Ohlédnutí za rokem 2017 .... Září

Po značně proflákaném a na focení hodně chudém srpnu přišlo krásné září. Sluníčko se ještě

pořád činilo a já se na jeho začátku opět vypravila na chatu a do Prahy. V půlce měsíce mne čekal

výlet do Saského Švýcarska a koncem jsme se měli celá rodina sejít na slavnostním vítání

občánků v Litomyšli. Když se tak ohlédnu, měla jsem ten minulý rok ohromné štěstí na krásné

počasí ať na pobyty na chatě tak i na výlety za hranice. I když jsem třeba odsud vyjížděla ze

zatažena, na Mníšku už bylo krásně a tak to vydrželo vždy po celý můj pobyt. Samozřejmě že

jsem za to byla vděčná, protože když je hezky, udělám vždycky víc práce. A to

popravdě potřebuju, protože se moje frekvence návštěv hodně snížila a

tak mne vždycky čekala zarostlá zahrada a zaplevelené záhonky.

Ale také procházky po okolí a relax ....

---

Pátý zářijový den a první procházka okolo mníšeckých rybníků. Že se blíží podzim ukazovaly

rozkvetlé vřesy.

Od Zámeckého rybníka je zas trochu jiný pohled na zámek.

Na louce u prvního či posledního ze tří rybníků, to podle toho jestli jdete směrem ku

či od Mníšku, jsem se snažila chytat motýly a vážky, ale zadařilo se mi jen v jednom

případě ...

Osmý zářijový den a třetí mého pobytu na Brdech byl stejně slunečný jako ten

pátý a tak jsem si udělala výšlap do vedlejší malé vísky Chouzavá. Dřív jsme

sem zajížděli na kole a manžel jsem velmi pravidelně jezdil do jedné malé hospůdky.

Jo, to se ještě byl schopnej na to kolo posadit a jet si na výlet... teď už je línej

dojít pěšky do krámu který má padesát metrů od domu a musí jet autem...

Našla jsem tu jednu novinku, a to výběh s koníky. A kde jsou koně, tam vždycky

uvíznu na delší dobu. Sednu si a ty krasavce pozoruju a pozoruju. Nebýt toho, že

se začalo zatahovat a nechtěla jsem případně zmoknout, byla bych tam vydržela

podstatně dýl...

Hned naproti přes cestu dokvétaly (alespoň jsem si to tak myslela) Slzičky panny Marie

neboli Hvozdík kartouzek. To, že jsou schopné kvést naplno ještě v říjnu jsem zjistila

při dalším podzimním pobytu na Brdech

Opět jsem se jako vždy vypravila za maminou, ale už se začínalo projevovat

její onemocnění. Jak jsme se nikdy nehádaly, tak teď to bylo co chvíli. Nedokázala

už chápat nic co jsem jí na její přání vysvětlovala, ať to bylo něco kolem telefonu

nebo to jak se používá mikrovlnka. Byla jsem u ní jen jeden den a raději jsem jela

ráno pryč, protože bylo vidět že jí to už začíná i stresovat a je na tom hůř. Ztrácely

se jí slova, nebyla schopná mi vysvětlit co hledá a nakonec se vztekle se mnou přestala

vůbec bavit. Po návratu na chatu jsem zavolala její obvoďačce jestli by se na ní nemohla

zajít podívat, protože maminu k ní dostat, byť je jen v ulici pod domem, nebylo

možné. Domů jsem se vracela s dost rozporuplnými pocity.

Celou dobu co jsem byla na chatě a v Praze, tak jsem si říkala, že mi doma

kvete po mnoha letech glorióza a já to prošvihnu a že určitě než se vrátím

tak bude po květu. Nebylo a pěkně na mne počkala v plné parádě !

Desátý zářijový den jsem jí vyfotila v plném vybarvení a kvetení.

Šestnáctý zářijový den mne čekala zase jednou cesta za hranice, a to výlet do

Saského Švýcarska. Sice poprvé se stalo, že jsme vyjížděli za ne zrovna hezkého počasí

byla místy i mlha, že nebylo vidět na pár metrů. Což zrovna není úplně dobré když

máte jet na místa kde je hlavním tématem výhled. Ale při první zastávce se

ukázalo, že opět mi je sv. Petr nakloněn a počasí se umoudřilo. Sice nesvítilo sluníčko

ale co bylo hlavní, nepršelo ! První zastávka pevnost Königstein...

Druhá zastávka stolová hora Lilienstein. Pohled na ní z Königsteinu ...

Třetí zastávka Bastei a úžasný skalní most

A konečná zastávka Bad Schandau. Tady dokonce i na dvě hodiny vylezlo

před západem sluníčko...

Ten výlet, byť dosti fyzicky náročný, byl skvělý a na dlouhou dobu mne nabyl hodně

pozitivně ...

Další akcí která se odehrála bylo vítání občánků, které pořádá Litomyšl pro své

nové obyvatele. Těm je to sice šumák, protože stejně většinu akce prospí u svých

rodičů, ale je to příležitost pro celou rodinu se sejít. Tady se totiž koná soukromé

vítání, nikdo jiný krom rodinných příslušníků se neúčastní. Akce se konala v zajímavých

podkrovních prostorách litomyšlské hudební školy.

Tolik o září. Říjen byl zas o něco chudší, i když jsem byla opět na Brdech a užívala

si krásné podzimní dny.

Ohlédnutí za rokem 2017 .... Srpen

V srpnu jsem zjistila že dát dohromady nějaké ohlédnutí je docela těžké. Nikde

jsem nebyla, nic moc jsem nedělala a vlastně se pořád jen válela na bazénu

nebo drandila se sekačkou po zahradě. Byla tu taky na týden jako každý rok

kamarádka z Prahy takže jsme jen tak krafali o životě, chlapech kteří nám

ten život nějakým způsobem komplikují, a fotila jsem opravdu jen minimálně.

Mám taková údobí, že mne nebaví se na foťák ani jen podívat, natož ho vzít

do ruky. Pak si ale k němu něco pořídím nového a zas fotím a fotím. Ale jak

jsem ten loňský rok probírala, opravdu se moje množství fotek značně snížilo

a dokonce jsou měsíce, kdy jsem nefotila vůbec. Což dřív by se mi

zdálo zhola nemožné ! Asi se buď dostávám do nějaké

celkové malomyslnosti a nenálady že mne ani

fotografická terapie nepomáhá, anebo

naopak, a já už jí přestávám

potřebovat ...

---

Tentokrát bude všechno většinou jen o květech. Na tuhle sérii fotek nafocenou

pátý srpnový den jsem docela pyšná, byť se původně zdály zcela nepoužitelné.

Jsou focené zase starým sklem a nakonec se mi jejich "zasněnost" zalíbila.

Desátý srpnový den jsem zas pro změnu fotila na téma rhapsody in blue

Dvanáctý srpnový den měla Emulka deset dní do dvou měsíců

Patnáctý srpnový den vznikla jedna ze dvou ! srpnových fotek z normálního focení.

Slámová kola na poli v Litomyšli

Dvacátý srpnový den jsem vyrazila zas jednou s Bobešem na procházku ale fotek bylo

minimálně, nelíbily se mi a tak jsem je až na tuhle všechy vymazala

Dvacátý čtvrtý srpnový den jsem opět byla za holkama a venku v kočárku jsem

nacvakala pár fotek Bobule

Dvacátý devátý srpnový den zas focení starým sklem pro změnu v pastelových barvách

Se zářím jsem se už zase stala trochu akčnější, navíc jsem měla před sebou další

z výletů za hranice všedních dnů, i naší republiky a tak jsem si to srpnové nefocení

vynahradila ....

Ohlédnutí za rokem 2017 .... Červenec

Červenec, stejně jako srpen má být věnovaný cestování a dovoleným. Vždyť jsou

prázdniny ! I já vyrazila zas na týden na chatu abych pokrotila bující trávu a dala

zas dohromady jediný záhonek který jsem si tam povolila. Vím že tam nejsem tak

často jak by bylo potřeba ale zas úplně bez květů tam být nechci. I tak mi vždy

dá docela zabrat ten záhon vyčistit od všeho plevele a povětšinou se mi stává, že

odjíždím a za mnou je krásně vypletý záhon a když přijedu příště, místo něj je zas

neproniknutelná džungle plevelu. Ale nejen prací se zabývám, ale i tím chatovým

lenošením, kdy vím že všechno můžu dělat až když chci a ne kdy musím. A výlety

po okolí či procházky po lese a nejbližsím okolí. Tentokrát jsem si

ale výjímečně žádný větší výlet nenaplánovala, jen jako vždy

jsem si vyrazila na Dobříš do zámeckého parku. A na

závěr pobytu, už v Praze, jsem absolvovala menší

fototour po Praze v milé společnosti blogera

Čerfa ....

---

Na chatu jsem vyrazila hned ze začátku července, třetí červencový den. A taky jsem

jako vždy, po vybalení, kávě a nákupu vyrazila na procházku po okolí. Na poli nedaleko

chaty se ještě zlatil ječmen a v něm se modraly chrpy. Tentokrát jich bylo jen pár, ale

pamatuju si jak jsem fotila na tom samém poli dlouhé pruhy těch nádherně modrých

květů

Jelikož jsem vyrazila přeci jen už později odpoledne, slunce se pomalu sklánělo

k obzoru a krásně prosvěcovalo květy slézu

Ještě se na květech našlo pár večeřících motýlků

Šestý červencový den byl ve znamení cesty na Dobříš. Jezdím jsem už pravidelně a pravidelně

se chodím toulat po obou zámeckých parcích. Jenže bohužel mi nedošlo, že je státní svátek

a tím pádem volno a na zámku i jeho okolí to bylo jak na Václaváku. Co chvíli mi někdo neurvale

vlezl do záběru, děti ječely a lítaly po cestách a tak jsem to za chvíli zabalila a šla na autobus

V malém rozáriu bylo trochu klidněji a tak jsem se mohla kochat krásnými barvami

kvetoucích růží

Sešla jsem až dolů k Huťskému rybníku v naději, že bude klidná hladina a podaří

se nafotit nějaké odrazy, jenže na tenhle rybník mám prostě smůlu. Hladina byla samá

vlnka a když chci fotit podzim v hladině, pravidelně je vypuštěný...

Týden utekl jako voda a já v sobotu vyrazila do Prahy abych u maminy přespala a v neděli vyrazila

na zpáteční cestu. Ale na sobotu jsem se domluvila s Čerfem na tom, že se trochu projdeme po

staré Praze. Mým přáním bylo zajít podívat se na Židovské město. Je to část Prahy, kam jsme

ani s prarodiči a ani s rodiči nikdy nešli. Nevím proč, a tak jsem to chtěla napravit. Navíc mne

hodně na focení lákala ona neskutečná ale malebná neuspořádanost židovského hřbitova.

Nějak ale mi nedošlo, že v sobotu je šabes a tak bylo všechno zavřené

Jestliže naše procházení jsme začali na Jungmannově náměstí, skončili jsme ho

na Petříně. Odtud je mnoho zajímavých pohledů na pražský Hrad

A abych se netoulala jen po brdských lesích a Praze, vyrazila jsem si dvanáctý červencový den

na procházku i tady u nás zase jsem si vzala staré sklo abych ho zas trochu provětrala

V tomhle měsíci jsem si při návštěvě u maminky uvědomila, že je s ní něco v nepořádku

a potvrdila mi to i sousedka. A mělo se to ještě všechno horšit .... jenže nikdy by mne nenapadlo

že ta diagnóza bude až tak zlá ....

Ohlédnutí za rokem 2017 .... Červen

Dneska jsem zcela zděšeně koukala v obchodech na to, že všude vládnou velikonoce.

Venku mínus devět a zbytky sněhu, a vevnitř vajíčka, zajíčci, kuřátka... nedalo mi to

a optala jsem se prodavačky jestli to není nějak brzy? Sjela mne pohledem ve kterém

bylo jasné poselství. Bóže, ženská, odkud si to spadla? A pak mi pohrdlivě odvětila:

" Velikonce jsou za měsíc ! Nic není brzo ! " Tak jsem si vzala svůj nákup a vysmahla

z toho místa potupy jak nejrychleji to šlo ... Jak ten čas letí .... ostatně i vtéhle mé

rekapitulaci loňského roku už mám půlku za sebou. Červen byl měsícem

kdy jsemse ale vůbec nenudila. Za prvé už jsem si užívala

nejen lázně sluneční, ale i dobrodiní bazénu a

ještě s trochou elánu obhospodařovala

zahradu ....

---

Hned ze začátku června, tedy přesně třetího, jsem si dala repete zimního výletu.

Jela jsem do Rakous a znovu absolvovala cestu údolím Wachau. Tentokrát v pořadí

Kittenbergerovské zahrady, Melk a zpět po Dunaji do Kremsu (Kremže). Ačkoliv v

prosinci bylo taky slunečno, prostě tomu chybělo to červnové teplo, byť pro někoho

už docela nesnesitelné. Na to, že byl začátek června těch v 27°C spíš odkazovalo

na červenec. Trochu jsem trpěla, protože mít kolem sebe tolik vody a vodních

prvků a nesmět do ní vlítnout, to je pro mne, vodoucha opravdu za trest.

Kittenbergerovské zahrady jsou pro stejně "nemocné" lidi jako já, tedy ty, kdo

mají rádi zahradničení a květiny, hotový ráj. Najde se tu stovky inspirací

na zahrady v různém stylu ...

... ale i mnoho krásných kvetoucích rostlin

Ze zahrad vedla další cesta do městečka Melk, jehož nádhernou a nejznámější

dominantou je klášter nad městem. Ale i u kláštera jsou nádherné zahrady, jen

jsem je nestihla projít celé ...

Zpět z Melku se jelo lodí po Dunaji a byl to pro mne nezapomenutelná zážitek. Nejen proto, že

jsem se na řeku vrátila po dlouhých 25 letech, ale i pro majestátnost Dunaje a krásu zámků,

hradů a klášterů na jeho březích. Perlou Wachau je nazýván klášter Boží prst v Dürnsteinu

a zřícenina stejnojmenného hradu nad ním. Jsou takovo vlajkovou lodí zdejších památek...

Zrovna jsem dočetla knihu Libuše Vaňkové, která byť o Přemyslovcích, i tak vypráví

o zdejším věznění krále Richarda a jeho následném přesunu do hradu Trifels i o tom

co to znamenalo jak pro České království a Přemysla Otakara I. tak i pro celou středověkou

Svatou říši Římskou.

O týden později, tedy desátý červnový den, končil v Ústí týden kulturních akcí zvaný Město v pohybu.

Jako již skoro tradičně, opět jej uzavíral koncert Ondřeje Havelky a Melody makers a to je věc, kterou

si nemůžu nechat ujít. Nejen proto, že swing je moje srdcovka, ale hlavně proto, že mám šanci se

takhle alespoň na chvíli vidět s kamarádem ze sídliště s kterým se známe už víc jak tři desetiletí a

který je členem orchestru. Navíc každé vystoupení je opravdu na úrovni a suchý anglický humor

Ondřeje Havelky je balzám na duši. Stejně tak jako hudba ...

O další týden později, jedenáctý červnový den jsme s Bobím vyrazili na další ročník krajské výstavy Zemská

koruna v nedalekém Lanškrouně (název výstavy je vlastně překlad německého jména města Landskrone což

není opět nic jiného než Zemská koruna). Je to příjemná výstava za humny kam velmi ráda jezdím. Ale

vypadá to, že byla už poslední, byť se ke mě doneslo, že snad bude pokračovat dál. Tentokrát jsme se dostali

do dvou závěrečných odpoledních soutěží, nicméně z nich nic nevzešlo.

Uběhly dva dny a třináctého června jsem se nechala přemluvit k něčemu co nedělám

moc ráda. A to je focení portrétů. Dcera mne poprosila jestli bych jim neudělala pár

fotek s partnerem. Sice jsem kývla, ale nadšená jsem z toho nebyla. Jen jsem se

utvrdila v tom, že focení portrétů nebude moje parketa.

Dvacátý druhý den v měsíci jsem si užívala sluníčka a vody, když mi o půl čtvrté odpoledne

zazvonil telefon a z něj se ozvalo Ahoj babičko, hlásím, že před hodinou se narodila Emička...

Chvíli jsem byla perplex, protože měla ještě tři neděle čas, ale zřejmě si řekla, že být v

tak krásných dnech někde ve tmě je blbost a že je lepší si je užít co to jde. Ještě že jsem už
byla z bazénu venku, jinak bych asi překvapením sletěla z lehátka do vody. A tak ve čtvrtek

22.6. o půl třetí se mi vřítila nečekaně do života Emulka. A já se z BB najednou stala

DB....

Ohlédnutí za rokem 2017 .... Květen

Květen, měsíc lásky .... no jak u koho. Já se netajím tím, že by pro mne mněl

být měsícem lásky každý jeden měsíc z roku. Lásku potřebuji jako hnací motor

potřebuji být stále zamilovaná lhostejno jestli do někoho nebo něčeho, protože

jinak si připadám neúplná, neživá. Navíc to je měsíc vrcholného jara, plný

šťavnaté zeleně nových listů, bílých a růžových květů třešní a jabloní, mnoha

barev tulipánů a žluti narcisů. A pro mne byl už třetím rokem ve znamení dandičího

sletu který od dvoustého výročí vzniku tohoto plemene pořádám.

Je to setkání stejně postižených lidí, možnost alespoň jednou

za rok se v klidu s pesany projít a popovídat si co je

nového, co ti naši okáči provádějí, jak se jim

daří, ale i co nás trápí ....

---

Pátý květnový den a květy ozdobné mandloně. O ní jsem si nesčíslněkrát

říkala sousedce, která pořád nadávala že se jí to rozlejzá po záhonu a stále

jí vyhazovala. Až nakonec jsem si jí dovezla od švagrové, která zas nechce nic

vyhodit, ale také chce mít co nejmíň rostlin na starání. Mít náklaďák, mám

už dokonale osázenou zahradu ... Letos jsem jí dala, protože jí mám v jako

mobilní zeleň, na půdu a myslím že jsem udělala dobře. Jen už mi tam kvete teď...

Jedenáctý květnový den a opět návštěva Litomyšle. Tentokrát mimo jiné i s cílem nafotit kvetoucí

sakury. Tady ve městě nekvetly vůbec, anebo tak pár květy, že stačily odkvést ještě

dřív než jsem se do města vůbec dostala. Za to v Litomce to bylo úplně o něčem jiném...

Od mala je mám stejně ráda jako magnólie, a budu muset odčinit to, že ještě

na zahradě nemám žádnou.

Nesměly chybět samozřejmě Klášterní zahrady, ty jsou v květnu asi nejhezčí z celého roku.

Kvetou tu staré i nové stromy, i květiny v bývalé hřbitovní části.

Jak je vidět, ten jedenáctý květen byl dost teplý, protože si už návštěvníci máchali

nohy v brouzdališti mezi sochami Olbrama Zoubka

Jeden z mnoha krásných pohledů na piaristický kostel na Zámeckém návrší z

nově vysázené Aleje filozofů. Mysím, že po té, co se zde ženil Leoš Mareš

přibude co se svateb týká zámku velká konkurence .

Byť jde o kostel vysvěcený, je mi sympatické, že se zde konají i čistě civilní akce.

Tedy i civilní svatby, byť v kostele ...

O dva dny později, tedy třináctého května, jsem byla podruhé na chatě a vyrazilla

na procházku po voňavém jarním deštíku. Nad brdskými hřebeny se ještě proháněl

zbytek mraků, ale sluníčko už se snažilo vysušit krajinu. Škoda že se nedají přenášet

nejen fotky, ale i vůně, protože to jak dokáže omamně vonět květnový les po jarním

dešti, to je něco hmmmmm, no nádherného

I v hustém novém listoví se už začínalo sluníčko prosazovat

Čtrnáctý květnový den a zároveň Den D. A když si to tak zpětně promítám i poslední den

kdy jsem mojí maminku viděla v ještě normálním stavu a dodnes si vyčítám, že jsem se

k ní nevrátila a nezůstala přes noc s ní. Když jsme se pak viděly později, byl to úplně

jiný člověk, který už vězel ve spárech té hnusné nemoci jménem Alzheimer...

Setkali jsme se tentokrát na Petříně, opět už potřetí nás měl sv. Petr rád protože bylo

krásně slunečno a pršet začalo až po té, co jsme se pomalu rozešli. Někdy si říkám, že

je asi taky dandíkář, protože zatím všechny tři srazy byli opravdu nádherně slunečné.

A Bobí se zas po delší době setkal se svými oběma otci. Jak lidským, tak psím ...

Jako vždy jsem během měsíce fotila i starým objektivem. Květy a detaily rostlin s ním

fotím moc ráda. Nejen že někdy vytvoří krásné efekty, ale v podání barev je skoro

stoprocentní. Dvacátý osmý den května a hrátky s odkvetlou pampeliškou ...

Do konce května se už nic moc nedělo a přišel červen. Měsíc mnoha událostí, jednoho krásného

výletu a nejkrásnějšího dárku. Narodila se, byť nečekaně, Bobulka...