Ohlédnutí za rokem 2017 .... Květen

Květen, měsíc lásky .... no jak u koho. Já se netajím tím, že by pro mne mněl

být měsícem lásky každý jeden měsíc z roku. Lásku potřebuji jako hnací motor

potřebuji být stále zamilovaná lhostejno jestli do někoho nebo něčeho, protože

jinak si připadám neúplná, neživá. Navíc to je měsíc vrcholného jara, plný

šťavnaté zeleně nových listů, bílých a růžových květů třešní a jabloní, mnoha

barev tulipánů a žluti narcisů. A pro mne byl už třetím rokem ve znamení dandičího

sletu který od dvoustého výročí vzniku tohoto plemene pořádám.

Je to setkání stejně postižených lidí, možnost alespoň jednou

za rok se v klidu s pesany projít a popovídat si co je

nového, co ti naši okáči provádějí, jak se jim

daří, ale i co nás trápí ....

---

Pátý květnový den a květy ozdobné mandloně. O ní jsem si nesčíslněkrát

říkala sousedce, která pořád nadávala že se jí to rozlejzá po záhonu a stále

jí vyhazovala. Až nakonec jsem si jí dovezla od švagrové, která zas nechce nic

vyhodit, ale také chce mít co nejmíň rostlin na starání. Mít náklaďák, mám

už dokonale osázenou zahradu ... Letos jsem jí dala, protože jí mám v jako

mobilní zeleň, na půdu a myslím že jsem udělala dobře. Jen už mi tam kvete teď...

Jedenáctý květnový den a opět návštěva Litomyšle. Tentokrát mimo jiné i s cílem nafotit kvetoucí

sakury. Tady ve městě nekvetly vůbec, anebo tak pár květy, že stačily odkvést ještě

dřív než jsem se do města vůbec dostala. Za to v Litomce to bylo úplně o něčem jiném...

Od mala je mám stejně ráda jako magnólie, a budu muset odčinit to, že ještě

na zahradě nemám žádnou.

Nesměly chybět samozřejmě Klášterní zahrady, ty jsou v květnu asi nejhezčí z celého roku.

Kvetou tu staré i nové stromy, i květiny v bývalé hřbitovní části.

Jak je vidět, ten jedenáctý květen byl dost teplý, protože si už návštěvníci máchali

nohy v brouzdališti mezi sochami Olbrama Zoubka

Jeden z mnoha krásných pohledů na piaristický kostel na Zámeckém návrší z

nově vysázené Aleje filozofů. Mysím, že po té, co se zde ženil Leoš Mareš

přibude co se svateb týká zámku velká konkurence .

Byť jde o kostel vysvěcený, je mi sympatické, že se zde konají i čistě civilní akce.

Tedy i civilní svatby, byť v kostele ...

O dva dny později, tedy třináctého května, jsem byla podruhé na chatě a vyrazilla

na procházku po voňavém jarním deštíku. Nad brdskými hřebeny se ještě proháněl

zbytek mraků, ale sluníčko už se snažilo vysušit krajinu. Škoda že se nedají přenášet

nejen fotky, ale i vůně, protože to jak dokáže omamně vonět květnový les po jarním

dešti, to je něco hmmmmm, no nádherného

I v hustém novém listoví se už začínalo sluníčko prosazovat

Čtrnáctý květnový den a zároveň Den D. A když si to tak zpětně promítám i poslední den

kdy jsem mojí maminku viděla v ještě normálním stavu a dodnes si vyčítám, že jsem se

k ní nevrátila a nezůstala přes noc s ní. Když jsme se pak viděly později, byl to úplně

jiný člověk, který už vězel ve spárech té hnusné nemoci jménem Alzheimer...

Setkali jsme se tentokrát na Petříně, opět už potřetí nás měl sv. Petr rád protože bylo

krásně slunečno a pršet začalo až po té, co jsme se pomalu rozešli. Někdy si říkám, že

je asi taky dandíkář, protože zatím všechny tři srazy byli opravdu nádherně slunečné.

A Bobí se zas po delší době setkal se svými oběma otci. Jak lidským, tak psím ...

Jako vždy jsem během měsíce fotila i starým objektivem. Květy a detaily rostlin s ním

fotím moc ráda. Nejen že někdy vytvoří krásné efekty, ale v podání barev je skoro

stoprocentní. Dvacátý osmý den května a hrátky s odkvetlou pampeliškou ...

Do konce května se už nic moc nedělo a přišel červen. Měsíc mnoha událostí, jednoho krásného

výletu a nejkrásnějšího dárku. Narodila se, byť nečekaně, Bobulka...