V srpnu jsem zjistila že dát dohromady nějaké ohlédnutí je docela těžké. Nikde
jsem nebyla, nic moc jsem nedělala a vlastně se pořád jen válela na bazénu
nebo drandila se sekačkou po zahradě. Byla tu taky na týden jako každý rok
kamarádka z Prahy takže jsme jen tak krafali o životě, chlapech kteří nám
ten život nějakým způsobem komplikují, a fotila jsem opravdu jen minimálně.
Mám taková údobí, že mne nebaví se na foťák ani jen podívat, natož ho vzít
do ruky. Pak si ale k němu něco pořídím nového a zas fotím a fotím. Ale jak
jsem ten loňský rok probírala, opravdu se moje množství fotek značně snížilo
a dokonce jsou měsíce, kdy jsem nefotila vůbec. Což dřív by se mi
zdálo zhola nemožné ! Asi se buď dostávám do nějaké
celkové malomyslnosti a nenálady že mne ani
fotografická terapie nepomáhá, anebo
naopak, a já už jí přestávám
potřebovat ...
Tentokrát bude všechno většinou jen o květech. Na tuhle sérii fotek nafocenou
pátý srpnový den jsem docela pyšná, byť se původně zdály zcela nepoužitelné.
Jsou focené zase starým sklem a nakonec se mi jejich "zasněnost" zalíbila.
Desátý srpnový den jsem zas pro změnu fotila na téma rhapsody in blue
Dvanáctý srpnový den měla Emulka deset dní do dvou měsíců
Patnáctý srpnový den vznikla jedna ze dvou ! srpnových fotek z normálního focení.
Slámová kola na poli v Litomyšli
Dvacátý srpnový den jsem vyrazila zas jednou s Bobešem na procházku ale fotek bylo
minimálně, nelíbily se mi a tak jsem je až na tuhle všechy vymazala
Dvacátý čtvrtý srpnový den jsem opět byla za holkama a venku v kočárku jsem
nacvakala pár fotek Bobule
Dvacátý devátý srpnový den zas focení starým sklem pro změnu v pastelových barvách
Se zářím jsem se už zase stala trochu akčnější, navíc jsem měla před sebou další
z výletů za hranice všedních dnů, i naší republiky a tak jsem si to srpnové nefocení
vynahradila ....
Polehávání a tlachání u bazénu s kamarádkou a jen se protáhnout se sekačkou aby se nezkrátily žíly je stejně důležité a prospěšné jako aktivita. je dokonce nezbytné a já si často na zahradě říkám, že se honím zbytečně, že bych si mohla přece některý den vyjet na zahradu jen tak, lehnout pod slunečník, nekoukat se kolem sebe, nevidět plevel....Jen ráno zalít zahradu, čímž se osvěžím i já a pak už jen lebedit. S tím focením si také někdy říkám, že i na té zahradě fotím stále dokola stejné fotky, i když se snažím fotit třeba jinak, nevšedně, z jiného úhlu pohledu, nejde mi to. A pak kouknu na tyhle tvé fotky a koukám s pusou dokořán. Neboj se, až budeš mít vnučku na hlídání, přijde doba, kdy foťák neodložíš. Budeš chtít zachytit ten nejúžasnější pohled, úsměv, údiv..... Moje dcera moc nechce, abych zveřejňovala vnučky na internetu a tak to nedělám, nebo vylovím z archivu nějaký starý portrét. Ale fotek mám hromadu, musím je třídit a to dá někdy hodně práce.
OdpovědětVymazat[1]: Jak jsi asi zaregistrovala, dávám Bobuli taky jen co dva měsíce. Nebo teď v těhle ohlédnutích. Jinak když u nich něco nafotím, pošlu to dceři a ona si pak z toho něco uveřejní sama, ale taky to nijak nepřehání.
OdpovědětVymazatNo ta krajina s baliky slamy je podobná včetně toho udolicka a lesikum za nim polnostem u Mricne v Krkonosich, kdr jsem byl myslim zrovna v srpnu něco vyrizovat kvuli dědictví...jinak ty fotky kytek moc pěkné, hlavně zy žluté..n
OdpovědětVymazat[3]: Ono jsem mnohokrát zjistila že si je v některých úsecích nebo místech krajina podobná s jinou. Stává se mi to u kamaráda na jihu okolo Dobré Vody, že jdeme lesem a já si připadám, že jdu lesem na Brdech. I třeba silnice a jejich okolí mi kolikrát na jednom konci republiky připadá jak na úplně jiném
OdpovědětVymazatKrásné fotky, zejména ty první kde je kontrast pampeliškového poupěte s chmýřím.
OdpovědětVymazatTa poslední se ti povedla.
OdpovědětVymazat[6]: To je kouzlo starého objektivu. Když fotíš na plnou díru, dokáže velmi zajímavé fotky.
OdpovědětVymazatFotky jako sen, neskutečné, ohromně to na člověka působí a ta malá prdelka, no co mi si budeme jako babky povídat, je to srdeční záležitost
OdpovědětVymazat[5]: Ona to není pampeliška, ale poupě vytrvalé slunečnice. Šla jsem původně fotit něco jiného, ale všimla jsem si toho chmýří a tak jsem začala experimentovat se sprejem a vodou.... to je odmala jak vidíš, její pohled na mne s foťákem
OdpovědětVymazat[8]: Proto tak miluju ty starý objektivy a v tomhle případě toho Heliose. Ten opravdu dělá divy. Jo, nikdy mne nenapadlo, že mne ta opice tak uchvátí....
OdpovědětVymazatZasněné, to je to správné slovo. Jsou překrásné, ještě jsem neviděla krásnější.
OdpovědětVymazat[11]: Tak to je zásluha toho objektivu, já si jen našla model pro focení a ostatní udělal za mne foťák a objektiv....
OdpovědětVymazatha ha, skromnost stranou, Vendy
OdpovědětVymazat[13]:
OdpovědětVymazatTy první fotografie pampelišek vypadají úplně jako z pohádky! A ty zbylé jsou taky krásné, i když už ne tak zasněné.
OdpovědětVymazat[15]: Já už to tu jednou psala, to není pampeliška, ale vytrvalá slunečnice . Tyhle fotky mají kouzlo nechtěného. Když jsem se snažila později nafotit ve stejném duchu jiné, nebylo to už ono ...
OdpovědětVymazatChmýří působí poeticky, léto se chystá k odletu :).
OdpovědětVymazat