Jak jsem se tu již zmínila, první říjnový den,
mimochodem nádherný a slunečný, jsme ztrávili u švagrové
v jejich novém bydlišti, kterým se stala obec Svojetín, nedaleko Rakovníka.
Vesnička typicky středočeská, ale místo kde mají domek je příjemné.
Ale co jsem zjistila, nějakých osm kilometrů odsud leží přírodní
památka Kounovské kamenné řady. Chtěla jsem nejdřív manžela požádat
o to, abychom si tam udělali odbočku, ale nakonec jsme byli oba docela unavení
tak si to necháme na příště. Zmínila jsem i to, že sice cesta tam i zpět
je velmi krásná, jen se bohužel z důvodů bezpečnosti nedá nikde moc
zastavit a fotit. Míst odkud je do kraje vidět je pár, ale povětšinou v
nebezpečných zatáčkách, kde se nedá moc uhnout ze silnice.
Něco málo jsem nafotila při zpáteční cestě z auta, či při zastávce u splavu v Nižboru.
Nějakých dvanáct kilometrů od švagrové, bydí i její dcera a tak při cestě zpět
mi manžel zajel ukázat i jejch ves. No ta už je trochu taková divnější
Chmelnice až těsně k prvním domům, většina z nich je prázdných a vybydlených,
dalo by se říct, že veškeré obyvatelstvo bydlí soustředěné ve dvou nebo třech uličkách.
Jestliže já si říkám, že moje bydliště je řiť, tak tohle je stokrát horší.
Jediná krásná památka je zdejší kostel, který jsem si nafotila do
dalšího kola sakrálek a stará památná lípa u něj. Obec má zajímavý znak
i historii, ale bohužel to je asi tak vše co se o ní dá říct. A krásné
umístění na kraji zdejších rozsáhlých smíšených lesů ......
Obec má ve znaku chrta .....
..... a proč? To se dozvíte zde
Památná lípa má obvod kmene 5 metrů
K našemu velkému překvapení si náves zabrali slovenští filmaři.
Tak jsme si říkali co je asi na zdejším nic zaujalo....
Zastávka pod nižborským klášterem na ostrohu nad Berounkou
A splav pod ním. Bylo opravdu parádně a našlo se pár lidí, kteří se tu opalovali.
Tedy jestli byli i tak otužilí, že vlezli do vody, tak to netuším ....
I když slunce se na hladině parádně třpytilo
Teď už se dostáváme do části rezervace Český kras a posléze do skalnatého
kaňonu Berounky
Bohužel, okno od auta bylo dost šmouhaté, což se podepsalo na kvalitě fotek.
Opar v dolním rohu okolo železniční trati nás provázel dost velkou část cesty.
Důvodem byla parní lokomotiva která si frčela údolím a zůstávala po ní
hodně dlouho kouřová stopa. Narazili jsme na ní až na nádraží v Řevnicích
ale vyotit jí nešlo, protože jsme stáli v koloně před šraňky od nádraží dál než bylo milé.
A tak byl vidět jen kouř a slyšet jak si houká a supí....
Ještě jedna parní stopa. Tady jsme byli rychlejší než foťák takže skála se schovala za strom u silnice
. Zavzpomínáme si na ještě na některé věci jako
