11 října 2016

Vzpomínáte si? aneb Retro posedmé a naposled ....



V posledním retročlánku bude fotek o něco víc,
což doufám nebude vadit, obzvlášť když už je to naposledy.
Dál si může každý vzpomínat už sám, podle toho co kde na něj
doma kouká Usmívající se. Zavzpomínáme si na ještě na některé věci jako
jsou gramofony a rádia, dopravní prostředky či plakáty které zdobívaly
městské plakátnice. Vzpomenete si ještě na takové ty dlouhatánské dřevěné
stěny na plakáty, s programy všech kin, (tedy spíš asi ti z vás, kdo jste žili
ve městech a v Praze obzvlášť) před kterými se tak dobře čekalo, protože si
člověk mohl aspoň prohlížet co se zrovna prodává, cose nám nabízí a kam
si zajít na dobrý film? Ztratily se, stejně jako se ztratilo dětství, dospívání a
začátky našich životů .....

Hudba mne provázela doma neustále, buď se přehrávaly desky nebo později
magnetofonové pásky. Jako malá holka jsem strašně sedávala pod konferenčním
stolkem na kterém měl tatínek postavený ten jeho Sonet a poslouchala a poslouchala.
Na chalupě, d obě našeho dívčího tria měla ta s "nejbohatšími" rodiči přenosný
kotoučový magnetofon Saturn a tak jsme obcházely vsí, nebo si vylezly na kopec nad ní
a poslouchaly Slade a Sweet. Pak přišly na řadu buď maličké kapesní tranzistoráčky,
na ten jsem si uháčkovala kapsičku přes rameno a poslouchala Laxík, a jemu podobné
hudební stanice a toulala se přitom po lese, nebo kazeťáky, na ten jsem si ušila koženkové
pouzdro, pokud nebylo zrovna ve výbavě. Když jsme už jako náctiletí jezdili na chalupu
s kamarádkou a skorobráchou bez rodičovského dohledu, patřili k naší základní
cestovní výbavě foťák, kytara a magič. Všechno bylo za víkend hodně v permanenci
a v pondělí člověk měl prsty od hraní docela bolavé, v kabelce nesl tři, čtyři filmy na
vyvolání a přemýšlel kde zase něco nobého nahraje na kazety, případně někde něco
vyčenžuje.

Jak takováto gramorádia, tak i po nich následující gramofony mají
tady v elektru. Jen jsou na CD. A i dalších retro rádií (s magickými oky) .....




Tehle skútr měl snad každý. Aspoň na chalupě co vím, ho měla hezká řádka lidí.
Jezdilo se na něm na nákupy, a manželky seděly vzadu pěkně elegantně bokem,
na hlavě silonový šátek uvázaný po vzoru BB,na klíně tašku s nákupem.Je fakt, že
se sajdou si je nějak nepamaruju, spíš jen jako solitér.....




Když už jsme u těch dopravních prostředků. Nechápu, proč Škodovka už nikdy víc
nevyrobila kabrio, když tohle bylo tak úspěšné ....


Malé detaily .... z auta Jawa



Teď ty slibované plakáty .... myslím že dodávat není co



Tenhle se mi líbil, tak ještě v detailu



I známé osobnosti se nám po plakátnicích proháněli ....



A tímto se loučíme se vzpomínkami, představila jsem vám v obrázcích všechny
vystavené artefakty které byly v této části výstavy k vidění. Její další část byla v Tančícím domě, ale
tu jsme už nenavštivily, bylo to víc z ruky, obzvlášť když jsme potřebovaly stihnou určitý spoj domů.


30 komentářů:

  1. Ty dobový plakáty jsou vážně super!

    OdpovědětVymazat
  2. Tak při čtení a prohlížení všech pokračování z výstavy, jsem zjistila, že hodně pamatuji a už jsem tedy také RETRO.     

    OdpovědětVymazat
  3. Všechno je dneska Retro, dokonce i párky!

    OdpovědětVymazat
  4. Já miluju kouzlo těch starých gramofonů a rádií. :) Říkala jsem si, že bych si nějaký podobný pořídila (dneska se vyrábí hodně moderních napodobenin těch retro gramců, protože retro prostě letí ), ale pak jsem si uvědomila, že bych na tom stejně nic nepřehrávala ...

    OdpovědětVymazat
  5. [5]: Jediné snad co bylo na bolševikovi dobré bylo to, že práci musel mít každý a že byla jistá. Sice hodně existovala zaměstnanost umělá, ale lidi měli jakous takous jistotu určitého klidu. Sice vykoupenou nesvobodou a tím že se chovali schizofreně, doma jinak než venku a dětem se neustále musely zavírat pusy aby náhodou neřekly venku před všudypřítomnými udavači něco co pak mohlo pěkně jejich životy zatočit. Ale jinak bylo přece fajn, ne?

    OdpovědětVymazat
  6. [4]: Ale už to není prostě ono, já taky tady na ty gramofony a rádia koukala, tak zase přehrávat bych měla co, ale nějak už by to nemělo toho ducha..... spíš si říkám, kdy vlastně začaly z Prahy mizet ty  dlouhé plakátovací stěny, kterých bylo v ulicích plno.... jako by se najednou rozplynuly.

    OdpovědětVymazat
  7. [3]: Jenže i ty retropárky jsou hnusný, bez šťávy, plné mouky a sajrajtu. Dneska fákt koupit dobrý a chutný párek mi připadá jako nadlidský výkon.....

    OdpovědětVymazat
  8. Tu dobu jsem nezažila, ale hrozně se mi líbí ty gramofony

    OdpovědětVymazat
  9. [2]: Ano, všichni jsme retro a všichni jsme gogo   

    OdpovědětVymazat
  10. Paráda! Přesně to rádio měla babička

    OdpovědětVymazat
  11. Nádherná vzpomínka, hned ta gramorádia, ta stála u babičky a na ně se hrálo o sto šest...

    OdpovědětVymazat
  12. [6]: Ta umělá zaměstnanost v podstatě funguje i dnes. Vem si, co je zbytečně vytvořených funkcí, a takové neziskovky, to je kapitola sama pro sebe. Neříkám, že jsou všechny nesmyslné, ale daly by se osekat o osmdesát procent a ten zbytek by byl opravdu užitečný. Jedno z těch uměle vytvořených míst je například člověk, který šmíruje zaměstnance, jak dělají, vyřadí ty nejslabší, zaměstnavatel tak ušetří třeba tři nebo deset platů a tenhle člověk pobere odměnu třeba ve výši ročního platu takového vyhozeného zaměstnance. (Tu odměnu tipuji, může být nižší, nebo naopak i vyšší). Za bolševika mě taky štvalo dost věcí, ale vadí mi, když lidi tu dobu démonizují. Tak příšerné to nebylo a dalo se docela v pohodě žít. A dokonce si i užít.

    OdpovědětVymazat
  13. [13]: No, dalo se žít, protože jsme nevěděli že se dá žít o mnoho líp! A nevěděli jsme co se děje s lidmi kteří si dovolí projevit svůj názor a nesouhlas.Démonizují málo! protože když vidíš co se dál a dál klubá na svět, čeho byla strana a vláda a její hlídací pes STB schopná, tak se člověku dělá šoufl víc a víc. Myslím že ti kdo byli v lágrech a kdo byli v hledáčku STB by ti asi sami nejspíš řekli, že se stále chováme k těm hajzlům komunistickejm v rukavičkách. Oni si je rozhodě nebrali....Jo, může se říct, že dnešní garnitura není ani trochu svatá, jsou to stejný šmejdi a vyžírky, ale nedovolí si , i když nevím jestli jenom zatím, to co si dovolil bolševik.Popravovat nevinné, inscenovat procesy.

    OdpovědětVymazat
  14. To rádio vpravo měla moje babička.

    OdpovědětVymazat
  15. Baví mě ty staré tisky. reklamy a noviny. Gramorádio jsme neměli, ale úplně stejně jako to na prvním obrázku vypadalo jen rádio. Také mělo uprostřed kontrolku zapnutí. když tohle rádio vidím, vždy se mi vybaví příběhy "Smutného muže". Neměli jsme televizi, zatím co jiní ve vsi už ano, ale my jsme se stěhovali na Moravu přes podnájem, věci jsme měli i zabalené v krabicích kolem postele a tak naši nekupovali další krám. Rádio tedy bylo to jediné, co jsme poslouchali. Při rozhlasových hrách a pohádkách se dobře pletlo.... skútr ale bez vozíku táta měl také. Feldu jsme měli ale bez sundavací střechy. Ale i Felície s pevnou střechou měly střechu černou. Dobře se vzpomíná....

    OdpovědětVymazat
  16. Retro plakáty nemají chybu a přesně taková retro rádia se dneska vyrábí,jen jsou hodně zmodernizovaná:)No jo,má to něco do sebe...:)

    OdpovědětVymazat
  17. [18]: Měla jsem cukání přemluvit muže aby jsme si ho koupili, i s tím přehrávačem na CD, ale on moc na tohle není....

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: V Praze jsme měli takovou šílenost kterou babička přímo nenáviděla, takové ohromné tmavě rudé, lesklé ruské rádio zdobené zlatými lištami a zlatými knoflíky kterému vévodilo velké zelené magické oko. Mě na něm fascinovalo to ohromné množství stanic se strašně neznámýmí jmény. Jak děda umřel, tohle bylo první co šlo z baráku . Na chalupě to byl zase starý Philips. Ten už byl takový umírněný a nejvíc mne štve že tam zůstal a bůhví jak skončil.

    OdpovědětVymazat
  19. [20]: A jak to elektronkový rádio krásně hrálo, proti tranzistorákům (pomíjím fakt, že nešlo nosit sebou). Když jsem se do něj podíval zezadu, "lampy" tajemně svítily a ten teplej vzduch nějak technicky voněl.

    OdpovědětVymazat
  20. [21]: Hele, ty by sis obě ty rádia o kterých jsem psalal v komentu mohl i pamatovat. To rudé bylo u babí v pokoji vedle toho ušáku, v kterým si dost často chrněl, a to druhé bylo na Kvítku v kuchyni nad tou válendou kde se sedávalo. Akorát že to nehrálo. Mám dojem že si měl taky tendenci se v něm hrabat, akorát ti to náš taťka nedovolil

    OdpovědětVymazat
  21. [22]: Jo, to v Praze si pamatuju, jen mi vypadla ta rudá barva, to kvítecký ne. A v ušáku bych si v tomnhle počasí schrupnul třeba hned.

    OdpovědětVymazat
  22. [23]: Ono to pražský tak divně "technicky vonělo" samo o sobě. Ani se nemuselo pustit, jestli to bylo tím bakelitem, nevím. No jo, ušák vzal za svý. Taky bych ho brala.

    OdpovědětVymazat
  23. [20]: Přesně, červená a zlatá, to je prostě ruské.

    OdpovědětVymazat
  24. [25]: Tohle bylo opravdu ohromná věc. prostě balšóje ruskóje .....

    OdpovědětVymazat
  25. Kouzelné! A Kotvald s Hložkem v botkách ze Svitu Gottwaldov

    OdpovědětVymazat
  26. [27]: A věřila bys, že ty Prestige (to jsou ty botky co mají) tam prodávaly, a dětský!!! stály 990 Kč   

    OdpovědětVymazat
  27. To velké rádio s magickým okem jsme také měli a já jsem na něm poslouchal Houpačku Mirky a Jiřího Černého. Kde jsou ty časy?

    OdpovědětVymazat
  28. [29]: Na Houpačku si nepamatuju, ale já poslouchala na o něco modernějším rádiu, i když také s tím zeleným okem, pro změnu každodenní diskotéku na Hvězdě kterou vedl Honza Beneš. Měl strašně příjemný hlas, a když jsem ho pak viděla na živo, tak to pro mne byl šok cože to bylo za stréca....

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....