Račte vstoupit .....

Když před necelým měsícem za mnou přišel synek s dotazem

jestli mi nebude vadit že by ze mě byl náhradník, nejdřív jsem se otázala

že záleží na tom v čem. Prý na Titanicu. Tak nebezpečí už mi žádné(reálné) nehrozilo

proto jsem s radostí kývla. I když mi bylo divné, že nejede se svojí novou přítelkyní.

I to mi bylo vysvětleno, má zkouškové období a tak nemůže.Fajn, představa výstavy

a i toho, že bych mohla zas chvíli pobýt na chatě mne nadchla a můžu říct, že jsem se těšila

hodně. I když už dávno vím, že nemám, protože většinou pak následuje nějaký průser

který mi buď znemožní nebo alespoň částečně onu událost na kterou se těším zhnusí. I tentokrát tomu tak

trochu bylo, ale dalo se to překousnout. Trochu mi naháněl strach celkový počet těch kteří

pojedou, obzvlášť při přání které účastníci zájezdu projevili, a to že jim

mám ukázat něco z Prahy. A pak to, že budu na nohou od půl šesté, protože se jelo

vlakem v šest a celou dobu budu vláčet věci které sebou povezu, protože jsem

zůstávala. Tak jo, kdybych nebyla magor, kterej sebou tahá foťák s třemi objektivy

a tablet tak by bylo fajn, mohla bych jet jen s kabelkou a nedřít se s baťochem ..... jenže.

Myslím že ti kdo z vás fotí to ale chápete. Nechat si ujít takovou příležitost aby si jeden

udělal nějaké fotky, to se prostě nedá. Obzvlášť když máte naprosto vybrakovaný

blogový archív. A ještě něco, ta exhibcionistova radost z toho, že můžete ukázat všem

co jste viděli. To všechno dohromady způsobí, že nacpete hromadu pro ostatní

naprosto zbytečných věcí do batohu a s ním pak absolvujete cestování vlakem,

metrem, pěškobusem, na chvíli se ho zbavíte na výstavě samotné, protože se tam s ním nesmí,

pak si ho znovu mrsknete na hrb, opět absolvujete cestu MHD, vláčíte se s ním ve vedru

po Hradčanech, Petříně než konečně po deseseti hodinách spočinete v konejšivé

náruči křesla s hrnkem kávy u maminky v pokoji ...... a k tomu ještě máte na krku samozřejmě

ten zatracenej foťák ......

Ale zpět k výstavě samotné. Byla jsem zvědavá co vlastně všechno obnáší.

Musím ale říct že jsem nebyla vůbec zklamaná, byť jsem po jejím opuštění tu a tam slyšela hlasy

že tedy od ní čekali lidé víc. Tak nevím co víc, ono se z Titanicu zas tolik věcí nezachovalo, že?

Nafotila jsem spousty fotek a tak abych vás neustále neničila jen

pohledy na artefakty které se zachovaly ( byť vidět věci kterých se dotýkali nebo je používali

lidé skorem před sto lety je dost zvláštní pocit, zvlášť když věci přežily, leč majitelé zhusta ne)

je takový zvláštní pocit. Proto jsem také rozdělila vše co jsem za těch pár dní nafotila

do jednotlivých článků, které mi vyjdou tedy na hodně dlouhou dobu .....

Při vstupu obdržíte svůj palubní lístek se jménem autentické osoby, která na Titanicu

opravdu cestovala, vyfasujete "plechovou hubu" čili malý telefonek kde si podle čísel

v expozici můžete poslechnout co se k čemu váže, prohlédnete si film o stavbě a pak

vás vpustí do samotné expozice. Jo, a na konci si můžete zjistit jestli jste ztroskotání

přežili nebo ne .....

---

Mezi šatnou a kinosálkem je pár vitrín s různými věcmi které si lidé na cesty berou.

Jako třeba fotkami.....

..... nebo aparátem, razítky a rýsovací soupravou či žehličkou ....

.... ale i šaty ....

Mimochodem už to vás trošku zamrazí. Když vidíte jak to je krásně zachované

a přitom to leželo takovou dobu pod vodou ....

Stříbrná souprava kuřáka doutníků

A pak si můžete prohlédnout jak to vypadalo na palubách Titaniku. Krásný model vévodí místnosti

mezi kinosálkem a vlastní expozicí. Jen focení bylo trochu složitější, lidí se neustále

motalo kolem dost a navíc se smí fotit jen bez blesku, proto také kvalita některých fotek

bude trochu horší .....

A tím máme za sebou začátek ..... a aby tu nebylo jen vzpomínání truchlivé

bude vzpomínání i kytičkové ..... a tak kolem dokola. Než se dostaneme

k výstavě skalniček. Ta bude jen o kytičkách. Alespoň sejí pokusím rozdělit

do různých expozic.

Vzpomínka na sakury .....

Dneškem se vrátím do posledního dne měsíce dubna,

a ještě jednou do Litomyšle. Když jsme vycházely z Klášterních zahrad,

upoutaly mne stromy se zvláštní barvou květů. Smetanovou z nádechem

do zelena. Až když jsem přišla blíž s překvapením jsem zjistila, že to jsou sakury.

Přiznávám se, že takovou barvu jsem ještě neviděla. Zatím jsem znala jen

ty s různými odstíny růžové. Samozřejmě jsem je taky pro vás hned vyfotila.

Zřejmě je to nějaké nové šlechtění, protože to byly stromy mladé, nevysoké.

A zhruba stejně starou a velkou jsem objevila i na mníšeckém náměstí v nové

výsadbě zrenovované části. Dokonce v plném květu, zatímco tady už odkvétají.

Tedy jestli už nejsou odkvetlé, ve městě jsem už nebyla deset dní a v těch teplech

co byly je každý den znát .....

---

Tahle barevnost už je mi známa víc .... když se jde k dceři, po cestě je

silnice lemována nádhernými velkými stromy.

Konečně ....

...... se dostávám zase zpátky na blog. Přesněji řečeno, k tomu, že

na něj můžu psát.V rámci výletu do Prahy a na chatu jsem zvolila kvůli úvodnímu programu

variantu "no notbook", ale dcery tablet. Je menší, lehčí ale má jednu velkou vadu.

Pokud jedu na simku z telefonu, kde mám data, nepustí mne přihlásit se na blog.

Dostanu se na fb, dostanu se na email, při odpovědi na koment i na blog, ale psát

na něj, tak to ani náhodou...... jak se ale octne v blízkosti wifi je to O.K.

Jenže kde vzít v lesích wifi a když jí má náhodou někdo ze sousedů chatařů,

tak jí má zabezpečenou. A tak zdatný hacker nejsem. Tudíž jsem si jen mohla hrát

hru nebo koukat co je na fb nového. Příště už snad budu mít (možná) svůj telefon, který

používám jako externí zařízení k připojení na wifi. Ten je zatím chudák stále

v ošetřování a doufám že operace na jeho záchranu se podaří. Na novej tedy

rozhodně nemám. A co vás tedy za dobu mé nepřítomnosti všechno čeká?

Sakury, tak jak jsem je nafotila ještě v Litomyšli.

Kytky, moře kytek, protože jsem fotila něco jak tady na zahradě

před odjezdem, tak v Praze na výstavě skalniček i na Petříně.

Mořské hlubiny a artefakty z nejznámější lodi světa Titanicu, které

jsou k vidění na stejnojmenné výstavě.

Barokní areál Skalka nad Mníškem, kam jsem si udělala po deseti

letech znovu výlet.

Pelmel z fotek májové (květnové) Prahy. (Tedy oboje mi nedejde moc z pusy, protože

mi to připomíná doby vlády jedné strany)

Podařilo se mi nafotit opět něco do Sakrálek, takže to vypadá, že mám až

do konce roku vystaráno.

Ale co vám bohužel nemůžu zprostředkovat je ta krásná vůně, která se,

z podivem, nad Prahou a vůbec všude line. Atmosféru slunečného dne v lese.

Nádheru rána, kdy ptáci zpívají v ústrety novému dni. Prostě všechno to

co právě teď to bující jaro předvádí všude tam, kde to mám tak ráda ....

Co se nehodilo ...

...... do žádného z článků, aneb miš maš Litomyšlský.

Jako třeba tato výstavka hracích skříněk. A ani ten krásný patchworkový

přehoz není k zahození .......

---

...... nebo tahle partička mladých muzikantů, vyhrávající staré americké

písničky v sousedství dvou super veteránů, Fordu T a Buicku ....

...... a jak dokáže být někdy člověk slepý! Do Litomyšle jezdím už hezkých pár let,

podloubí mám zcouraný po obou stranách sem a tam a tam a sem, a teprve teď

jsem si všimla těch kamených sloupů. Patří ke krásném a nejstaršímu

měšťanskému domu U Rytířů na náměstí postaveném ještě na gotické parcele. Patří

mezi skvosty renesanční architektury a tím i mezi nejhodnotnější stavby města.

Dohotoven byl v roce 1546. dnes v něm sídlí Městská galerie a pořádají se

zde krátkodobé výstavy. V roce 1962 se jeho prvním restaurováním zabýval

mimojiné i sochař Olbram Zoubek, původem Litomyšlák, který v té době

nesměl nikde vystavovat a tak pracoval alespoň jako restaurátor fasády Litomyšlského

zámku. Letos zde bude uspořádána výstava k jeho devadesátinám .....

...... umění jsou vlastně i tyhle krásné blýskavé věcičky na pověšení do interiéru.

Jsme s dcerpou takové "straky" a tohle nás vždycky nadchne .....

....... na svůj pořad Výlety se do Litomyšle vypravil i ČR2. Dost mne překvapilo,

že tohle je celé jejich plnohodnotné terénní vysílací studio .....

...... a co by byly Výlety bez jejich kmenového autora Václava Žmolíka.

Ten jako švihák lázeňský nikdy na téhle akci nesmí chybět. Má to docela pěknou fušku.

Moderovat zahájení, mezi tím vysílat, pak moderovat i celý

kulturní odpolední program až do večera .....

..... mezi dvounohé návštěvníky patří hojně i ti čtyřnozí. A když

je na obzoru voda, a ta navíc je pořád v pohybu .....

...... tak to jsou pak v pozoru .....

...... pro mne pohled který se nikdy neomrzí. Zadní trakt piaristického kostela

Nalezení sv. Kříže z klášterních zahrad ...

....... jaro, pučení a v pozadí část druhého kostela, kapitulního chrámu Povýšení sv. Kříže ......

...... nakonec trocha kontroverze. Instalace sochaře Lukáše Rittsteina. Mezi lidmi

vyvolala obrovskou vlnu nevole, dokonce i vznikly petice na její odstranění.

Jenže mnozí si asi ani nedali práci o ní zjistit něco víc. Byla vystavena jak na EXPO 2015

v Miláně, tak i v Šanghaji. Uvnitř se promítá film o setkávání guinejských domorodců z naší civilizací.

(fotku jsem si půjčila z netu, protože i přes tu nevoli zde bylo mnoho lidí kolem

dokola) .......

Ty dva kameny na kterých jsou zadní části aut mají naznačovat menhiry.

Mě by to nějak nevadilo, ale asi bych spíš tu instalaci viděla někde jinde,

v trochu víc industriálním prostředí. I když, ono nakonec ten kontrast taky

dělá své .....

Modely ....

Předposlední co tu pro vás z Litomyšle a její lázeňské

promenády mám, jsou opět vychytané modely kterých je rok

od roku víc. Začíná to být pro místní i návštěvníky docela

prestižní záležitost a je to vidět .... však i my s dcerou pořád

vymýšlíme co kde získat abychom při další návštěvě zapadly

---

K vidění byly dámy všech věkových skupin v rozličných modelech.

Ať už vysoce elegantních .....

...... ale i lehce rozverných .....

..... i přímo lázeňské a koupací modely byly k vidění ....

..... i modely všednodenní, tedy ve své době ....

Ale ani pánové se nedali zahanbit a vystrojili se v duchu doby

No a nakonec jedna z lázeňského ateliéru