Odskočila jsem si mezi tvořením .....

...... abych se protáhla a trochu ulevila rukám

projít se po zahradě. No, a jelikož na chvilku vykouklo i sluníčko, napadlo mne

zase si jednou dát starej Helios na foťák a za dostatečného světla se s ním zas

něco pokusit nafotit. A dneska uvidíte co bylo tím spouštěčem

toho, že jsem si koupila redukci abych ho mohla používat.

Je to bokeh. Velmi zajímavý bokeh. Ten mne nadchnul

okamžitě když jsem viděla fotky tímhle sklem nafocené.

A dneska se mi to potvrdilo ..... i když v téhle

první sérii to ještě není úplně tak vidět.

---

I když na téhle už ten efekt je trochu znatelný ....

Ještě trochu bojuju s ostřením, zvlášť když jsem zkoušela fotit přes displej ......

...... ale když přestalo foukat, hned to bylo lepší

Už to začíná být takové jarnější, kočičky, jehnědy ..... za chvíli to už budou

i krokusy, které lezou fofrem ven ....

Různosti hrůznosti .....

...... vyškrabané z úplného dna archívu.

Potřeboval by naplnit, ale není a to nálada. Mám tu

nakoupené nějaké vajíčkové základy, včera jsem je omotala

a zase mne to pustilo. Teď se snažím na půdě připravovat na novou

sezónu květiny. Opět a zas mi pošly nějaké fuchsie, a opět rozmýšlím

co kam zasázet. Ale není to s tím správným ajfrem, který mám po každé zimě.

Spíš je to taková setrvačnost, protože mi je těch kytek líto je vyhodit.

A zas mám období kdy sedím a čučím do blba, myšlenky se mi honí

hlavou sem tam a nejsou zrovna veselé a já se propadám do

letargie. V rodinném ovzduší vane opět mrazivý dech a já

jen s hrůzou čekám co kdy a kde vybuchne a sesype se

na nás.Už je to nesnesitelně dlouho a řešení

je stále v nedohlednu. A co hůř, víc a víc

nás to nějak rozkližuje, rozleptává a ničí

..... jak psychicky tak fyzicky.

---

Tak takhle mi teď je. Zamrzle. Bezbarvě. Mlžně. Tmavě a zaprášeně.

A stejně jak ten hafuška taky mám kolem sebe mříže bezmocnosti a jen občas

je mi dovoleno se na chvíli podívat mezi nimi ven

Co dělá domov domovem? ....

..... to že tam máme své osobní věci? Že se tam vracíme

každý den z práce? Z dovolených? Že jsme tam odmala? Dobrý pocit? Že tam jsou

naši psí miláčkové a blízcí? Já v tomhle tápu. Vlastně už rovných

25 let, co jsme se odstěhovali z Prahy na venkov. Mám tu střechu

nad hlavou, psí,kočičí a papouší miláčky, blízké, zahradu, bazén a

přece se tu necítím doma.Je to pro mne místo kde žiju, ale

nemůžu s klidným srdcem říct "Tady je můj domov!"

Jenže tohle už nemůžu říct ani u mamky v Praze. Přitom je to

moje rodné místo, strávila jsem tam dětství, mládí i dospělost,

narodily se tam obě moje děti, ale když tam přijedu nemám

ten pocit že jsem doma u maminky. Přes její veškerou snahu

abych se tam jak doma cítila. Snad je to vědomí toho, že až

ona umře bude se tam roztahovat někdo cizí ? Že už nebude

existovat místo které mne bude s tím předchozím životem

nerozlučně spojovat?

Jeden vztah skončil a druhý ještě nebyl navázaný a já žiju

v něčem co připomíná vzduchoprázdno, protože nejsem už doma ani v Praze,

ale nejsem ještě doma ani zde. I po tom čvrtstoletí .....

Po daňcích zase koníci .....

U kopytníků ještě zůstanu, jen o něco

větších než jsou daňci. Čeká vás totiž druhá série

koníčkových fotek. Dneska je nádherně, svítí sluníčko

a popravdě v tomhle počasí by byly fotky ještě hezčí.

Anebo taky ne. Vím ale určitě, že by mi nemrzly prsty a

nefunělo do uší.....

---

Dama dama .....

Nejen mraky a koníky, ale ještě jedny

zvířátka jsem fotila na poslední fotovýpravě poslední lednový den. Už jednou jsem

je tady měla, to bylo z jara. A ani tentokrát jsem se u nich

neopoměla zastavit. Narozdíl od jarních fotek byli

tentokrát líní se zvednou a přijít za mnou. Ale i tak

jsem u nich něco málo vyfotila .....

---

Mraky podruhé .....

Jelikož bylo mračných fotek podstatně víc,

stejně jak těch koňských, rozdělila jsem je do dvou

částí. Dneska tedy druhý nášup mračounů ....

---

Industriálně i krajinově .....

Když už díky všelijakým vládním, privatizačním

ale i personálním čachrům a machinacím v Českých drahách

přišla Třebová o status největšího železničního uzlu v republice

(k nemalé zlosti místních nádražáků) stále si ještě v železniční

dopravě drží určité primáty.Stále je zde největší seřazovací nádraží

a před dvěma lety bylo zprovozněno jedno z největších překladišť.

Začalo to pomalu, stavbou jednoho mostového jeřábu, pak najednou

přibyl druhý a třetí. Námořní kontejnery se vrší naskládané

do výšky jak barevná hradba. Bohužel, ruku v ruce s touto stavbou

ovšem začaly problémy s nadměrným zatížením kamiony, na které

se kontejnery které jdou silniční cestou nakládají. Jako ve všem se tady

projevila klasická česká huráakčnost. Něco se postaví, ovšem už

není zajištěná základní infrastruktura, v tomto případě pořádné

silniční připojení. Stavba byla odsouhlasena v době kdy probíhalo jednání

o dalších trasách R35 přes Východní Čechy, aby se utvořil další páteřní silniční systém

který má ulehčit D1. A jelikož byla jedna varianta právě obchvat Třebové

a následné napojení na R35 u Opatovic nad Labem vypadalo to,

že by neměl být žádný problém. Vypadalo a byl. Pár starých lidí

z prastaré zástavby u silnice se vzbouřilo že oni se svých majetků

nevzdají, starosta dal za pravdu zeleným aktivisům a společně stvořili

petici že tady napojení na plánovaný obchvat a stavbu R35 nechtějí, a nechtějí a

nechtějí až nakonec to šlo přes kraj až na vládu a ministerstvo dopravy

a tam se chopila své příležitosti Litomyšl, která ví o problémech

s kamiony své a navrhla aby trasa vedla okolo ní. A tak Litomyšl se možná v budoucnu

zbaví své silniční nepropustnosti, bude mít klid ale v Třebové se

budou hromadit kamiony a bude se stále zvyšovat jejich průjezd městem.

No, každá cesta do pekel je holt dlážděná dobrými úmysly......

Máme sice krásné, velké megapřekladiště ale vedou k němu silnice třetí

a čtvrté třídy.

P.S. Jo, a většina z těch kteří to blokovali už je stejně na pravdě boží.

---

Tož naše chlouba....

A trochu poezie .....

.... a zase industriál .....

.... a poezie ....

...... a tvrdé realita .....

..... a kouzlo krajiny .....

...... a sluníčkového čarování