...... vyškrabané z úplného dna archívu.
Potřeboval by naplnit, ale není a to nálada. Mám tu
nakoupené nějaké vajíčkové základy, včera jsem je omotala
a zase mne to pustilo. Teď se snažím na půdě připravovat na novou
sezónu květiny. Opět a zas mi pošly nějaké fuchsie, a opět rozmýšlím
co kam zasázet. Ale není to s tím správným ajfrem, který mám po každé zimě.
Spíš je to taková setrvačnost, protože mi je těch kytek líto je vyhodit.
A zas mám období kdy sedím a čučím do blba, myšlenky se mi honí
hlavou sem tam a nejsou zrovna veselé a já se propadám do
letargie. V rodinném ovzduší vane opět mrazivý dech a já
jen s hrůzou čekám co kdy a kde vybuchne a sesype se
na nás.Už je to nesnesitelně dlouho a řešení
je stále v nedohlednu. A co hůř, víc a víc
nás to nějak rozkližuje, rozleptává a ničí
..... jak psychicky tak fyzicky.
Tak takhle mi teď je. Zamrzle. Bezbarvě. Mlžně. Tmavě a zaprášeně.
A stejně jak ten hafuška taky mám kolem sebe mříže bezmocnosti a jen občas
je mi dovoleno se na chvíli podívat mezi nimi ven
Hm, mříže bezmocnosti, lépe bych to nevyjádřil. Ale otec vždycky říkal: "Život je boj!" a "Vydržať!", tak bojuji a ty taky!
OdpovědětVymazatTo je smutné. Vendy, chápu tě, i já jsem si podobným obdobím prošla, když jsem byla mladší. Někdo řekne, ty nemáš koníčky? Ale i když jsem měla koníčků hodně, byla doby, kdy mě vůbec nebavily, neměla jsem na ně chuť, nechtělo se mi pouštět do ničeho. Možná jsou ty stavy i tím tmavým obdobím zimy, kdy je málo sluníčka. Snad to s pučícím jarem přejde a bude zase fajn. Držím ti palce.
OdpovědětVymazatPřijde jaro.
OdpovědětVymazat[3]: Tu jsem už dopila, teď si dávám horkou polévku . Ale klidně bych si těch káv pár ještě dala, ale můj žaludek by silně protestoval
OdpovědětVymazat[2]: Víš že u mne o koníčky není nouze, jen se mi do ničeho nechce, chodím od ničeho k ničemu, a mám vztek a strach.
OdpovědětVymazat[1]: Před tebou je mi s mým fňukáním hodně stydno ...
OdpovědětVymazat[5]: To už jsou skoro deprese. Samozřejmě nevidím do celého zázemí tvého života, ale přišla jsi mi vždy taková akční, plná energie...Jo psychologům se to kecá, že musí člověk odstranit příčiny, ale to je právě to, co nejde a to, že to nejde člověka děsí. A oni protestují, že si to jen namlouváme, že když opravdu chceme, že to jde, Jsou to jen kecy lidí odtržených od reality a vidí jen to svoje, našprtané fráze. I když se najde opravdu odborník se zájmem a pomáhá, ale těch je hodně málo. Ty bys možná potřebovala mít po ruce kamaráda nebo kamarádku, se kterou se můžeš odvázat, někam si zajet, proprat manžely, povznést se. Kal jsem vyrozuměla blízkého kamaráda máš, ale není vždy po ruce. a nejhorší je závislost na partnerovi. když člověk nemá dostatek svých vlastních příjmů. To jsem zažila, když jsem pečovala o postiženého syna a nemohla chodit do práce. To jsem měla stále na talíři, že mě živí a když jsem chodila na zkrácený úvazek, to bylo zase, že těch pár mých šupů....Je to těžké. Píšeš, že máš i strach. Na mně jdou depresivní nálady ze všech událostí v Evropě, mám strach, že dojde k válce a někdy mi připadne i naprosto nesmyslné psát nějaký blog, když za chvíli třeba nebudu mít ani střechu nad hlavou. Naplánovala jsem si na květen zájezd do Krakowa a Vieličky a mám zajištěný i pobyt na Vranově na léto. Ale copak vím, že bude ještě v létě možnost někam vyjet? Do zahraničí už vůbec ne. Tam se bojím a divím se těm lidem, co cestují do Brazílie a nebo do Řecka. Dneska si člověk není nikde jistý. Když se podívám na ulice a fotky ze Sýrie, kde není kámen na kameni, když si představím, že sem vtrhnou islamisti a zažnou ničit vše krásné, na co jsme hrdí, tak si říkám opravdu zlatí komunisti. Nad lidem je potřeba pevná ruka, jinak neví, co roupama. A že se o všechny památky nestarali tak, jak si zasloužili?.... A nyní je vyhodí do vzduchu zfanatizovaní jinověrci. Z toho je mi úzko, z toho, co nás a naše děti a vnoučata čeká.......
OdpovědětVymazatZapal kolem sebe svíčky, přijdou vhod, když není sluníčko.
OdpovědětVymazatAsi jsme v poslední době nějak propojené, protože ti rozumím a chápu tě.
OdpovědětVymazat[9]: Já se teprve dneska po měsíci a něco dovolala neurologa kvůli výsledkům a aby mi napsal rehabku. Přitom mě měl posílat na rentgeny každý rok a později ob rok. první rentgen jsem si vysomrovala po čtyřech letech od operace, další pak za dva roky po něm a teď už to zas byly čtyři roky. Já se snažím se nepodávat, někdy to jde, ale už mi ubývají psychický síly na to vydržet. Připadám si jak přehrada kterou nahlodává malikou dírkou voda. Nejdřív teče jen pramínek ale ten se zvětšující se dírkou stává silnějším a silnějším až nakonec tu přehradu protrhne. Obávám se, že to bude v okamžiku kdy budu mít narozeniny. A obávám se že ten kdo to spustí bude manžel. Takže se vůbec netěším i když se snažím držet na uzdě co to jde.
OdpovědětVymazat[8]: Jani, po sedmi letech kdy si říkáš Už to bude lepší, už to bude lepší a ono je to čím dál tím horší, přestávám věřit. Ne, já už přestala. Jen se snažím to nějak přežívat. Dřív jsem se nikdy nebála toho co bude, teď je to můj každodenní průvodce když lezu do schránky, když zvoní pošťačka, když slyším co se zas na živnostníky chystá a v neposlední řadě když dělám účetnictví. Pořád už budu mít před očima mužův epileptický záchvat a bezvědomí který dostal když dostal upomínku na platbu DPH a od té doby mám strach když si sedá ke svým firemním věcem. Tenhle existenční marast člověka likviduje neskutečnou rychlostí.....
OdpovědětVymazat[7]: Umím se dobře maskovat. To už mne život naučil. Máš pravd, chybí mi někdo kdo by byl po ruce když se potřebuju vyzpovídat. Ten sice tak trochu je ale jak říkáš, je daleko a tím pádem nepoužitelnej. Mě by stačilo najít někoho kdo má podobné koníčky a zájmy, jenže to je tady na vsi naprosto beznadějné. Knihy? Focení? Hudba? Ani náhodou..... A tak všechny strachy a neúspěchy tahám v sobě jako balvan. A ten už občas nezvládám unést a pak to takhle vybublá nějakou zpovědí napovrch. Holt jak zpívá Olympik v jedné písničce : " Dejte mu prášek psychiatrický!"
OdpovědětVymazat[11]: Vendy, to mě strašně mrzí, že to máš až takhle. Abych byla upřímná, asi bych na takhle malé vísce nedokázala žít. Příroda je fajn, ale tak na chalupu a zase zpátky, nebo domeček ve městě, to bych taky brala. I když je město anonymní a přátel tu má člověk jako šafránu, alespoň v té práci se pobavím, tam jsme všichni jedna ruka. Vždycky jsem tvrdila, že jsem moc ráda, že jsem jenom řadový zaměstnanec. Že jdou všechny platby státu mimo mně. Když o tom tak přemýšlím, asi už vím, jak se cítíš a že svíčka moc nepomůže.
OdpovědětVymazat[13]: Dneska si říkám, co by bylo kdybych se vzepřela a místo stěhování se sem, jsme ten barák zas prodali. Stejně bych dřív nebo později zdědila chatu a mohli jsme dál být v Praze i měli kam jezdit. Dneska už je pozdě na návrat a začínat znovu.
OdpovědětVymazatKup si třezalku Wendy a popíjej z ní čaj, ten tě postaví zase do světla.
OdpovědětVymazat[10]: Vidíš, i tohle je obraz současného zdravotnictví. Když se sama neozveš, doktorům je to fuk. Duše a tělo spolu souvisí, když není v pořádku tělesná schránka, tu duševní pak vykolejí i maličkost. Držím ti palce, aby přehrada odolala co nejdéle a aby jí nadcházející jaro posílilo svými slunečními paprsky. Já ví, jsou to jen prázdná slova a fráze.
OdpovědětVymazatPrvní snímky jsou jak odbarvené impresionistické obrazy.
OdpovědětVymazat[17]: To není Bobeš. Je to havanský psík a je to focené po vsi.
OdpovědětVymazatTemně a pochmurně.
OdpovědětVymazat[16]:Držím palce, ať je líp!
OdpovědětVymazatNevím, co tě tolik trápí a je mi líto, že jsi tak nešťastná, že to tak na tebe padá, i když tomu s neubrání občas nikdo. Ale musím říct, že fotky máš překrásné. Ty tři temné bych si uměla představit jako ilustrace v knize. Tak se drž a opatruj se, snad zas bude líp.
OdpovědětVymazatRůznosti beru, ale hrůznosti žádné nevidím, Vendy.
OdpovědětVymazat[22]: To nebude jen roční dobou, na to se to táhne už moc a moc dlouho.....
OdpovědětVymazat