Sobotní .....

V sobotu jsem se dokopala k tomu, abych vzala Bobeše a foťák

a vyrazila na zkušební procházku. Říkala jsem si, že zatím Bobeš zvládá

přibírat ale nemá moc pohybu, tak by to chtělo zkusit vyrazit i dál než jen na zahradu.

Jestli už je z nejhoršího venku poznám podle toho, že si venku ani jednou

při běhání neblikne.

Počasí nebylo sice nic moc, ale ještě se trochu držela ranní jinovatka na stromech

a travách i pár centi sněhu na zemi a tak se dalo nafotit i něco, co vzdáleně

připomíná že je leden a tudíž i zimní období. Co bylo zajímavé, jak rychle ale

se měnila teplota. Když jsem dorazila asi po pěti minutách na

cestu po které jsem měla v plánu jít, bylo všude na travách

jinovatka. Ale po dalších asi pěti minutách kdy jsme se vyškrábli

na horní cestu a pár výcvacích už nebylo po jinovatce ani

stopa a na větvích ji vystřídaly kapky. Zmizela doslova jak

pára nad hrncem ..... Bobeš si to užil, při návratu si

i chvíli polítal se stejně prdlou borderkou, a

blinknul si jen v noci a to ještě asi proto,že

se nalemcal vody. Dokonce i jabko který

stačil manželovi sežrat před nosem

krásně prošlo a druhý den i vyšlo

bez toho že by mu někde

zůstalo v dělalo zle ...

---

Jako obvykle jsem se soustředila spíš na detaily než na krajinu. Byla mlha a

nanicovaté nehezko takže nebylo pořádně co fotit.

Krajka z ledu bylo první co mi padlo do oka.

Na trnkách se držela na trnech jinovatka po zamlženém brzkém

mrazivém ránu. Ale jen po pár minut a pár obrázcích které jsem ve stráni udělala

Stejně tak na travách a sušinách....

..... lístcích šípkové růže .....

...... a zbytcích po nosácích na javorech

Jenže po pár metrech a minutách už po í nebylo ani památky a vystřídaly jí

kapky

Plody kaliny svítí všude z keřů do dálky a jsou v době nouze

potravou pro ptáky. Jelikož zatím měli ještě spoustu jiných laskomin,

jsou povětšinou nedotčené

Staré bezinky při cestě poskytují spousty zajímavých detailů .....

Tolik příroda. Dneska jsem zas skončila už potřetí za pslední tři měsíce v posteli z virózou

a je mi děsně. Snažím se vždycky alespoň jeden dva dny být zalezlá a vyležet to abych mohla dál

trochu fungovat. Tudíž do sebe leju jeden hrnek čaje za druhým a cpu se panadolem co to jen jde.

Vír ....

Ještě trochu tepla .....

Prosvítání ......

A jedeme další ročník! ....

Jak jsem vám vloni slíbila (tedy uteklo to šíleně rychle)

i letos pojedou zas sakrálky. Jen jsem si nějak neuvědomila že už je vlastně

leden a že je tedy nejvyšší čas vyhlásit začátek prvního kola....

Pravidla zůstávají stejná, tedy od 1 v měsíci do 25tého se posílají

příspěvky na můj mejl (Vaclava.C@seznam.cz) a od 25tého do konce

měsíce se hlasuje. Stejně tak zůstávají i kategorie.

Drobné stavby, kaple a kostely. Jen ikonka je pro letošek jiná.

To je myslím k připomenutí vše a tak tu je

za mne první příspěvek. A jelikož jsem si nafocovala v předstihu

kde jsem co viděla tak se rozhodně zatím nedočkáte kostelů

v zimním hávu. Spíš fotek plných sluníčka.....

KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

V KYTÍNĚ.

Původní kostel byl gotický, postavený v roce 1321. V roce 1352 přibyla i fara.

V roce 1674 byl barokně přestavěn a v roce 1866 proběhla první oprava při které

přibyla průčelní věž a kostel byl rozšířen, v letech

za I. světové války prošel dosti zásadní opravou a poslední proběhla v roce 1992.

Za kostelem je víc jak 500 let uctívaná studánka se které se pořádaly i procesí.

Hřbitov kolem kostela byl zrušen před 150 lety.

O vsi Kytín je první písemná zmínka z roku 1321, ale ves i kostel jsou starší.

Jan Lucemburský jej povýšil na městečko a jeho syn Karel IV. ho zakoupil

do královské držby.

Tak, tolik internet a já dodávám že Kytín je malebná víska v údolí mezi brdskými

hřbety, jejíž okolí je známé jako houbařský ráj. Patřil i k místům kde kvetl za první republiky

tramping, kousek nad ním je jedna z nejstarších trampských hospod na Brdech.

Ale mimo trampů sem také hodně jezdili skauti. Dnes je rájem chatařů a

chalupářů. Až do své smrti v loňském roce zde žil i herec Pavel Landovský.

Jelikož je kostel přístupný krásně ze všech stran nafotila jsem hodně fotek a

tak jsem udělala pár koláží.

U hřbitovní zdi stojí ohromný jasan, který jsem původně nafotila do

stromové soutěže, ale nakoec už na něj nedošlo tak jsem ho zakomponovala

k fotkám kostela, ke kterému vlastně nerozlučně patří

Kříž na hřbitově, nedaleko zázračné studánky

Tímto se definitivně uzavřela moje letní výprava do Kytína a já se

už těším na vaše příspěvky do 1. kola ....

Sluníčkově .....

Vyškrábnuté zbytky......

Jak jsem se teď zas dala na něco jiného co mne baví,

povážlivě jsem začala i flákat focení. Tak přiznávám, že to není jen tím,

ale i mou laxností a přibývající nechutí k činnostem bez kterých

jsem dřív nemohla být. Tedy i k procházkám a focení. Nevím co se

to se mnou děje, ale zjišťuji že mám čím dál tím větší odpor

k čemukoliv co jsem dřív dělala tak ráda. Nemělo by to být ani tím, že jsem vystresovaná

kvůli Bobešovi, tam je to naopak výtečné, ani tím že je blbá nálada

doma, zatím je až podezřelá pohoda, jen já jsem nějak prázdnější a

prázdnější, bez chuti do jakékoliv činnosti, nejradši bych byla zalezlá

a spala nebo koukala na filmy které si stahuju. Já chápu že je to trochu

dost v rozporu s tou první větou, že mne baví něco jiného, ale je to tak .....

Že by opravdu syndrom vyhoření? podvědomý strach z toho co bude?

Nebo absence setkání s kamarády a přáteli na které jsem se těšila?

Nevím, ale nejsem to nějak já. Vytáčí mne k nepříčetnosti

věčné výmluvy členů v klubu proč se nemohli zúčastnit tohodle

a tamtoho, že tohle je divné téma, že chtějí abstraktní a nejsou schopní

nafotit nic ani na to nejjednodušší, jsem netrpělivá a vzteklá když není

všechno tak jak jsem si představovala nebo jsem zvyklá .....

Asi bych si měla dát nějaké předsevzetí se zklidnit, ale to

na mě nefunguje a proto si taky žádný nikdy nedávám.

Možná že se to zlepší příchodem jara nebo to bude ještě horší?

26.12. Litomyšl. Pohled z okna u dcery. Jaro nebo zima?

Navečer se pak ukázal takový zvláštní mrak, který se nehnul ani o píď....

Vřes si kvete vesele snad už celý rok

A zase oblíbení chlupáči

A jsem na suchu, asi budu muset zas udělat nějaké srovnávací

články nebo jiné výběry .....

Chutě do dalšího roku .....

ZAZVONIL ZVONEC A STARÉMU ROKU JE KONEC .....

AŤ TEN DALŠÍ PRÁVĚ POČAVŠÍ JE JEN LEPŠÍ !

P.S. Děkuji moc Majce za krásné rámečky k blogovému kalendáři

Terapie .....

Už jednou jsem vám tu ukazovala

mou novou zábavu s pastelkami. Hodně mi to pomáhá

když mne opustila múza na tvoření. A navíc teď když marodil Bobeš

to bylo jediné co mne nutilo na to nemyslet. Ale to jsem si musela najít trochu těžší

kalibr než jen ty moje omalovánky které mám. Tím těžším kalibrem jsou mandaly

které jsem si postahovala z netu. Bylo a je jich tam požehnaně a tak jsem

měla z čeho vybírat. Navíc na nich se sakra vyřádím s barvami

a jejich kombinacemi. Když mě bylo fakt nejhůř tak jsem

jela jednu za druhou .......

A jak jsem teď přemýšlela jak nejlíp ztrávit Silvestra, nastahovala

a vytiskla jsem si pěkný štosík dalších různých dílek na vybarvování .....

---

Tyhle jsou z druhé kapitoly "Louky a pole"

a teď ty mandaly ....