Podzimní sluníčko v travách ......

..... ono vlastně říkat něco víc o dnešních fotkách

asi nemá vůbec cenu. Název sám vystihuje jejich podstatu a téma.

Jen snad že při dnešním mrholivém a zataženém dni přijdou k duhu a trochu vám pozvednou náladu ....

---

A co že jsem to vlastně tak usilovně tvořila? .....

Konečně je balík se zakázkou na cestě k mezipřistání

ve Zvolenu a pak bude pokračovat dál směr Vídeň. Navíc mi došli obrázky v archívu

tak se můžu pochlubit co jsem to vlastně vytvořila a nad čím jsem tu seděla někdy až do půlnoci abych měla s

předstihem hotovo. A vyplatilo se. Protože došlo k několika nechtěným výpadkům buď v dodávce materiálu nebo času. I přes to všechno jsem měla hotovo dlouho před samou sobě daným termínem. Teď už jen čekám až se ozve objednavatelka

a dá vědět že balík došel a hlavně že se to líbí. Tedy i když zatím jen jí, dcera to dostane až jako dárek takže to neuvidí teď ale až po třináctém listopadu. A protože neumím sedět jen tak a mám docela absťák po tom špendlení tak jsem ještě udělala pár drobnůstek pro výstavu v Repechách kam jsme tentokrát s Katkou nejely, protože ona má jednu

každoroční rodinnou akci a já bez ní nemám jak se tam dostat. Ale dlouho se flákat nebudu, už mám

objednávku na zelenobílou sadu a pak se možná třeba ještě někdo ozve že bude něco chtít...

P.S. DNESKA MI PSALA PANÍ NA FB ŽE VČERA MUSELA DCEŘI PŘES SKYPE UKAZOVAT JEDNU OZDOBU ZA DRUHOU

A ŽE JEJÍ NADŠENÍ PRÝ NEBRALO MEZÍ. TAK JSEM JÍ PROSILA ABY MI OKAMŽITĚ AŽ BUDOU VISET NA STROMKU POSLALA FOTKU. A TO NEBUDE DLOUHO TRVAT PROTOŽE JEJÍ DCERA MÁ ZVYK OZDOBIT SI STROMEK UŽ 17.11. TAK VÁM PAK UKÁŽU JAK TO VYPADÁ KDYŽ SE OZDOBÍ STROMEK PATCHWORKEM .....

Zvonkohra

Koulování

Jen barvy vypadají ve skutečnosti jinak. Zvlášť ta tmavě fialová. Tady to spíš vypadá jak modrá ....

Tyhle dvě byly taky na zakázku. Takové trochu větší koule. Průměr 12 cm

Tyhle jste tu už viděli, tedy jen dvě z nich, třetí přibyla později. Skončily u některých lidiček na výstavě kteří mi po celou dobu vystavování pomáhali radami, někdy s úpravou a jindy jen tím že jsou

Vločkování. Taky už tady dvě byly ale teď jsem jim dodělala další sestřičky

Zkouška andělíka

U první zlatohnědobéžové varianty jsem přemýšlela jestli do vlasů nebo jako brož. Nakonec šla na sponku, ale střihla jsem si ještě smetanovočernou a ta už je jako brož

Aby nepřišly zkrátka ani malé parádnice

Soupravička sponky a gumička

A jedna čelenka pro Ledovou královnu

Už mám v hlavě jednu kombinaci kterou bych chtěla vyzkoušet ale až budou kouličky a hvězdy. Tak zas od příštího týdne budu tvořit další.....

Nedělní odpoledne v Litomyšli .....

V sobotu mi psala dcera jestli se nechceme v neděli

ukázat se synem a psíkama u ní, že by jsme vyrazili na procházku. I když nebylo, alespoň na naší straně nějak super počasí na procházení, vyrazili jsme protože protáhnutí po těch týdnech sezení a píchání jsem potřebovala já i havinkové jako sůl.

Jaké bylo ovšem milé překvapení když jsme vyjeli na vrch hřebenu který nás odděluje a viděli před sebou osluněnou Litomyšl a okolí. Sice foukal dost silný vítr, ale to se dalo přežít. A když jsem vyšli na cestu nad městem zjistili jsme jak nad tou naší kotlinou sedí pěkná zamračená poklička.

Prošli jsme se, vyfoukaní jsme se vrátili na kafe, havinkové utahaní zalehli a chvíli chrněli a pak jsme vyrazili zase domů.

V okamžiku kdy jsme přijeli zas na kopec se před námi setmělo a opět jsem se dostali do zatažena a šediva. To ostatně prý bylo celou dobu, jak nám potvrdil manžel.

---

Že fučelo dost silně dokazuje i tenhle záběr. Místo se jmenuje Šibeniční vrch

I když bylo slunečno, mlžný opar byl hodně silný

Ta malá černá tečka je drak, kterého pod námi na poli pouštěli. Pěkně lítal a držel se nahoře jak přibitý v solidní výšce.

Taky je vidět jak nad tmavým hřebenem na obzoru je ještě o něco tmavší poklice oblačnosti nad naší stranou hřebene

Tady je to vidět při přiblížení ještě líp

Hladina rybníku Velký Košíř ( to už jsme se dostali do Nedošína) byla díky obloze krásně blankytná. Létalo odsud spousty volavek, ale nepodařilo se mi vyfotit ani jednu protože byly velmi ostražité. Nedošín a nedaleký Nedošínský háj je oblíbené výletní místo Litomyšláků už vlastně po století. Za dob obrození se tu pořádaly studentské majálesy a psal o nich Alois Jirásek ve Filozofské historii. Samotný Nedošínský háj je přírodní rezervací a je v něm několik romantických staveb které se dříve v takových místech stavěli. Polorozbořená poustevna, falešná zřícenina, umělá jeskyně....

A jedno spojení industriálu a přírody

Mimořádná dandičí výstava Kuřim 2014 ....

Asi jste zregistrovali., a obzvlášť ti kdo jste z Brna

velkou výstavní akci. Ve dnech od 23. - 26.10.14 zde probíhala Evropská výstava psů které se zúčastnilo přes 21 000 psů a vystavovatelů z celého světa. Přiznávám že to měl být zlatý hřeb Bobešovi výstavní kariéry a navíc i takové poslední setkání celé naší dandičí rodiny. Jenže člověk míní a život mění. V lednu umřela maminka Ája, paní s Polska která má našeho brášku Bernarda nějak nepřekousla problémy s přihlašováním a vzdala to a moje psychika utrpěla újmu a ztratila jsem veškerou radost z toho co mi dřív bylo tak milé a co mne bavilo a nepřemýšlela jsem nad tím jestli se mi to vůbec vyplatí tam jet když nevyhrajeme. Když jsem zjistila že tohle je to, co mne teď hlavně zajímá, řekla jsem si že je opravdu čas už všeho nechat. Snad se zase někdy ta radost vrátí, snad se někdy ještě najde štěndo a bude třeba dobývat nové vrcholy.

A tak čest rodiny hájil jen brněnskej bráška Bred. Ale abych úplně nevypustila tu Bobešovu poslední výstavu a taky když už jsem ho na tu Evropu původně upravovala dali jsme si rozsahem sice menší ale i tak dost dobře obsazenou Mimořádnou speciální výstavu DDT v Kuřimi.

Dandíků se tu sešlo hodně, celých 23 kousků. A rozdělení bylo vcelku zajímavé. 6 psů z Ruska a zbytek byly tři chovky od nás. Největší zastoupení ale měla naše široká rodina pocházející nějakým způsobem z jedné CHS. Bráška, jedna teta, jedna prateta, prastrýc, další tři prasestřenice, praneteř a nečekaně dojel i Bobího a Bredův tatík, i když ten se nevystavoval ale svoje kolečko si po skončení s chutí a elegancí jemu vlastní taky v kruhu dal.

Ruská konkurence je dosti na velkých výstavách obávaná ale narozdíl od Evropy kde posbírala vítězství dost (i když závěrečný titul BOB a Evropský vítěz vyhrála sice fenka z ruského chovu ale v českých rukách) tady jim moc pšenka nekvetla. Povětšinou je porazili psi z českých chovů. Schválně nepíšu čeští, protože i u nás je spousty psů pocházejících z importů a opravdu echt českých alespoň do čtvrté linie je málo. Tak je to také dané tím že se u nás nikdy nevyskytovali tudíž se po roce 89 (do té doby tu nebyl ani jeden) základ pro chovy importoval ze zahraničí.

Fotek není moc, protože mi dva fotografové s kterými jsem počítala odpadli velmi brzy. Syn mi rovnou oznámil že pojede do IKEA, dcera která se dodatečně přidala nejdřív počítala že zůstane se mnou ale nakonec jela taky a kamarád který bydlí nedaleko se sice taky ukázal, ale jen na chvíli protože je ještě čekala příprava na Hubertovu jízdu a klubová výstava irských vlkodavů. Takže mi akorát vrátil opravený objektiv, přinesl tradiční kilovku gumídků, chvíli jsme pokecali a zase svištěl dom. No a kámoš s velkým Bobešem dorazil až když jsme byli už v kruhu. Ale od jednoho z vystavovatelů jsem dostala dývko z fotkami jak z Evropy tak z mimořádky a tak jsem si jch od něj pár vypůjčila. Hlavně tedy opět doširoka se smějícího Bobeše který tím svým chechtáním uváděl a stále uvádí ruské i jiné chovatele v úžas. Takže si chlapec vlastně už tři dny od zveřejnění fotek z téhle výstavy užívá své fejsbůkové slávy ......

---

Čekání je vždycky dlouhé ....

...... a tak si ho krátí Bobeš rozdáváním úsměvů .....

Bráška Bred

V kruhu jsme v té konkurenci "udělaných" psů prý působili jak reklama na hlad. Jak nám řekla naše "psí" teta. Tak Breda a tátu zase sprdla za to že jsou tlustí. Ale co, váhu máme i tak kousek nad standart a to že působil hubeně je dané tím že díky mému pobláznění tvořením zanedbáváme vycházky tudíž není tak osvalený jak býval. Navíc jsem mu musela ostříhat ozdoby na bocích podstatně víc než normálně, protože díky krmivu mu všude tam kde se olizuje zrezavěly. Buď je v něm moc mědi, nebo betakarotenu nebo červené řepy. Ať tak či tak, způsobilo to velkou komplikaci protože ani po vykoupání v bělicím šamponu, který normálně vždycky zabíral měl prostě dopůlky těla ozdoby v různých odstínech rezavé a hořčicové. Tak pokud by byl hořčičák problém by to nebyl, ale jako pepřák vypadal dost zvláštně .....

Dopadli jsme tak jak jsem předpokládala když jsem zjistila že jsou v kategorii čtyři šampioni a to jsem ani nevěděla kdo tam s námi v kruhu bude. Tentokrát nás předběhl i brácha......

Mimořádná speciální výstava DDT Kuřim. V4, rozhodčí Eva Eriksson (S)

Co se dělo na obloze.....

Poslední co mi zbývá z procházky z předminulé soboty

jsou mraky a zapadající sluníčko. Nečekala jsem až na úplný západ i když to možná byla chyba, díky mrakům mohl být docela zajímavý, ale taky se mohlo zatáhnout úplně a já bych tvrdla na kopci naprosto zbytečně, ale myslím že tohle

dívadlo úplně stačí. I ono mělo totiž své určité kouzlo .....

---

Vyhnout se v tomhle úseku drátům nelze, protože tu vede přes ves nízké napětí. Tak proč si neudělat vyjímečně ze sloupu a drátů hlavní motiv?

A když to nejsou dráty, je to dráha a její osvětlovací sloupy nad překladištěm ....

To by bylo všechno. V týdnu jsem seděla na tom výmyslu od pracáku, a když jsem nebyla tam tvořila jsem. Takže se nefotilo. Další sobota byla výstavní a vlastně asi už poslední Bobešova . Z té moc fotek svých nemám, všichni potenciální fotografové zmizeli buď dřív než jsme šli do kruhu nebo dorazili až když už jsme tam byli, ale poslal mi nějaké fotky jeden pán kterého má Bobeš ve velké oblibě a nikdy se na něj nezapomene řehnit na celé kolo a on nikdy nezapomene ho vyfotit .....

Velký Gatsby kterému podává ruku Stoletý stařík .....

Chvála bohu za možnost sledovat filmy na které

má člověk náladu na kompu a nemusí být závislý jen tývý. A mě se teď poštěstilo zkouknout dva filmy

které mají svou velmi úspěšnou knižní předlohu. Jednu jsem četla kdysi dávno a na druhou teprve čekám.

Velký Gatsby .....

jeho první filmové zpracování vykoplo herce Roberta Redforda do hvězdných výšin a snů mnoha žen a dívek.

Druhé zas dokázalo (alespoň mě) že jeho další představitel Leonardo DiCaprio už dospěl do rolí které jsou zcela něco jiného než sladký chlapeček. Ostatně to že z něj může být dobrý herec už ukázal jeho první film Co žere Gilberta Grapea kde po boku Johna Deepa zahrál naprosto skvěle mentálně postiženého chlapce, bratra Johna Deepa, nebo Gangy v New Yorku, Počátek či Nouzový východ.

Pokud mám srovnat oba filmy každý z nich vynikal něčím jiným. Starší zpracování víc ukazovalo povrchnost, krutost, nabubřelost a zhýralost generace z které vyšla Daisy či její manžel Tom. Ukazovalo jí určitým minimalismem. Druhá verze mne hned zaujala vizuálním zpracováním které bylo tedy opravdu, opět alespoň pro mne, naprosto úžasné. Kontrast mezi domy Nicka, Daisy či Gatsbyho, opulentní a barevné večírky, to všechno proložené Nickovým vzpomínáním v léčebně, přechod mezi "civilizovaným" New Yorkem a jeho chudými předměstími které vypadaly spíš jak vystřižené z Vernova Ocelového města. Prostě v tomhle to bylo něco naprosto skvělého. Film pádí neuvěřitelným tempem až do okamžiku kdy na scénu vstupuje Leo jako Gatsby. Pak už se trochu zklidní a zhutní do určitého děje. Myslím že právě ona vizuální stránka filmu, skvělé efekty a triky, i dobře volená hudba jsou jeho nejsilnější stránkou. Ale i přes mnoho negativních ohlasů já za mne říkám ano, ten film stojí za to vidět. I kvůli hereckým výkonům Leonarda DiCapria nebo Tobeyho Maguiera který opět dokázal stejně jak v Pravidlech moštárny že postavy z dvacátých či třicátých let mu sednou. Pochopila jsem i to že mnoho lidí říkalo že Leo se svým věkem víc na tuto postavu hodiI víc než Robert Redford a dávám jim za pravdu. I když po shlédnutí doporučuji si přečíst i knihu.

P.S. A víte že jsem občas v tom Leovi toho Redforda i viděla?

Amerika má svého Foresta Gumpa a Švédsko Alana Karlssona. A kdo že to je?

Stoletý stařík .....

který v jednom domově důchodců v den svých stých narozenin vyleze oknem a zmizí. Opět film natočený podle stejnojmenného knižního bestseleru. A stejně úspěšný. I když v určitých věcech okleštěný (teprve na knihu čekám) jak jsem se dozvěděla od dcery která jí četla. Ale na kvalitách filmu to myslím neubírá. Oním útěkem oknem se začne řetezit galerie absurdních situací kterými Alan proplouvá s nsprostým neuvědoměním jejich příčin a následků. Alan je ne zrovna chytrý chlapec který od mládí miluje výbuchy a trhaviny. Díky nim se dostane nejdřív do blázince a pak i jiných podobných institucí. Když dospěje láska k trhavinám v něm zůstává a nastává podobná situace jek ve Forestovi. Nechtěně se dostává do blízkosti různých dějinných skoků, stává se jen tak mimochodem spolupracovníkem na projektu Manhattan což byla výroba atomové bomby, projde jako odpalovač mostů válkou ve Španělsku, naprostou náhodou zachrání život diktátora Franka a stává se jeho kamarádem, stane se nepostradatelným pro spoustu diktátorů, je dvojitým agentem. To jsou jeho vzpomínkové sekce filmu, na ně navazuje jeho putování zemí s kufrem plným peněz, a stejně tak mimochodem jak se probíjel dějinami se probojovává i pronásledovánm gangsterskou skupinou které patřil ten kufr. Jeho společníky na této cestě se stávají různí týpkové obdobného ražení jako je on sám. Nakonec se ukáže jako velká pravda jeho pravidlo že nikdy nevíme co nám situace přinesou a jaké budou jejich následky.

Ukazuje se že i na severu dokáží natočit inteligentní crazy komedii která člověku zvedne náladu i bez italského křiku, trapných situací a zbytečných( většinou prdících a krkacích) efektů. Naopak jde o crazy humornou, laskavou.

Jedinou tedy pro mne malou mínusovkou je namaskování hlavního představitele coby stoletého staříka. Připadá mi trochu násilné. Myslím že v tomhle asi bude dlouhou dobu vézt Podivuhodný příběh Benjamina Buttona.

Kdo nečetl knihu ať se podívá na film, kdo četl knihu ať se také podívá na film a vůbec nejlepší je udělat oboje

Katedrální chrám Sv. Vavřince na Petříně

Dnešní sakrální zastavení je prvním ze dvou

petřínských. Jako první vám chci představit katedrální chrám sv. Vavřince který se nachází v komplexu mnoha zajímavých staveb v těsné blízkosti Petřínské rozhledny. Jedná se kostel patřící Starokatolické církvi. Stavba velmi zajímavá leč neskutečně blbě fotitelná. Její zadní frontu tvoří hradby, z jedné strany je přilepen dům, fotit z dálky se dá jen z druhé strany, zepředu to je snad o něco lepší i když žádná sláva. Tudíž nějaké detaily moc nečekejte.

A tady už něco z jeho historie:

Katedrální chrám sv. Vavřince se nachází na místě, kde podle tradice pohanští Čechové obětovali svým bohům a pálili posvátné ohně a kde kněžna Libuše předpovídala budoucí vzrůst slávy Prahy. Pověst vypravuje, že kníže Boleslav II. zde na žádost sv. Vojtěcha dal postavit kostelík zasvěcený sv. Vavřinci, jáhnovi, který byl v roce 258 v Římě umučen na rozpáleném roštu.

Nejstarší zpráva o kapli sv. Vavřince na Petříně pochází z roku 1135. V této době byl románský kostel jednolodní obdélnou stavbou s apsidou na východě a se západní věží, pojatou částečně do dnešní přestavby. Tato stavba, dnes zachovaná v barokním plášti, byla postavena pravděpodobně za vlády Soběslava I. (1125 - 1140) a lze ji srovnat s rotundou Nalezení sv. Kříže na Starém Městě, která dnes rovněž slouží Starokatolické církvi. Roku 1590 dal kapli opravit Jiří Henrich z Frankenštejnu. V XVIII. století se o zvelebení kostela sv. Vavřince zasloužil P. Norbert Saazer spolu s Bratrstvem pražských kuchařů. Tak ve 30. letech XVIII. století byla započata přestavba kostela do dnešní podoby. Projekt je připisován K.I.Dientzenhoferovi a stavitelem byl Jan Ignác Palliardi. Vlastní stavba se prodloužila až do roku 1780.

Vrcholnému baroku je nejblíže

monumentální, dynamicky sítěné konvexní severní průčelí, členěné rozeklanou římsou, nad níž jsou umístěny barokní sochy Nejsvětější Trojice v podobě Piety Boha Otce, vlevo stojí sv. Jan Nepomucký a vpravo pravděpodobně sv. Máří Magdaléna. Najdeme znak svatovítského probošta Františka Strachovského ze Strachovic, který dohlížel na dokončení stavebních prací. V nice je umístěna socha sv. Vojtěcha a deska s nápisem. Z vnitřního vybavení je pozoruhodný obraz umučení sv. Vavřince od burgundského malíře Jeana Clauda Monnota, umístěný na pravém bočním oltáři. Současný interiér presbytáře je vybaven podle návrhu ak. arch. Jiřího Pelcla, jehož dílem je i moderní krucifix zavěšený z klenby. V sakristii se nachází stropní malba zobrazující legendu o založení kostela sv. Vojtěchem.

Tolik webové stránky Starokatolické církve.

---

Než jsem dám moje fotky tak jedna ze stránek, pohled na kostel z vrcholu Petřínské rozhledny

Pohled na zadní frontu kostela směrem od Růžového sadu a jeho zakomponování do hradeb

Detail sousoší Sv. Trojice

A tady tabulky na zdi zblízka. Určují výšku nad mořskou hladinou dle počítání od moře Jaderského, od které se určuje výška všech hor u nás. Proto občas je něktará hora vyšší nebo nižší, v závislosti od hladiny kterého moře se zrovna u nás počítá. Ale v posledních desetiletích to je opět moře Jaderské. Chvíli to tuším bylo moře Černé, ale to nechci mystifikovat.

Socha sv. Vojtěcha

Tady se prostě muselo něco kácet, buď kostel nebo rozhledna. Perspektiva je prostě sviňa .....

Musím říct že z historie kostela mne pobavily dvě věci. Za prvé pán z Frankeštejnu a za druhé Bratrstvo pražských kuchařů. To by jeden neřekl kdo všechno se dával na opravy kostelů .....