Velký Gatsby kterému podává ruku Stoletý stařík .....

Chvála bohu za možnost sledovat filmy na které

má člověk náladu na kompu a nemusí být závislý jen tývý. A mě se teď poštěstilo zkouknout dva filmy

které mají svou velmi úspěšnou knižní předlohu. Jednu jsem četla kdysi dávno a na druhou teprve čekám.

Velký Gatsby .....

jeho první filmové zpracování vykoplo herce Roberta Redforda do hvězdných výšin a snů mnoha žen a dívek.

Druhé zas dokázalo (alespoň mě) že jeho další představitel Leonardo DiCaprio už dospěl do rolí které jsou zcela něco jiného než sladký chlapeček. Ostatně to že z něj může být dobrý herec už ukázal jeho první film Co žere Gilberta Grapea kde po boku Johna Deepa zahrál naprosto skvěle mentálně postiženého chlapce, bratra Johna Deepa, nebo Gangy v New Yorku, Počátek či Nouzový východ.

Pokud mám srovnat oba filmy každý z nich vynikal něčím jiným. Starší zpracování víc ukazovalo povrchnost, krutost, nabubřelost a zhýralost generace z které vyšla Daisy či její manžel Tom. Ukazovalo jí určitým minimalismem. Druhá verze mne hned zaujala vizuálním zpracováním které bylo tedy opravdu, opět alespoň pro mne, naprosto úžasné. Kontrast mezi domy Nicka, Daisy či Gatsbyho, opulentní a barevné večírky, to všechno proložené Nickovým vzpomínáním v léčebně, přechod mezi "civilizovaným" New Yorkem a jeho chudými předměstími které vypadaly spíš jak vystřižené z Vernova Ocelového města. Prostě v tomhle to bylo něco naprosto skvělého. Film pádí neuvěřitelným tempem až do okamžiku kdy na scénu vstupuje Leo jako Gatsby. Pak už se trochu zklidní a zhutní do určitého děje. Myslím že právě ona vizuální stránka filmu, skvělé efekty a triky, i dobře volená hudba jsou jeho nejsilnější stránkou. Ale i přes mnoho negativních ohlasů já za mne říkám ano, ten film stojí za to vidět. I kvůli hereckým výkonům Leonarda DiCapria nebo Tobeyho Maguiera který opět dokázal stejně jak v Pravidlech moštárny že postavy z dvacátých či třicátých let mu sednou. Pochopila jsem i to že mnoho lidí říkalo že Leo se svým věkem víc na tuto postavu hodiI víc než Robert Redford a dávám jim za pravdu. I když po shlédnutí doporučuji si přečíst i knihu.

P.S. A víte že jsem občas v tom Leovi toho Redforda i viděla?

Amerika má svého Foresta Gumpa a Švédsko Alana Karlssona. A kdo že to je?

Stoletý stařík .....

který v jednom domově důchodců v den svých stých narozenin vyleze oknem a zmizí. Opět film natočený podle stejnojmenného knižního bestseleru. A stejně úspěšný. I když v určitých věcech okleštěný (teprve na knihu čekám) jak jsem se dozvěděla od dcery která jí četla. Ale na kvalitách filmu to myslím neubírá. Oním útěkem oknem se začne řetezit galerie absurdních situací kterými Alan proplouvá s nsprostým neuvědoměním jejich příčin a následků. Alan je ne zrovna chytrý chlapec který od mládí miluje výbuchy a trhaviny. Díky nim se dostane nejdřív do blázince a pak i jiných podobných institucí. Když dospěje láska k trhavinám v něm zůstává a nastává podobná situace jek ve Forestovi. Nechtěně se dostává do blízkosti různých dějinných skoků, stává se jen tak mimochodem spolupracovníkem na projektu Manhattan což byla výroba atomové bomby, projde jako odpalovač mostů válkou ve Španělsku, naprostou náhodou zachrání život diktátora Franka a stává se jeho kamarádem, stane se nepostradatelným pro spoustu diktátorů, je dvojitým agentem. To jsou jeho vzpomínkové sekce filmu, na ně navazuje jeho putování zemí s kufrem plným peněz, a stejně tak mimochodem jak se probíjel dějinami se probojovává i pronásledovánm gangsterskou skupinou které patřil ten kufr. Jeho společníky na této cestě se stávají různí týpkové obdobného ražení jako je on sám. Nakonec se ukáže jako velká pravda jeho pravidlo že nikdy nevíme co nám situace přinesou a jaké budou jejich následky.

Ukazuje se že i na severu dokáží natočit inteligentní crazy komedii která člověku zvedne náladu i bez italského křiku, trapných situací a zbytečných( většinou prdících a krkacích) efektů. Naopak jde o crazy humornou, laskavou.

Jedinou tedy pro mne malou mínusovkou je namaskování hlavního představitele coby stoletého staříka. Připadá mi trochu násilné. Myslím že v tomhle asi bude dlouhou dobu vézt Podivuhodný příběh Benjamina Buttona.

Kdo nečetl knihu ať se podívá na film, kdo četl knihu ať se také podívá na film a vůbec nejlepší je udělat oboje