Práce šikovných rukou.....

Když Helenka na svém blogu rozjela prezentaci

krásných prací šikovných řemeslníků tak jsem si hned říkala že budu mít další popud na rozhlížení se kolem sebe a nacházení takových krásných věciček. A taky že jsem něco z toho našla. Jsou to detaily na zrekonstruovaném městském muzeu v Třebové. I když teď jsem na rozpacích jestli to vlastně do té prezentace zapadá. Něco je totiž zrestaurované ale něco je uděláno zcela nově. Ona ta budova byla velmi zanedbaná a takbylo spousta věcí buď úplně omláceno nebo v havarijním stavu. Ale po celkové rekonstrukci se zase skví v plné své kráse. No uvidím, to ať už si Helenka rozhodně sama jestli to do jjí prezentace patří nebo ne .....

---

Nejvíc krásných detailů jsem našla hlavně na těch vstupních dveřích. Ať už práce řezbářů, kovářů či kameníků

Ale i okna nepřišla zkrátka. I když tady se domnívám že tyhle podokenní ozdoby jsou nově vytvořené. Neuvědomuju si totiž že bych si jich před rekonstrukcí všimla a jsou pod všemi okny, i v patrech. Ostatně i odlišná barevnost pískovce tomu nasvědčuje.

---

P.S. Zjistila jsem že v určitou dobu a na určitém místě chaty jde ten internet líp, takže už mám lepší možnost psát i odpovídat. Hurá!

Popůlnoční galimatyáš..... v myšlenkách i skutcích

V noci ze středy na čtvrtek jsem měla nedobré spaní,

ještě pořád tak nějak dozníval určitý stres z toho dne a tak jsem pořád čumákovla do tmy a nemohla zabrat. Jednu chvíli se to i podařilo, ale opět mne něco probudilo. A zjistila jsem že už není tma, ale že mi do okna svítí měsíc. Překvapilo mne to, protože když jsem si šl lehnout tak bylo zataženo. Vyplácla jsem se z postele, vzala foťák a šla zase vyzkoušet jestli se mi nepodaří zase nafotit když ne úplněk tak alespoň něco jemu podobné. Něco jsem nacvakala ale co a jak to vypadalo jsem zjistila až když jsem včera postahovala fotky do kompu. Vylezlo z toho něo, co rozhodně nesvědčilo o tom že jsem byla až tak při smyslech jak jsem se domnívala. A tak jsem dnešní fotky zařadila do rubriky fotohrátky i když upravované nijak nejsou. Prostě takhle to vypadá když někdo vezme po docela psychicky náročném dni po půlnoci do ruky foťák. Vzniknou obrázky vhodné tak k ilustracím nějakých hororů....

---

Jediná zase která vypadá jako měsíc

Máte rádi slovenskou kuchyni?....

Někdo má svou oblíbenou píseň, jiný zase svou oblíbenou knihu

a další třeba zase svou oblíbenou kuchyni. Musím předem podotknout že tenhle článek není PR článkem a navíc tomuto seznámení s velmi zajímavou osůbkou došlo naprostou náhodou. No, ono seznámení přímo s ní bylo vlastně normální, přes FB díky jedné skupině která se rozhodla pomáhat různým útulkům tím že bude pořádat aukce a výtěžek z nich půjde na některý z neprofláknutých útulků či depozit a které jsem také byla jeden čas členkou. Sama dokonce ještě v místě původního působení v Hradci Králové pomohla jednomu slepému pánovi a jeho vodicí fence sehnat peníze na operaci jeho vodicí fenky které hrozilo ochrnutí, i možná pomohla zachránit životy některých pejsků tím že upozornila a to i tv na jednu lidskou zrůdu která od chovatelů kupovala štěnda nebo z útulků si brala psy o jejichž dalších životech a hlavně koncích lze jedině spekulovat. Určitě tedy nebyly zářné. Ale další okolnosti a to jak jsem se s ní seznámila osobně už byly záležitostí ohromné náhody .... To že má spoustu lidí ve stejný den narozeniny a jsou i ze stejného města je normálka. Ale když najednou zjistíte že máte v přátelích dva, kteří mají ve stejný den narozeniny a oba pochází z jednoho města, už vám to nedá a každému jednomu z nich písnete že takového člověka zrovna máte v přátelích. Jeden i druhý samozřejmě zvědav na to jak se jmenuje onen dotyčný se vás na to optá. No a vy jim dáte navzájem odkazy na jejich profil. A začnou se dít věci. Oba totiž zjistí že se znají vlastně od dětství, že bydleli vlastně dost blízko sebe a oba že skončili natrvalo v Čechách.A vy máte velkou radost z toho, že se vám ty dva zase po letech podařilo dát dohromady. Jednoho dne u vás jeden z aktérů zazvoní a řekne že se jede do Hradce. A tak se mi podařilo seznámit se osobně s Valikou. Svělou ženskou s velkým srdcem které bije pro všechny pesany kteří mají nějaké trápení a hlavně pro ty kteří se jmenují Australští honáčtí psi, babou která má skvělou reštiku (některé slovenské výrazy přímo miluju) kde se umí otáčet v kuchyni jak čamrda a vařit výborné slovenské specialitky (hmmmm, brynzové halušky nebo pirohy jedna báseň) a s kterou je radost posedět a pokrafat o životě. Jenže Hradec byl a je pro mne dost špatná adresa, nemám tam paradoxně ač s Východních Čech tak často možnost se dostat. Ovšem náhoda a vlastně i to že už to nešlo v Hradci podle představ chtěla tomu, že se Val přestěhovala zpět do Prahy a otevřela s partnerem restauraci tady. Což jak víte je pro mne o dost jednodušší se tam dostat. No a tak jsem si vytyčila při dojezdu sem na chatu za úkol jeden den věnovat tomu že za Val zajedu a překvapím jí. A to musím říct že se povedlo. Přiznávám se že měním své účesy i barvy jak chameleon a tak kdo mne viděl před rokem v takové barvě, za rok mne může vidět v onaké i v jiném sestřihu. Čímž jaksi trochu zamotám jeho hlavu a taky na mne chvíli může zcela nechápavě hledět cože se mu cpu do kuchyně. Přesně jak dneska Val. No nakonec mne ale poznala a tak jsem ztrávila skvělý půlden v její krásné reštice a pomlely jsme co šlo a spápla jsem pirohy s brynzou a vyprážanou slaninkou a dala si vynikající tramínek a byl to den jak víno.....slovenské a jiskřivé !

---

V prvním patře se nachází příjemná kavárna s předzahrádkou

Musím uznat že v těch křesílkách se tedy úúúžasně sedí

Po schodišti se dostanete do přízemí kde se nachází tři salonky různých velikostí i malý bar

První ze salonků je Červený. Zapoměla jsem zmínit že výzdobu všude tvoří skvělé fotografie renomovaných slovenských fotografů

Tenhle salonek jsem si sama pro sebe nazvala Tatranský, protože jeho zdi zdobí nádherné fotky Tater a tatranské přírody

Průchod pře bar do dalšího, nejmenšího salonku Košického. A proč? No protože paní šéfová z tohoto města pochází a na stěnách jsou obrazy z motivy košických staveb.

Košický salonek

Pro vás kdo máte rádi slovenskou kuchyň a jste z Prahy nebo okolí či někdy do Prahy zavítáte a chtěli by jste si z ní něco ochutnat tak hurá sem.....

Slovenská restaurace

PANONIA

Křižíkova 71

Praha 8 - Karlín

A chvalte náhody!

Nejkrásnější píseň

Nejkrásnější píseň je tlukot tvého srdce,

Když v konejšivém náručí ukrýváš mne před světem….

Nejkrásnější píseň jsou tvá slova,

Když říkáš mi neboj, já tě nedám a hledíš na mne s úsměvem.

Nejkrásnější píseň zní z úst dítěte,

Když říká Mami jsem tu, a jen pro tebe…..

Nejkrásnější písní jsou noty z ranních koncertů

Jež rozezní se všemi hlasy z modrého nebe.

Nejkrásnější písní zpívá řeka za jarního rozbřesku,

Kdy mlha halí kraj a hvězdy květů netřesku jen lehce svítí za skal….

Nejkrásnější písní je šum listů v korunách, když objímáš kmen

A ptáš se : "Lhal mi nebo nelhal?"

Těch písní je tak moc, když kraj halí noc….

Jen vybrat jednu jedinou, stojí sil moc.

Já poslouchat je chci všechny, tóny jejich ať stále zní,

Všechny je chci, ty tóny, ta slova, já chci slyšet je až do konce svých dní…..

---

P.S. Od úterka bojuju s netem, je to děs než se vůbec někam prokoušu. Navíc ještě rozdejchávám následky středy třináctého, která jako datum opět neselhala. Jak a kdy se mi podaří opět proniknout až na místo kde se dají psát články aniž by moje nervová soustava neutrpěla další otřes nekonečným čekáním na připojení mobilního internetu nevím. A co se týče fotek tak to už je vůbec ve hvězdách. Opět se ukázalo že když se něco má pos...t tak se to po...e a to dokonale. Měla jsem dát na předvarování doma a jet třeba o týden později, ale ne.....takže to co se týče (ne)připojování do Blogu.cz platí i o mejlech a mých odpovědích na vaše komenty i komenty moje u vás. Prostě budou buď zpožděné nebo vůbec ne. Ne že bych nechtěla, ale prostě to je vyšší moc, kterou já neovlivním a tak když se jí zachce mne pustit k nim tak mne pustí a já napíšu..... Proto tohle píšu jsem, kam se to moc nehodí ale když už jsem se po třech dnech prokousala ke spojení tak prostě musím.....zatím přeji krásné (no to je docela provokace v tom hnusnu které tu vládne) dny a pokud si užíváte dovolené tak ať se pěkně zrekreujete

Ibišek jménem syrský.....

Tak se nějak odráží ten uplynulý týden i v tom,

že jsem dost slevila při focení a fotím takové věci které bych asi takhle, nebýt nouze v archívu, buď vůbec nefotila nebo určitě bych je fotila jinak. Nemám moc ráda focení "pro focení". Tedy takové ty fotky typu "Hele ten keř je krásnej, táto blejskni mi ho !" apod. Ale zase z druhé strany když on fakt" táto, ten můj ibišek je letos tak krásnej !" ....jestli je to tím, že kvůli tomu aby se mi tu nerojily malé sazeničky ze semínek ho tak měsíc po odkvětu ostříhám, nebo tím že jsem ho stříhala ještě nemilosrdněji když mi stínil na lehátko a tím pádem jsem neměla možnost si opalovat některá místa anebo mi chystá nějaké nepříjemné překvapení v podobě případného zdechnutí nebo prostě jednoduše dorůsá do "let" to fakt nevím, jen vím jedno, že je letos obzvláště vykvetlý!

---

Ostatně když se dívám dneska z okna tak už je na něm momentálně té rozkvetlé krásy polovina, ale ta další se už zase chystá na kvetení. Jsem ráda že jsem ho ještě chytila takhle, protože počítám že za čtrnáct dní už na něm toho k focení moc nebude .....

P.S. Ostatně jako vždy, v reálu to je ještě mnohem lepší

Opět ta koťata...

Jako již tradičně na závěr když už nemám co nového nafoceného

tak jak je dobrým zvykem, jsou tu zvířátka. V Baldrickově rodné CHS už efkový vrh. A jako vždy jsem byla požádána jestli bych koťata nemohla přijít nafotit. Od té doby sice už lumpové trochu povyrostli jak jsem měla možnost se před třemi dny přesvědčit a brzy přijde čas na to aby se odebrali do nových domovů. Vždycky mne překvapí z jakou rychlostí se najdou jejich noví páníčkové. Tak ono není divu, z téhle stanice jsou koťata vždycky krásná a výstavních parametrů a navíc mainka se stala po britské modré nejoblíbenějším plemenem u nás. Já osobně ale nejsem nikdy moc ráda když jsou tyhle žebříčky sestavovány, protože to znamená jediné, vykuky a hajzly kteří se na tom snaží zbohatnout a je jim jedno jak se zvířata u nich mají. Hlavně že stále a stále rodí ať už koťata nebo štěňata. I když se vymyslel nový zákon o ochraně proti týrání, i když už tady jeden doposud platí problém množíren se neustále zvětšuje a narůstá do obludných rozměrů. A to doslova, protože zvířata v nich živoří opravdu v naprosto obludných podmínkách. Ale pokud je poptávka je i nabídka. Takový je, bohužel, zákon trhu. Nakonec jsem ráda že jsou dandíkové tak málopočetné plemeno o které mají zájem opravdu jen fajšmekři kteří tyto psy znají, někdy v minulosti měli a propadli jejich kouzlu. Nepřála bych jim aby skončili jako čivavy, jorkové či jiná "módní" plemena po množírnách. Ostatně nepřeju to žádným fenečkám ani kočindám. Je to hnus.....

---

Ale dost negativ, vždyť ti šmudlové jsou tak krásní....

Fotit černá zvířata je fuška. Vím to když chci nafotit našeho Báču. Povětšinou je to jen něco kde se dají rozeznat tak akorát trčící nohy. To samé s tímhle čertem.....jen ty uši jsou pořádně rozeznatelné

A společná fotka s mamkou....chyběla jen jediná kočička ve vrhu, ta si lebedila na jiném škrabadle s klukama nepekla a jeden kocourek. Bylo jich pět.....

Srpnový výběr......

Je to fuška když musí člověk vyžít jen z toho

co málo má v archívu. A tak hledá a pátrá a vymýšlí co by a jak by kde ještě něco našel. A když nenajde uchýlí se ke strarému dobrému osvědčenému vzoru. Vybere si téma a hajdy do fotek z let minulých. Má to svou výhodu, protože při tom množství fotek které se na blozích za leta blogování nashromáždí si už málokdo pamatuje kdy se na blogu zjevily. Pokud ovšem ten jedinec neoplývá zrovna fotografickou pamětí. No a tento způsob jsem pro serii dnešních fotek zvolila i já. Původně jsem měla v plánu vyhrabat nafocené fotky k jednomu datumu jenže tolik jich nebylo. Tedy, možná by bylo ale já mám odatumované jen větší složky kde je fotek víc jak pět. Ale třeba takové květy, nebo vodní tak ty mám jen v jedné složce a dá to pěknou fušku než se v tom množství najde ten který datum. Tudíž jsem rozšířila hledání na určitý srpnový týden a to od 4.8 do 10.8. V tom bylo hledání už nadějnější a tak se pár fotek sešlo. Tuším že je mezi nimi jen jedna která se na blogu neobjevila, nicméně tím si nejsem stoprocentně jistá, ale pozorné prohližitelky možná přijdou na to která to je.....

---

Růže z 4.8. 2011 .....

..... a 4.8. 2014

Rybník ze 7.8. 2013

Druhý foticí výlet s novým foťáčkem

Kdyš se sejdou dva cvoci kteří si koupí ve stejný den stejné foťáky a pak při nejbližším možné příležitosti jedou své milášky vyvenčit

Mníšek z 8.8. 2012

Růže z 8.8. 2013

Mníšek z 11.8. 2012

Rybník z 11.8 2013

Toliko průlet jedním srpnovým týdnem v obrazech. Jestli budu pokračovat dál nebo najdu něco nového se ještě uvidí.....

Hezký zbytek víkendu přeju!