Máky....

Původně byly skoro všechny tyhle

květy zařazené v červené barvě a čekaly na svůj čas. Jenže pak mi na zahradě opět vykvetli

ti moji malí máčci o kterých nevím jak jsem přišli a o kterých jsem si myslela že stejně tak

jak se z ničehož nic objevili tak zase zmizeli. Ale ne, objevilo se jich víc a na jiném místě.

Takže místo jednoho malého trsíku mám najednou ty trsy tři! A tak je pěkně objíždím sekačkou

a hejčkám si je v trávě. Oni mi za odměnu dělají radost svou krásnou červenou barvičkou....

---

Uprchlík ze zahrady se usadil v louce. Druhý den už tam nebyl. Bylo posekáno.....

Rožďalovické máky. Druhé v řadě nafocené a první divoké

Modrá záplava s občasnou červenou skvrnkou. Nádherný dlouhý pruh chrp na kraji pole na Mníšku. A máky pro zpestření...

Mám "štěstí" na to, že vždycky když fotím máky fouká vítr. Sami víte jak jsou křehounké a jemňoulinké takže i jemný vánek je dokáže rozhýbat jako kdyby byla vichřice. Natož když fouká svěží vítr....

A to jsou ti moji miláčci pěstovaní a hýčkaní na zahradě

Nebojte, v červené toho ještě bude dost. Ale tihle krasavečci si svou samostatnou kapitolu myslím zasloužili.....

Úplněk, nebo polední slunce?

Tak nám proběhl první ze tří superúplňků.

V červenci, srpnu a září je totiž měsíc v tzv. přízemí což znamená že je nejblíž zemi. (To je prosím slovy atronomů)

Možná někde někdo tu blízkost zaznamenal, mě to tedy připadal úplněk jako každý jiný, spíš bych řekla, že tu býval

měsíc i větší. Ale budu věřit vědcům. Takže jsem si konečně vzpoměla na svůj nový stativek a šla si sednout na

terasu a hrála si s focením. Zkoušela jsem různé režimy, zkoušela jsem manuální nastavení, zkoušela jsem plno i částečný automat, prostě zkoušela jsemvšechno co foťák nabízí. Jen nenabízel to, co bych nejvíc potřebovala a co nemám. Pořádný zoom. Bez teleobjektivu to prostě nejde. I když jsem se snažila ostřit jak to šlo, dokonce jsem si opsala nastavení na manuál od zručnějších fotografů, a následně výřezem dohnat to co nedoženu zoomem, nic naplat, pořád to bylo málo.

Co mi z toho vzniklo nakonec uvidíte sami. Něco mezi polární nocí a zataženým polednem.....

No jetě mám dva úplňky na další zkoušení, tak se uvidí jestli to bude lepší. To si vezmu stativ velký a zkusím to s ním.

---

Vážně se nenchte zmýlit, tohle není jasně modrá polední obloha a sluníčko, nýbrž úplněk focený na dlouhánský čas.

Díky stativu to šlo parádně.

Následující fotky vám asi budou připadat stejné, ale mě se líbil ten mrak který se pomalu sunul k měsíci

A jediná která vypadá fakt jak měsíc

Náš šedý houmlesák.....

Jak se tak moje rozhodnutí zúčastnit se Evropské výstavy psů v Brně

pomalu rozplývá v určité nechuti k výstavám vůbec, což mnohé z vás asi překvapí protože jsem je dřív milovala,

vypadá Bobeš čím dál tí víc jako ten útulkáč a pes za pár stovek jak jsou zdejší obyvatelé přesvědčení že je.

Ještě v lednu jsem posílala dokonce přihlášku ale nebyli hned peníze na zaplacení a tak jsem se tak nějak

chtěla domluvit s paní v kanceláři jestli to při pozdější platbě ještě bude možné přihlásit, ale čím dál tím víc

ve mne začal hlodat takový červík pochybností jestli to má vůbec smysl. Nikdy jsem si tuhle otázku nepokládala,

výstavy mne bavily a neřešila jsem jestli je nebo není taková či maková konkurence, spíš jsem měla ráda ten ruch

a mumraj. Setkání s lidmi kteří mi byli sympatičtí a to pokud jsme zabodovali a dostali nějaké to dobré ocenění jsem brala jako takovou třešničku na dortu. Od doby co přestal se mnou jezdit kamarád s Bobešovým tátou jsem začala

jezdit s manželem nebo s někým s dětí, jenže jsem viděla jak to nikoho z nich nebaví a mají to za ztracený čas.

Navíc se i změnil postoj i ostatních, ti kteří mi byli sympatičtí se smrskli jen na dva tři lidi, víc přibylo těch

nesympatických a někdy i závistivých, začalo se partičkování a určitá řevnivost, která byla dřív dost skrytá

vyplula už bez přetvářky na povrch. A hlavně to, že se už naplno začali projevovat jasné chovatelské ale hlavně finanční

očekávání některých chovatelek a s tím spojené arogantní chování mi tu mou lásku naprosto znechutilo.

A to že jsem začala uvažovat stejně jak oni, jestli se mi vyplatí na tu výstavu jet, jaká je šance na výborné umístění,

kdo bude jako největší konkurence mne natolik zaskočilo že jsem si řekla že se na to prostě vykašlu. Není už tam

ta láska, to prvotní nadšení a poprvé když jsem si to uvědomila se mi po rozhodnutí se na to vykašlat hrozně ulevilo.

Možná tohle všechno souvisí s nedobrým psychickým stavem z posledních let, situacemi doma které ze mne vysávají

radost a energii, s tím jak je někdy člověk naprosto bezmocný tváří v tvář nechuti toho druhého o to dbát o sebe a hlavně o své zdraví, být v neustálém stresu a strachu z budoucnosti....a možná že si tohle všechno připouštím naprosto zbytečně, jedno však je jisté, ta radost a nadšení jsou prostě pryč.....

Ale jednu výstavu si ve spojení s touhle akcí střihnu, je to Mimořádná výstava dandíků která se koná v Kuřimi. I tady

je zahraniční rozhodčí který splňuje určitou nezávislost a neovlivnitelnost chovateli. Takže se budu muset na toho mýho houmlesáka vrhnout a udělat z něj zase jednou to co je. Pětinásobného šampiona! Psa s rodokmenem a anglickou krví!

Žádného útulkáče!!

---

Zatím si ale užíval válení se v trávě, vymetl kdejakou kaluž a bahýnko a užíval si válení v potoce nebo povalování se spokojeně doma po posteli....

A takhle to má správně vypadat

Litomyšl a The Tap Tap podruhé....

Při prvním seznámení s hudbou skupiny The Tap Tap

při kterém jsem byla opravdu mile překvapená na akci v Ústí nad Orlicí jsme se 6.7. vypravily

s dcerou do Litomyšle, kam tohle hudební seskupení pozval ředitel podniku ve kterém dcera

pracuje, do programu na závěrečný den mezinárodního hudebního svátku Smetanova Litomyšl.

Odpoledne bylo jak malované, sluníčko pěkně peklo, na obloze mráčky jak ze šlehačky a skvělá atmosféra.

Vystoupení se konalo na pódiu v Klášterních zahradách kde probíhal současne se zámkem celodenní

program který vrcholil večerním přímým přenosem závěrečného koncertu Smetanovi Litomyšle a

zahradním ohňostrojem. Původně jsme měly v plánu vzít sebou pesany k dceři domů a zůstat na

ten večerní koncert i ohňostroj, a jet domů až druhý den, jenže nakonec jsme od toho ustoupily

a po koncertu The Tap Tap jsme si zašly na ledovou kávu a jely domů. Ono ač už pozdně odpolední,

nicméně stále hodně horké sluníčko docela unavilo.....Jediné co mne zklamalo byl hodně vlažný

přístup návštěvníků tohoto koncertu. Zcela opačně se, a to k mému velkému údivu, chovali

návštěvníci v Ústí. Zde byly podstatně spontánější a i účast byla o hodně větší. Na rozdíl od

Litomyšle kde bylo lidí o hodně méně i reakce byly vlažnější.

---

Tentokrát jsem (překvapivě) nefotila u pódia, protože takových fotek bylo dost a dost v článku z akce v Ústí,ale soustředila jsem se víc na to jak to vypadalo v zahradách a po městě. A jako pokaždé jsem nemohla odolat

pohledu na kapitulní chrám....deka nepatřila nám, nevím čí byla protože za celou dobu se na ní nikdo neposadil

Proč taky když tráva byla heboučká a příjemná....

Za brouzdalištěm se připravoval zahradní ohňostroj

Tenhle pohled nikdy neomrzí....trochu jsem si kvůli mráčkům pohrála s HDR. Ony totiž tak krásně vyniknou

Moderátor koncertů v družném hovoru znávštěvníkm. Nutno podotknout že jsem si nenechala ujít příležitost a poděkovala za skvělou práci kterou odvádějí a za to jakou dobrou náladu rozdávají všem kolem sebe. Na oplátku mi prozradil že se mu Litomyšl neskutečně moc líbí, což se mu nedivím, ale s humorem sobě vlastním prohlásil že tam mají

opravdu skvělé veřejné toalety, což pro vozíčkáře je to nejdůležitější....

Komínky a krásný mrak, opět hrátky s HDR

Nová atrakce pro horké dny. Vybudovaná u opraveného městského muzea. Jak vidno, dcera hned využila. Musím říct že to fakticky přímo magicky přitahuje a podněcuje touhu do té vody skočit. A jak ta voda krásně voněla!

Skoro celé náměstí se dá krásně obejít kolem dokola takovými krásnými podloubími

Náměstí a znovu HDR v akci

Opět jeden pokus o umění. ČB stínohraní

Tolik jedno krásné slunečné a příjemné odpoledne v Litomyšli a nakonec dvě videjka které jsem natočila.

Takže tentokrát The Tap Tap naživo

Natáčela jsem hodně proti sluníčku, na displeji viděla skoro nic, a tak je obraz trochu šoupnutý nahoru