Jak se tak moje rozhodnutí zúčastnit se Evropské výstavy psů v Brně
pomalu rozplývá v určité nechuti k výstavám vůbec, což mnohé z vás asi překvapí protože jsem je dřív milovala,
vypadá Bobeš čím dál tí víc jako ten útulkáč a pes za pár stovek jak jsou zdejší obyvatelé přesvědčení že je.
Ještě v lednu jsem posílala dokonce přihlášku ale nebyli hned peníze na zaplacení a tak jsem se tak nějak
chtěla domluvit s paní v kanceláři jestli to při pozdější platbě ještě bude možné přihlásit, ale čím dál tím víc
ve mne začal hlodat takový červík pochybností jestli to má vůbec smysl. Nikdy jsem si tuhle otázku nepokládala,
výstavy mne bavily a neřešila jsem jestli je nebo není taková či maková konkurence, spíš jsem měla ráda ten ruch
a mumraj. Setkání s lidmi kteří mi byli sympatičtí a to pokud jsme zabodovali a dostali nějaké to dobré ocenění jsem brala jako takovou třešničku na dortu. Od doby co přestal se mnou jezdit kamarád s Bobešovým tátou jsem začala
jezdit s manželem nebo s někým s dětí, jenže jsem viděla jak to nikoho z nich nebaví a mají to za ztracený čas.
Navíc se i změnil postoj i ostatních, ti kteří mi byli sympatičtí se smrskli jen na dva tři lidi, víc přibylo těch
nesympatických a někdy i závistivých, začalo se partičkování a určitá řevnivost, která byla dřív dost skrytá
vyplula už bez přetvářky na povrch. A hlavně to, že se už naplno začali projevovat jasné chovatelské ale hlavně finanční
očekávání některých chovatelek a s tím spojené arogantní chování mi tu mou lásku naprosto znechutilo.
A to že jsem začala uvažovat stejně jak oni, jestli se mi vyplatí na tu výstavu jet, jaká je šance na výborné umístění,
kdo bude jako největší konkurence mne natolik zaskočilo že jsem si řekla že se na to prostě vykašlu. Není už tam
ta láska, to prvotní nadšení a poprvé když jsem si to uvědomila se mi po rozhodnutí se na to vykašlat hrozně ulevilo.
Možná tohle všechno souvisí s nedobrým psychickým stavem z posledních let, situacemi doma které ze mne vysávají
radost a energii, s tím jak je někdy člověk naprosto bezmocný tváří v tvář nechuti toho druhého o to dbát o sebe a hlavně o své zdraví, být v neustálém stresu a strachu z budoucnosti....a možná že si tohle všechno připouštím naprosto zbytečně, jedno však je jisté, ta radost a nadšení jsou prostě pryč.....
Ale jednu výstavu si ve spojení s touhle akcí střihnu, je to Mimořádná výstava dandíků která se koná v Kuřimi. I tady
je zahraniční rozhodčí který splňuje určitou nezávislost a neovlivnitelnost chovateli. Takže se budu muset na toho mýho houmlesáka vrhnout a udělat z něj zase jednou to co je. Pětinásobného šampiona! Psa s rodokmenem a anglickou krví!
Žádného útulkáče!!
Zatím si ale užíval válení se v trávě, vymetl kdejakou kaluž a bahýnko a užíval si válení v potoce nebo povalování se spokojeně doma po posteli....
A takhle to má správně vypadat 
Normálně bych řekla, že asi uplynula jedna etapa a nastává jiná, což není ani dobře ani špatně, je to prostě normálně. A že budou zase jiné radosti. Což už občas jsou - třeba ta blogerská setkání, nový vztah s dcerou....ne? Ale ta bezvýchodná ubíjející situace mě mrzí. Nedej se. Nenech se vysávat něčím, co nezměníš. Vím, že to máš složité, ale vždycky je nějaká naděje, že "to půjde, nějak bude...." Nezoufej.
OdpovědětVymazat[1]: Bojím se že takhle mne začnou opouštět všechny další radosti. Nevím, asi si třeba dělám opravdu zbytečně hlavu z věcí které nezměním, nebo ty problémy existují jen v mé hlavě....ale když kolem sebe vidím že to může fungovat jinak, že to jde i když jsou problémy tak je mi smutno a říkám si v čem je chyba......
OdpovědětVymazatHele, Vendy, koukej chytit "druhej dech", neplácej se v problémech a depresích!
OdpovědětVymazatJe jasné, že ty výstavy není potěšení psů, ti jsou chudáci, ale jejich majitelů.
OdpovědětVymazatPrajem Ti prekrasny vikend a potom aj toho ptnasobneho sampiona.
OdpovědětVymazat[5]: Tak toho už mám (viz závěrečná koláž), ale ten pěkný víkend beru a děkuju za přání
OdpovědětVymazat[4]: To je z jedné strany fakt, že někteří psi to snáší hůř. Bobeš je naštěstí takovej salámista že to bere levou zadní. A když je v kruhu tak je na něm vidět že si to i užívá! On je rád středem zájmu a miluje chválení a mazlení. No jako každej chlap, no ne?
OdpovědětVymazatNěco končí a něco začíná, tak to má být, tak nemudruj a koukni na salámistu, ten je spokojený a šťastný a to je přece důležité a nějaká výstava, však si ještě v kruhu zaběháte, neboj. Dej tomu čas. Krásný víkend
OdpovědětVymazatHolka zlatá, nenech se otrávit. Chlapi dokážou být nesnesitelní, ale už nám není dvacet, aby byli středobodem našeho světa.
OdpovědětVymazatNo,viděl bych to tak,že pokud Tě to netěší,tak to nedělej. Tituly už doma máš a že ten Tvůj Dandík je nejlepší víš dávno.A ostatní ať se stresují
OdpovědětVymazatVzdycky, kdyz clovek vaha a zvazuje a stale nevi, tak se ta nerozhodnost odrazi na psychyce. Jakmile se clovek rozhodne, je mu hned lrpe. Je to jako splneny ukol. Dandik si to uziva a moc se mi libi, jak se na vystave primo smeje.
OdpovědětVymazatVíš, asi se budeš divit, ale houmlesák se mi líbí daleko víc než ten výstavní. Taky mi připadá šťastnější, ale to je jen subjektivní dojem. Ležérně zarostlý a radostně vyvádějící psí skopičiny je krásnější než vykartáčovaný, ostříhaný a upravený (ale to beru celkově, ne jen na Bobše, mně se ti vypulírovaní pudlové a další všelijak vystříhaní pejsanové moc nelíbí, i když jsem tolerentní, každý má nějakého koníčka).
OdpovědětVymazat[12]: Pokud by se stal někdy takový zázrak že by bylo zas štěndo tak bych asi možná našla novou motivaci.....nevím. Spíš to opravdu souvisí s tím s čím teď bojujeme a co nás tak moc ubíjí a vysává.Se strachem a stresem.
OdpovědětVymazatVendyW, ty jsi se svým Bobešem už vyhrála všechno, co se dalo, pak přirozeně chybí motivace.
OdpovědětVymazatAsi místní obyvatelé nečtou tvůj blog, protože jinak by věděli, jaký fešák Bobeš je, když je dán do gala. Jinak mi též připadá šťastnější, když se může válet ve vodě, v trávě a vůbec všude kde se mu zachce ve své houmlesácké podobě. Sice drží, když ho koupeš a češeš, udělá ti radost a poslušně cení zuby a podává pac, když je k tomu vyzván nějakými divnými týpky na výstavách, ale jestli ho to taky baví...? Schválně zeptej se ho.
OdpovědětVymazat[14]: Zdaleka ne všechno Miloši, zdaleka ne....ale to co se dá v Čechách skoro ano.
OdpovědětVymazat[15]: Tak eště aby četli!!!! Pac dávat neumí ale smát to jo, a bez říkání. Jen na rozhodčí se nesměje, jen na lidi okolo
OdpovědětVymazatTakové pochybnosti občas přepadají každého. Musíš přehodnotit život, dělat hlavně to, co tě těší a nacházet si radosti. Mimochodem, Bobešovi jako houmlesákovi to sluší.
OdpovědětVymazat[18]: Těžko se přehodnocuje když nad tebou neustále visí hrozba toho, že pokud by se něco stalo z mužem je ze mne de facto bezdomovec. A pokud druhá strana nechce slyšet a nechce brát v potaz to že už mu není dvacet a že už ho dvakrát vezla do špitálu rychlá je ta ztráta radostí dost velká. A že ti ničí život neustálý a zvyšující se stres. Prostě já tohle nedokážu zazdít jak asi jiní, nedokážu si říct nemysli na to. Je to tu a pokaždé když si řekneš tohle je potřeba koupit narazíš na tu základní otázku. Za co! Když víš že se musí plati nejdřív všechno státu, pak dodavatelům a pak! možná zbude i na to ostatní.....
OdpovědětVymazat[19]: Je to těžké. Musíš se snažit druhou stranu přesvědčit, ovšem nevím jak. Nějak chytře.
OdpovědětVymazat[19]: Jak já ti rozumím. Mám to podobně. Mně by sice z baráku nikdo nevyhodil, ale asi bych to sama neutáhla. Můj chlap už taky není nejmladší, sice má tlak lepší než já, ale nevíš co se může stát.
OdpovědětVymazat[20]: A co myslíš že poslední dva roky dělám? Jenže je to jak když mluvíš do zdi..... a já už toho mám plný zuby.
OdpovědětVymazat[21]: Naštěstí obě děti už mají své, takže se alespoň v tomhle směru nemusím bát....
OdpovědětVymazat[3]:Ony jsou trable a trable. Ty dlouhodobé dokážou užírat života a když z nich není východisko, je to hrozná perspektiva. Starosti má určitě i multimilionář, na to bych vsadila kabát. Jenže starosti multimilionáře a starosti matky samoživitelky, nebo někoho, kdo je na hranici s bídou, se s nad nedají porovnávat...
OdpovědětVymazat[13]:Štěndo, to je nádherný výraz.
OdpovědětVymazat[24]: Je to tak, Vendy, já mám zase trable úplně jiného druhu, taky dlouhodobé a taky mě užírají, ale hmotně jsem zabezpečená.
OdpovědětVymazat[25]: Tak Kitty už má důchod, ale já nemám nic.Sehnat práci je tady naprosto utopie, navíc mám po té operaci tolik omezení že když to někomu řeknu tak mě hned vyhodí ze dveří.....to samé s jazyky a vzděláním. Rekvalifikace jsou zase do takových podmínek kam s těmi omezeními nemůžu. Prostě začarovanej kruh.....
OdpovědětVymazatTo je krásný houmlesáček.
OdpovědětVymazat[28]: No teď je momentálně zase takovej Al Benízo. Zase se obávám jestli mi do 25.10. zaroste tak jak má když už jsme přihlášení na výstavu.
OdpovědětVymazat