V pohybu.....

Včerejší fotečky byli takové poklidné, statické....

Dneska budou už trošku víc pohybové. Na těch rozlehlých výbězích to bylo pro ty

koníky na běhání a řádění ideální. Takže když se jim zachtělo letět s větrem v hřívách mohli si to

bez problémů dovolit. Podotýkám že povětšina těch běhačů byla z řad školky a mlaďochů, ti dospělejší se v poklidu pásli

a jen shovivavě na ně zhlíželi jak mlaďáci blbnou. Oproti minule foceným fotkám tady u nás (ať už létající dvojice Mates - Bobeš nebo i běhající hříbě) jsem tentokrát už zvolila, pamětliva povídání O. Neffa o focení zvěře domácí i jiné, velmi krátký čas a mód priority času. Bylo to už o dost lepší, ale ještě to potřebuje vychytat....

Doufám že se mi zase na to zkoušení podaří nějaká rychlá zvířata pozorovat....

---

Hemžení okolo pana učitele (koukám že tady u těch fotek mi ušla na vyzmizíkováni ta ohradníková páska )

Ale běhalo se i na druhé straně u děvčat....a to nejen koně

Příště udělám už odbočku zpátky v čase aby se vám koníci nepřejedli.....protože nás ještě čekají samotní hlavní aktéři výletu. Bonďa, Melísek a Rimrík.....

V ohradách....

Po malé zastávce na rozhledně Křivoš

jsme konečně dorazili na ranč, kde našel kamarád nový azyl se svými třemi koni.

Právě kvůli tomu třetímu, novému přírůstku. Na původním místě se ze strany spolumajitelky zvedla vlna odporu

protože prý je kvůli své velikosti potenciálním nebezpečím pro ostatní koně.

Z toho byl kamarád dost špatný, protože Quick neboli Bonďa je kůň sice velký ale ohromný kliďas.

A tak nejdřív on a posléze i Melis a Rim našli nové kamarády a domov v ranči o sedm kilometrů dál, v obci Jilmoví.

A s tím původním se to nedá ale vůbec srovnat. Ohromné travnaté slunné a suché výběhy, možnost proběhnout se dle libosti, ale za parna možnost se schovat buď ve stínu u potoka nebo lesa, krásná velká krytá hala pro ježdění za špatného počasí, no prostě paráda....a klid a ticho.

A majitelka která své svěřence bezmezně miluje a dělá pro ně co může.

Dámské osazenstvo. Jsou holky v pozoru, protože ta šedá kobylka se má každým dnem ohřebit a tak jí ostatní hlídají.

---

A členové pánského výběhu, zde jsem fotila víc, čímž se dámám omlouvám, ale přijeli jsme hlavně za kamarádovými kluky.

Následující fotky jsou mlaďoši ze školky

Tohle hříbě je taková malá vtěrka, upnul se na jednoho z kamarádových koní a všude za ním chodí jak ocásek. On ho na oplátku učí jak to chodí mezi velkými. Jak si pomáhají, jak se navzájem masírují, jak se okusují aby si neublížili, no prostě všechno to co musí při životě ve stádě dospělý kůň znát. Taková opravdová koňská škola s panem učitelem. Ten to po svém příchodu převzal po jiném a tak se neustále okolo něj mlaďáci drží....

A takhle to vypadá v praxi, hodina hlazení.....

Pro změnu jedna z malých slečen

A její starší kamarádky

"Školka" s panem učitelem

Bonďa a jeho kamarádky. Neustále je totiž hlídá. Je sice už vykastrovaný ale ještě přeci jen v něm ty návyky hřebce přebývají. A tak kam jdou holky tam jde i Bonďa.....

Někdo jim zapoměl říct že to jsou koně a ne dřevomorky.....

A teď zase dámy

Tak a to by bylo pro dnešek vše. Bylo to takové klidné, seznamovací. Příště bude už trochu pohybu....

Křivoš....

Sice si zase tak trochu zaskáčeme v následujících

článcích trochu časem, protože mám nějaké fotky z našeho výletu na chatu při druhém

květnovém svátku, ale jsou to místa která už notoricky znáte, zatímco do míst z kterých jsou dnešní obrázky

se nedostávám moc často. De facto já tam byla při mém předvčerejším výletu na Tišnovsko poprvé.

A tak si to zaslouží být tu dřív.

Při cestě na ranč kde nově zakotvil se svými třemi koňmi můj kamarád jsme se z Předklášteří šplhali autem na jeden z kopců které městečko obklopují a kamarád se mě zeptal jestli se nechci jít podívat na jednu rozhlednu která na jeho vrchu stojí. Že o ní ví, ale ještě se tam nějak neměl čas zastavit. Nadšeně jsem samozřejmě souhlasila protože je to velká konkurence pohledu na svět z koňského hřbetu. Podívat se na svět z výšky rozhledny.....

A tak jsme zastavili na malém parkovišti a vyšlápli si nějakých 250 m do vcelku slušného kopce. Cestu opět provázela ta nádherná vůně která se celým dnem táhla, vůně posekané a sušené trávy, protože se jde cestou která vede rozsáhlou loukou. Když jsme se vyškrabali nahoru ještě jsme ušli nějakých 120 m po rovince až jsme došli na vrcholek kopce jménem Křivoš na kterém stejnojmenná rozhledna ve výšce 464 m.n.m. stojí. Rozhlednu samotnou jsem blb nenafotila protože jsem už byla tak natěšená na to vylézt nahoru a rozhlédnout se kolem a tak vám ji sem dám staženou ze stránek o rozhlednách.

Rozhledná rozhlednička byla postavena v roce 2004 v rámci projektu "Vycházkové trasy mikroregionu Porta". Její výška je necelých osm metrů ale i tak poskytuje velice hezký pohled. Kilometr od ní stojí další na kopci Babylon (505 m.n.m) Výhled z ní je možný sice jen do tří stran protože ze čtvrté stojí vzrostlý les který kácet kvůli rozhledu by bylo přeškoda. Z Křivoše se otevírá pohled na Svrateckou vrchovinu a město Tišnov, městečka Předklášteří, Čebín, Horní a Dolní Loučky a na krásný viadukt u Dolních Louček. Jednou nepříjemností byl opravu silný vítr který provázel celý čtvrteční den ale tady na kopci byl hodě silný a tak pokud jsme se chtěli bavit a slyšet se museli jsme dost na sebe křičet. Kamarád mi ukazoval kudy si dělali své koňské výlety po okolí a já se kochala kásným rozhledem. I když ne zcela křišťálově čistým. Ale i tak to stálo za to.....

---

Rozhledna Křivoš

A pohledy z něj

Hele návod!

Trošku bližší pohled na železniční viadukt u Dolních Louček...

A ještě pohled do krajiny z ranče v obci Jilmoví

Voňavý den...

Včerejšek opravdu voněl....

Cestováním, sluncem, senem a hlavně....a to v prvé řadě, koňmi.

Někdo může namítnout že kůň stejně jako krávy, ovce a prasata smrdí. Kdepak.

Pokud jste někdy někdo měl to štěstí a mohl si přivonět ke koni na pastvě za slunečného dne, kdy pofukuje vítr, okolo voní posečená sušící se tráva mi dá za pravdu že ten kůň voní vším tímhle a snad až jako takový dozvuk je tam ta stáj. Ale malounko.....

Tohle všechno jsem měla včera možnost zjistit. Možnost chodit po výběhu mezi těmito nádhernými zvířaty, možnost dvě hodiny je nerušeně pozorovat a fotit, možnost se s nimi mazlit, hladit je. Zjistit jaké to je když sedíte s foťákem na zemi v trávě a nad vámi se zastaví majestátní vraník a pomalu k vám skloní hlavu a přejemně vás začne očichávat, hedvábnými nozdrami přejede přes obličej a jemně foukne do vlasů. Aby si posléze položil tu nádhernou hlavu na vaše rameno a stál tak s vámi v absolutním tichu a souznění. Pro mne osobně to bylo něco neskutečného a krásného, zážitek skoro snový. Vědět že jeden druhému věříte ač se vidíte jen potřetí v životě. Vědět že těch 700 kilo váhy v těle, z kterého srší energie dokáže být stejně něžné jak nejněžnější milenec....

Možnost mít dvě hodiny hlavu naprosto čistou stejně jako je čistá krása a duše těch krasavců a krasavic. Pozorovat jak k vám pomalu a ladně přicházejí přes pastvinu a stejně tak jak pozorujete vy je, oni pozorují vás. A hodnotí. Nevím jak ohodnotili oni mne, ale já vím že jsem jim propadla ještě víc než kdy jindy....

Byl to nádherně ztrávený den jakých si musí člověk vážit a uložit si je do paměti pro časy horší, aby ze vzpomínek mohl čerpat síly pro další boje s nepřízní osudu.

Ale i třeba takové nádherné výhledy do dálky, do krajiny vlnící se kopci porostlými lesy, kdy jejich šťavnatá zeleň která je pokrývá konkuruje modré obloze. A nad tím vším žhavé slunce a vůně....lákavá, jedinečná vůně oznamující příchod léta. Takových dnů není mnoho a proto si je užívám naplno. Snažím se je do sebe co nejvíc vstřebat a vůbec ale vůbec nechci aby skončili. Jenže bohužel.....všechno krásné jednou končí a možná právě proto abychom si té krásy víc vážili a nebrali ji jako samozřejmost.

Takové dny jsou totiž jen za odměnu .....

A za tu moc děkuju svému příteli a vynikajícímu kamarádovi Robovi který mne celým včerejškem provázel, vzal na nový ranč kde se usídlil se svými třemi krasavci a dal mi tak šanci takový voňavý a úžasný den zažít.