04 února 2014

Předposlední zimní.....


Jelikož první a poslední slunečný den
jsem místo fotografováním krás slunečné zimy prošustrovala celý buď přípravou
nebo účastí na psí soutěži krásy, měla jsem poslední den pobytu na chatě ohromnou radost když jsem ráno skrze závěsy viděla jak se krásně vyklubalo znovu....
jenže než jsem se ovšem vyklubala já, chytila jsem už jen poslední paprsky a oblohu už ne nádherně modrou, ale modrošedou. I tak ale na ní krásně vynikly bílé namrzlé větve bříz. A pak už jen zbývalo nalodit Bobeše, klec a další věci na odvoz a vyrazit domů. Tentokrát jsem se fakt ohromně těšila.....







Ještě poslední ohlédnutí z auta a výcvak a pak už jen hurá do Prahy za mamčou a domů....



Po cestě jsem měla aparát v pohotovosti, protože den před tím byly nádherně osluněné hřebeny kolem a já ho měla v kleci vzadu v kufru. Tentokrát jsme ho měla u sebe jenže zase jaksi nebylo slunko...

Zase jediný záblesk barvy v jinak bíločerném světě


V Řitce je velký ranč kde mají hodně těhle krasavců a rozsáhlé výběhy. Tentokrát tam byl jen dva.



A malý kostelík v Líšnici


Úplně poslední zimní fotky budou příště, ale zase takový pelmel ze zahrady. Fotila jsme je dopoledne před odjezdem.....no a pak si zase přeskočíme v čase zpět do jednoho slunného dne tady v Rybníku....

03 února 2014

Zima s druhé strany....

....lesa. Pro tohle focení jsem vyrazila na opačnou stranu než jsem fotila
první série zimních fotek. I tady jsem litovala že nemohu být na nějaké vyšší pozorovatelně.
Tentokrát jsem nechávala fotky v jejich původní (ne)barevnosti spíš jsem u nich trochu přidávala na kontrastu nebo stínech aby se zvýraznila ona určitá bezútěšnost blátivých cest a bělost neporušeného sněhu.
Ač bylo nahoře namrzlo, cesty byly tak nechutně rozblácené že se po nich dalo chodit jen s obtížemi
....opět totiž zmizely tři kusy lesa a cesty byly rozježděné od těžké dřevařské techniky....














Tolik poslední z lesa, ale zimě ještě neutečete....čeká vás pár posledních z neděle, kdy na chvilku vykouklo sluníčko a obloha změnila čistou šedou barvu na modro něco....

02 února 2014

Zima večerní....


Když jsem chodila večer pouštět Bobeše ven
tak se mi vždycky líbily namrzlé větvě bříz které se po rozsvícení venkovních světel krásně "rozzářily"
a třpytily. Pak jsem si vzpoměla na megylampu u brány a na chvíli jí rozvítila. Na chvíli proto, že ma tak šílený odběr že po chvíli svíceníé vypadávají jističe Smějící se....no otec měl zvláštní smysl pro humor, protože jako elektromechanik tam naflákal všude svítidla a spotřebiče které buď způsobovaly zkraty, nebo vyhazovaly pojistky....případně fungovaly podle nějakého tajného hesla....
Nicméně i za tu chvilku vznikly docela zajímavé snímky....




S bleskem to vypadalo zase trošku jinak


Bohužel tahle fotka by bývala byla lepší, ale foťák hledal místo na ostření a nenašel....i když jsem ještě dodatečně doostřovala není to ono....


A pár pokusů focení přes sklo s použitím manuálního zaostřování na daná místa....to není úplněk, nýbrž světlo na kůlně




Příště nás čekají fotky z toho samého dne, ale z odpoledne...

01 února 2014

Zima na pokračování.....


Mrazivá procházka prvního dne
tedy pokračuje....když se tak momentálně dívám z okna na docela slunečné odpoledne,
poslední zbytečky sněhu a poslouchám jak fučí skučí vítr, tak začínám docela věřit tomu, že to co jsem nafotila byl první a zároveň poslední záchvěv zimy. Zvlášť když podle meteorologů mají být v únoru nadměrně vysoké teploty...











Když jsem fotila tenhle obrázek, líbilo se mi jak jediné co barevně vyniká jsou ty reflektory auta. Ale ještě jsem si pohrála a fotku přeladila do čb jen se zdůrazněním těch světel....



31 ledna 2014

48 / 52

1/ Pátek 24.1.14
Jelikož mrzne tak se držím co nejblíž kamen a tepla....nakonec jsem usoudila že je přeci jen lepší sebrat foťák, Bobeše a jít ho před zítřejší soutěží trochu vyvětrat. A navíc ty namrzlé stromy jsou táááák krásné....
Skóre dne: Radost z procházky a krásy kolem.

2/ Sobota 25.1.14
Jelikož soutěž začíná až od jedné hodiny jedost času na to Bobeše vykoupat a upravit před odjezdem a tudíž ho nemusím hlídat aby se mi někde na poslední chvíli nesprasil...ze stolu rovnou do auta....jedině co mě štve je že prošustrujem asi jediný slunečný den za posledních ix dní. Celé odpoledne tedy trávíme v hotelovém konferenčním centru a čekáme snad víc než na normální výstavě. Sice jsme postoupili do finále ale pak už nic. No co, nějak jsem tomu ani nedávala moc velkou naději ale prostě jsem si to chtěla vyzkoušet jak ostojíme v konkurenci dalších 154 mnohonásobných šampionů....jedině co mi kalí radost je to že Bobímu včera nad ránem umřela maminka Ajka....domů do pěkně vystuzené chaty dorážíme v půl šestý....
Skóre dne: Ale jo, šlo to....

3/ Neděle 26.1.14
Jak se nikdy netěším domů, tak dneska už se nemůžu dočkat až vyrazíme. Po tom včerejšku kdy se skoro celý den netopilo se nějak ta chata ne a ne vyhřát....ještě se stavit u maminky, vyfásnout poslední pytlík mraženého rybízu a hurá domů do vyhřátého CELÉHO baráku.....
Skóre dne: Radost že už svištíme dom

4/ Pondělí 27.1.14
ZUBAŘ!!!
Naštěstí všechno v nejlepším pořádku a za půl roku zas. Ještě nakoupit vajíčka abych měla na novou zakázku a můžu se zase dát do práce. Těch pár dní kdy jsem neměla do čeho píchnout mi to chybělo. A dokopala jsem se k tomu že už jsem zas želvě vyčistila akvárko....
Skóre dne: Radost z maličkostí

5/ Úterý 28.1.14
Nic moc den. Obyč a bez nějaké valné radosti....
6/ 29.1.14
Mužskej i přes naše neustálé honění k doktorce samozřejmě nešel. Jsem naštvaná a tím pádem se vlastně ani z ničeho nemám náladu radovat.
Skóre obou dní: Stojí to za....

7/30.1.14
Čím víc se blíží konec (4 týdny do konce radostí) tím míň se mi chce vůbec něco psát. Asi proto, že se opět nějak přestávám ze všeho radovat, a že mě dělá radost čím dál tím míň věcí a lidí....Venku hnusně, skučí tam nablblej vítr, situace doma je na bodu nula, nějak na mě začíná doléhat to že se bude dcera stěhovat, představa toho že tu budeme sami dva, lidi kteří si mají čím dál tím míň co říct, strach o to co by byl schopnej mužskej ve svejch nočních nevědomejch stavech vyvést pokud bych odjela pryč, hrůza z toho že tu budu muset být přikovaná k baráku právě z tohoto důvodu, a to neberu stavy kolem firmy....je prostě čím dál tím víc negativ než pozitiv. Kruci vždyť takhle jsem si ten život vůbec nepředstavovala....zvlášť když bychom vlastně už teď konečně se mohli naplno věnovat sobě navzájem když budou mít děti každý svou odpovědnost sám za sebe....jenže houby..,a nejhorší na tom je že si vůbec nejsem jistá jestli bych o to ještě stála....takže zbývají ještě čtyři týdny. 28 dní na radosti o které bych se měla podělit. A celý dlouhý čas života na radosti které bych si přála zažívat. Jenže si kladu otázku jestli budu schopná si radosti vůbec užívat....mám opravdu sto chutí teď s tímhle konečným dnem týdne skončit, napsat závěrečné skóre a vykašlat se na to. Ale dojedu to a co bude dál? To je ve hvězdách....
Skóre dne: Nemám chuť ani sílu radost hledat.

Proč miluju cukrárnu na Mníšku a duby pro Pižlíka....


Už mnohokrát jsem tu zmínila
skvělou cukrárnu na Mníšku, která je pro nás, kteří si nedokážeme
nějaký ten dortík odpustit, zemí zaslíbenou. Když jsme sem poprvé přijeli a viděli ty úžasné ohromné větrníky, nabídku dortů a všech možných koláčů jen jsme zůstali paf. A bylo jasné že žádná návštěva chaty se neobejde bez toho že bychom se tu zastavili.
Nechávali jsme tu dělat i dorty k narozeninám pro rodiče, protože táhnout ty mrňky odtud za stejnou cenu za jakou jsme tam pořídili dort jak hrom opravdu nemělo vejšku.
A co se týče chuti....to se ani nezmiňuju.
Později jsem zjistila že si sem pro zákusky zajíždí lidé s užšího ale i širšího okolí ba i dokonce zpoza hřebenu z míst jako jsou Měchenice, Vranné nad Vltavou, ze Zbraslavi apod. A to že tady člověk potká třeba legendu hudební publicistiky Jiřího Černého nebo nemenší hudební legendu Milana Brouma se stalo už tak nějak normálka...a dokonce ani konkurence v podobě cukrárny Zbyňka Merunky jejími základy v nejmenším neotřásla. Prostě stojí stále pevně na výslunní a stále je tu plno....a ty zákusky., hmmmm...že Pavle? Mrkající

Talířek o průměru 12 cm.....


....a jen o něco menší větrník. Z trojitou náplní!


No a nemůže být větší konrast k mé sladkožravosti, rozkydlosti a nekondici jako je Ilča Pižlík. Sportovkyně, tvrďák v cvičení, lezec po čtyřtisícovkách. Štíhlounká žínka, prostě vzor zdravého života. Ta má ,jak mi psala v komentu, velkou oblibu v dubech. A já jí slíbila že jí nějaké pěkné duby nafotím. A tak jsem i udělala....

První je tady od nás. Dokoce památný! Jen to okolí, to okolí. Snažila jsem se sice jak to šlo,
ale aby mi vlezl do záběru celý musela jsem to vzít i s těmi nelichotivými doplňky.


Z druhé strany to bylo už o něco lepší....


A ty další jsou z chaty, tam by se tedy vyřádila, duby tam tvoří třetinu lesů, další pak buky a poslední jehličnany.
No a tu a tam nějaká ta bříza....

Jeden pohled....


.....a druhý. Na tentýž strom. Nebarvila jsem tentokrát, samo se zabarvilo zoomováním


Jeden od sousedů....


.....a jeden z kraje lesa


Tyhle jsou teprve vcelku mláďátka malá


Až budou mít na jaře listy tak ti je taky blejsknu. Ten památný určo....Usmívající se





30 ledna 2014

Brrrr, zima.....a velká


No nemám já to z jedný strany smůlu?
Když je v zimě teplo, tak tvrdneme doma. Ale jen udeří (jek překvapivé v lednu) mrazy
vyrazíme na naší dřevěnou chatu. A hned na čtyři dny, nojo, výstavní termíny si počasí nevybírají.....
tak není to až taková neobyvatelná kůča,
ale v mrazech dost špatně vytopitelná, alespoň některé její části kde nejsou kamna. A ty se vytápějí většinou díky krbovkám v pokoji. Ale když jde do tuhého (mrazu) je to nic moc. A tak jsem vlastně neustále se zmrzlejma
rukama a nohama a s kapkou u zmrzlého nosu posedávala u kamen a ven lezla jen v nejnutnějších případech a to pro dřevo....
Óvšem.....na druhou stranu ty nádherné namrzlé stromy, které mne provázely po celou cestu kdy jsem tiše skučela že nemůžu fotit páč řídím a které na mne naštěstí čekaly i na chatě, rozjásaly mou fotodušičku vyprahlou po nějakých pěkných zimních snímcích. Jo fajn, tahle teplá zima mi naprosto vyhovovala ale co si budem povídat byla NEFOTOGENICKÁ! Bláto, mokro, šedo, hnusno....jen tu a tam si člověk našel něco co stálo za tu vytáhnout foťák...
Takže jsem po zatopení všude tam kde to jde, vytažení peřin aby uschnuly a vymizel z nich poslední závan mrazu a jiných (ne)příjemných povinnostech které jsou s takovým příjezdem spojeny, vzala foťák, teplou bundu a hajdy do lesa....
Jo, bylo to krásné....ale....pro nás lidské červíky z té nádhery zas tak moc vidět nebylo....byla mha, a proti šedé obloze se ty nádherně namrzlé koruny zcela ztrácely.....jo bejt tak pták, to by byl teprve pohled! Ale udělala jsem nakonec i dost obrázků a tak můžu na tohle TT psát až do konce týdne....

A jelikož bylo i v přírodě skoro černobíle tentokrát jsem si zase trochu hrála s barevnými filtry....
První fotka je tedy neupravený originál....



No a tady už jsem zahájila hrátky....snažila jsem se aby barevné vyznění vždycky nějak korespondovalo s obrázkem....



Samozřejmě nesmí chybět "můj" buk







Myslím že pro dnešek dost, takže pokračujeme až zítra....jak jinak než zimou. Nebo si dáte raději líbit fotky bez sněhu? Co vy na to?