Ano, čtete dobře, na kole!
Jelikož se to na oblíbených blozích hemží všemožnými cyklovýlety, řekla jsem si, že by možná nebylo od věci konečně zas po třech letech vytáhnout kolo. Zvlášť když jsem je tak krásně všechna umyla od oblemcání břečťanem a muž namazal a nahustil. Škoda práce když by se to nevyužilo....a tak jsem si v pondělí řekla "Jdu na to!". Nebylo totiž ani vedro a ani větrno. Dvě veličiny které mne ale spolehlivě vždy odradí od toho abych kolo vůbec vytáhla z kůlny.
Naopak bylo lehce pod mrakem ale sluníčko tu a tam vylezlo, větvička se ani nehnula ale přitom bylo příjemně.
A zak jsem vyrazila. Mám z dob kdy jsem jezdila každororočně takovou testovací cestu. Když se jede tam není moc znát že by se jelo pořád do kopce až tedy na její závěr, ale když se jede zpět, zjistí člověk kolik mu přibylo po zimě kil, páč setrvačností se veze pěkně daleko. Podle toho jak přibral nebo naopak zhubnul...
A co jsem ovšem nemohla zapomenout byl foťák. Na téhle cestě jsou v jejím závěru na vzdálenosti půl kilometru čtyři vyvěrající prameny výborné pitné vody. A ne jen pití na vlastní nebezpečí, ale plnohodnotné studánky. U dvou z nich Lesy ČR upravily opravdu krásně okolí i s krytým odpočivadlem, protože jsou součástí jak cyklostezky tak naučné stezky.
Nakonec jsem najela nějakých dvanáct kilometrů, nevím přesně protože nemám baterku v tacháči tak jen odhaduji. Těm kteří jezdí často to bude samozřejmě k smíchu, že se tu chlubím nějakými dvanácti kilometry, ale ti kdo nasednou na kolo po delším čase vědí jak ty první kilometry vždycky bolí. Tak nohy byly naprosto v pohodě, i jsem to skvěle udejchala co se týkalo partií do kopce(následek pětiměsíčního intenzivního šlapání na šlapadle) horší to bylo s partiemi těsně přiléhajícími k sedlu, i přes cyklokalhoty s vycpávkou tedy nic moc...
A ramena....druhej den jsem měla dojem že mě neminulo skládání uhlí z vagónu...
Tohle zvláštní "soustromí" hlídá prameny studánky které dalo jméno - BUKOVKA. Má dva prameny a byla upravená do nynější podoby jako první v době kdy se zároveň i otvírala naučná stezka údolím Skuhrovského potoka, kterýmu se tady ale neřekne jinak než Srnovský, podle jeho dolního toku který protéká chatovou oblastní Srnov. A k ní si jezdí pro vodu mnoho lidí ze širokého okolí...
Jen několik desítek metrů od BUKOVKY je další studánka ke které vchod střeží tři majestátní smrky a nese jméno stejné jak jedny české lázně - KARLOVA STUDÁNKA.
Ta dostala letos nový mostek ale i kryté sezení stejné jak u BUKOVKY. Tady si dost pravidelně návštěvníci stezky opékají buřtíky nebo jen tak posedí u ohýnku...a i děcka z místní školy jsem chodí v rámci výletů.
Malý důkaz toho, že vám nelžu a na tom kole jsem opravdu jela....normálně sem chodím na procházky se smečkou pěšky, proto jsem taky na ježdění tak trochu zanevřela, prostě si teď tam kam jsem dřív jezdila na kole dondu pěšo. Havinkům se to líbí a mě nakonec taky, protože se mi tak líp fotí, nemusím pořád slejzat z kola a stavět ho když si něco chci vyfotit a navíc je to i dost hluk vyluzující prostředek který plaší ty co bych normálně pěšky nevyplašila.
Smrky - hlídači
Krásný nový můstek. A pevný. Ten předchozí z kulánků byl neustále rozpadlý
A nové sezení. Ještě s cedulkou Pozor, natřeno! I když už bylo suché.
Malé černé jezírko v lese mne nadchlo hned při prvním spatření, to bylo ještě "utopené" v keřích, teď díky tomu že z jeho okolí byly vyřezány ony náletové keře je krásně vidět. Vévodí mu velký trs vodních kosatců.
Při zpáteční cestě jsem se zastavila u dvou menších, nijak neupravených vyvěrajících pramenů a to jsou NAŠE STUDÁNKA a ŠTĚPÁNKOVA STUDÁNKA. Vlastně to jsou jen trubky vyvedené z pramene. Ale voda stejně vynikající, studená a chutná. Zvlášť na kole přijde vhod. Já si brala do lahve jen tolik než jsme dojeli sem a tady si nabírala plnou na další cestu.
Mezi NAŠÍ a ŠTĚPÁNKOVOU studánkou jsou na potoce krásné tůně. Jenže teď je tak málo vody že jsou skoro poloprázdné. Na jednom místě vypadá potok tak trochu jak zmenšenina horské říčky, jinde jsou zase pod vodou krásné kamenné římsy.
Z boku přitéká malý potůček ale má stejně krásně stupňovité římsky....
V potůčku jsem neodolala a postavila si svéhu "mužika". Aby byl vidět, protože jsem ho nafotila z blbého úhlu a on tak zanikal mezi ostatními kameny, fotku jsem odbarvila.
Vedle studánky je krásná velká tůň, kam normálně padá z vyššího splávku malý vodopádek, jenže při nízkém stavu vody to byl jen líný čůrek...
Hned u cesty jsem narazila na vysoké rostliny
RULÍKU ZLOMOCNÉHO - L'UL'KOVCE ZLOMOCNÉHO
(Atropa belladonna)
Prudce jedovatá ale i léčivá bylina. Od 15.století je známou jedulí a důležitou roli měla i ve středověkých pověrách. Roku 1831 z ní byl poprvé extrahován Atropin. Používal se hlavně při léčbě očních chorob a dámy si ho kdysi kapaly do očí aby měly větší a tím i krásnější zornice takže se jejich oči zdály tmavší a větší....
