Když v skutečnost promění se sen,
i zatažený den se rázem změní v duhový.
Jeho barvy září, a i zamračených tváří
rázem je míň.
Vše kolem zdá se jasné, úsměv
v tváři neuhasne a v očích se třpytí slunce zář.
Jak krásné je že ten den je právě jenom náš.
Patří mě i tobě, patří nám....
Jdem deštěm a město je jen naše,
ruku v ruce a nevadí nám pranic,
že z mokrých ulic
kapky skáčou sem a tam...
Vždyť pro nás jen všude duha září,
úsměv s tváří
nesmaže ani stovky kaluží ...
Když splní se můj sen, nevadí mi nic,
mokro v botách i hluk z ulic...
když splní se nám sen
i ten nejšedivější den je rázem duhový
a jahody jsou sladké, a víno opojné...
a sen je skutečnost a skutečnost jak sen..
když spolu ruku v ruce městem jdem..
Hezké verše.
OdpovědětVymazat[1]: Trochu archivní, psala jsem je někdy vloni na podzim.
OdpovědětVymazatNevadí - ty budou věčně zelené!
OdpovědětVymazat[3]: Ještě tam nějaké jsou, uvidím jestli půjdu s kůží na trh....
OdpovědětVymazatJsem ve spamu.
OdpovědětVymazatKrásné,dokážeš si pohrát se slůvky.Ale ono to nejde každý den,někdy to přijde samo a někdy člověk potí těžce slova.Pak je lepší toho zanechat.Ale ty máš v sobě poetického ducha,to se nezapře.
OdpovědětVymazatKrásná básnička o splněných snech.
OdpovědětVymazatKrásná básnička.
OdpovědětVymazat