17 listopadu 2012

Z města jen tak.....

Kousek od Městského muzea je můj velmi oblíbený a pro peněženku nebezpečný obchod. Květinářství kterému vládne mladý muž s ohromným snyslem pro barvy, ladění a floristiku. Vždy touto dobou tam u něj najdu něco co je moc pěkně udělané a beru si od něj inspiraci. Jako třeba teď, vysoký dřevěný květináč, osázený pozdně podzimními květy a ve skleněném válci lampička - bludička na čajovou svíčku. Perfektní na schodiště krytá střechou, do zimní zahrady, do předsíně.....moc pěkné.
A mám ráda i jeho řezané květy ve vázách poskládané už do kytic z nichž si můžete vybírat. Dokážeme spolu o kytkách mluvit dlouhé chvíle a předávat si různé rady a zkušenosti s tou kterou pokojovkou či balkonovkou.


Tyhle chryzantémy miluju, jsou nádherné a hodně dlouho vydrží ve váze....


A trochu paradox počasí a doby. Na jedné straně ještě nádherné pelargonie a proti nim vánočně ozdobené veřejné osvětlení...



Po cestě zpátky jsem si vyfotila i poslední barevné záblesky v přírodě, červené listy, zlaté jehličí modřínů, ale i holé siluety starých vrb u malého potoka.





Na závěr nesmí samozřejmě chybět zvířátka, jsme přece pod křídly Velké Sestry Novy a ta má na zvířátka nakonec patentMrkající






Zadání 4 +5....

Že nás Luc svými zadáními ale pěkně prohání.....
Čtvrtým zadáním bylo vytvořit veselou jednohubku....no musím říct že mne dlouho nenapadalo jak jí udělat i když to není zas tak těžké, ale pak jsem viděla u Vendy její výtvor a došlo mi že už nic lepšího neudělám, tak jsem zvolila cestu i když asi ne správnou, kterou se dala Bea. Graficky ztvárnit veselou jednohubku....
No není to nic moc, po dnešní cestě do Hanušovic a zpět mne bolí hlava a nemám nějak ani náladu. Páté zadání jsem si udělala u zákazníka když jsem čekala na muže až spraví kopírku.

Tak zadání č. 4

Zadání páté s názvem Požaduji. Tady jsem se dala trochu unést náladou ve společnosti a dnešním datumem. a určitýn rozčarováním z toho kam jsme se jako národ dostali. Asi i částečně svou vinou ale hlavně vinou naší politické reprezentace.....

Žádám a požaduji......Aby poctiví lidé mohli klidně spát!

Žádám a požaduji......Aby se matky nemusely o své děti bát!

Žádám a požaduji......Aby se politici museli za své hříchy kát!

Žádám a požaduji......Aby se probudil konečně tento stát!

Žádám a požaduji......Aby už dál nedával šanci vykukům krást!

Žádám a požaduji......Aby přestala vláda své hry s námi hrát!

Žádám a požaduji......má vůbec ještě smysl něco psát?

Pro sebe požaduji jen......lásku, zdraví a sílu pro každý nový den,
Ať splní se všem okolo jejich sen.
Ať nemusí dávat svou duši v plen.
To požaduji v tento dnešní den.....

16 listopadu 2012

Světýlka...

V černočerné tmě tančí si světýlka,
jak spadané hvězdičky
sedí si na stromech.
A malé dětičky své jemné ručičky
po nich vstahují
a ze stromů je utrhnout chtějí...

Maličká světýlka, svítící hvězdičky,
do trávy upadlé, a v tichu vychladlé,
schovaly světlo své do očí dětí.
Hrají v nich plamínky, pro svoje maminky
donést ho chtějí...

Tancují hvězdičky, tancují po zemi,
světýlka radosti, ve velké hojnosti,
všichni je vítají, na nebi hledají
která z těch hvězdiček,dotkne se ručiček
a ty pak je mamince do dlaní dají...


K těmto neumělým veršům mne inspiroval článek u Janah o Svátku světel ve Švédsku a její krásné doprovodné fotky.







Muzeum....

Město Třebová má i své Městské muzeum. Za těch dvacet co tu jsme to byl sice krásný dům, ale pomalu chátral. Teprve před nějakými třemi lety začalo zastupitelstvo města uvažovat o jeho rekonstrukci a rozšíření. A také se tak stalo. Rekonstrukce historické budovy se vydařila a dům je opravdu krásný, rozšíření v podobě nové moderní budovy také pěkné. ale.....nevím kdo má na starost urbanistickou podobu města a rozhodování o tom co se kde postaví, ale v tomto případě to nebylo moc šťastné řešení. Zvlášť v ulici kde převládají staré městské domy a kde rekonstrukce stávajících musela být striktně v režii památkářů. Nejsem staromilec a moderní architekturu mám ráda. A nová budova je pěkná ukázka moderní architektury. Ale v jiném místě si myslím byla vhodnější. Ostatně posuďte sami....

Jelikož ulice je úzká měla jsem problém dostar budovy do záběru celé a pokud možno ne moc šišato.


Vchod má krásný kamenný portál....


....i nově zrestaurované dveře s krásným kováním




A teď nová budova...



Stojí hned vedle té staré, ale nemám širokoúhlý objektiv takže vedle sebe se bohužel pro srovnání nevešly.....


Tři okna v přízemí mne zaujala vysokými květináči s nádhernými orchidejemi


A tady taky vznikla fotka kterou jsem dávala do projektu POZOR, někdo se dívá....


V zadní části vznikl docela hezký malý parčík....


V těsném sousedství se také renovuje dům, jsem zvědavá jestli bude jen obytný či jestli v něm bud eještě něco jiného. Průhled touto uličkou končí pohledem na rotundu Sv. Kateřiny....



Ještě jeden kamenický detail, ozdoba pod okny....

Javory....

Na náměstí stojí čtyři javory,
mají to jen malý kousek od vody...
Okolo fontány drží svou stráž,
od jara do zimy ukazují jinou tvář.

Listí už opadalo, jen trochu
jim ho zbylo. žluté jak sluníčko...
Zůstane jen kratičko a pak ho vítr odvěje.

A na jeho místě budou závěje.....










A ještě dvě, ty už jsou odjinud...


15 listopadu 2012

Nevím kdo jsem....

Nevím kdo jsem, jsem spoutaná či volná?
Ne vždy bývám se vším svolná,
Nesnáším že nemůžu mít všechno co bych chtěla...
Proto se cítím spoutaná, ne volná...

Jsem růže s trním co drásá vše kolem.
jsem osobnost, možná něco jako Golem.
Kdo dá mi šém, kdo uhasí touhu po hlazení,
a zbaví duši smutku....
kdo učiní šťastnou takovou osůbku?

Jsem vším čím je tento svět a ničím,
Když zlobím se tak křičím, když miluju
tak s nasazením, když nenávidím....
tak jen do ztracena hledím....

Kdo jsem? Jsem spoutaná vichřice,
které byli stanoveny hranice....
Myšlenky mé plynou, jak tichá hudba.
Slyším saxofon jak tichou píseň lká,
její tóny se nesou velebně tmou...

Jsem osobnost? Jsem nezvaný host?
V čím životě, v čím světě?
Ta melodie mne spoutává a zároveň
i volnost dává, v té melodii je celý můj svět
O kterém jedno jistě vím a hned teď.
V něm nejsem spoutaná, ale ani volná....



Dobrůtka....

Honila mne předevčírem mlsná a tak jsem přemýšlela co bych kde zblajzla. A napadlo mne že jsem viděla někde na FB krásně vypadající koláč. Kakaový s tvarohem. Pátrala jsem po něm, ale nenašla, ale jelikož jsem jen tak zběžně pročetla recept, napadlo mne ze dvou receptů udělat jeden. A musím říct že se povedlo.



Ale aby to vypadalo takhle musíte udělat následující....

Koláč : 5 žloutků
200 g cukru
1 vanilkový cukr
1 dcl vlažné vody
1 dcl oleje
250 g hl.mouky
1 prášek do pečiva
sníh z 5 bílků
3 dkg kakaa


Náplň: 1 tvaroh
1 vanilkový pudink
4 lžíce cukru
3/4 l mléka
rum nebo rumovou esenci do tvarohu



Žloutky a cukr utřeme do pěny, přidáme van. cukr, vodu, olej, mouku,prášek do pečiva, kakao a sníh z 5 bílků. Uvaříme pudink, smícháme s tvarohem. Těsto vylijeme na plech, rovnoměrně rozetřeme a pak na něj lijeme pudink s tvarohem tak aby to vypadalo jako prošívaná peřina. Je to trošku pracné, aby byl tvaroh nalit v tenkých linkách, a komu se s tím nechce piplat, může ho lít po různu sem tam. Efekt bude také pěkný. A šup s ním do trouby.Pečeme tak dlouho jak má kdo ozkoušeno že mu trouba peče. Zaručuju že se po něm jen zapráší. Jo a já jsem ho podsypala kokosovou moučkou místo mouky...
Další obměna je ještě skvělejší a slavnostnější. Těsto rozdělíme na dvě části, kakao dáme jen do jedné. Nalijeme na plech světlé, vedle hned tmavé a vařečkou v něm malujeme tak aby se těsta promíchala ale ne zase moc. Místo tvarohu přidáme druhý pudink a nalijeme opět cik cak na těsto. Po upečení a na něj rozetřeme dvě zakysané smetany smíchané s jednou ušlehanou šlehačkou a cukrem. Navrch posypeme strouhanou čokoládou, kakaem nebo skočřicí. Dáme vychladnout do lednice. Při této kombinaci zmizí obsah plechu přímo s bleskovou rychlostí.
Dobrou chuť!

Mates chůvička a oštřovatel....

Vzhledem k tomu, že kocour Jutýsek má pořád nějaké problémy s tlamkou, navrhnul veterinář operativní řešení. A tak musel chudák pod kudlu. Dělala se mu neustále na spodním pysku cysta která se léčila medikamenty, ale dala vždy pokoj jen chvíli, takže operace se ukázala jak snad dobré řešení. Nemohl jí sice vyjmout celou, byla už dost zapuštěná v kosti, ale co šlo to se vyndalo. A když jsme přinesli ještě napůl spícího kocoura domů a daly ho do klece aby měl klid, nastal bengál. Mates si sedl před klec a pištěl a pištěl a pištěl aby jsme ho za kocourem pustili. Nedalo se nic dělat a tak jsem kocoura trochu odsunula a Mates si k němu okamžitě vlezl a tvářil se ohromně veledůležitě....

Když se kocour začal probírat a snažil se dostat z klece, musel Mates ven protože kocour padal do slova a do písmene na hubu, což nebylo vzhledem k místu operace vůbec dobré a tak se musel zase zavřít. A milej Mates opět usedl před klec a pištěl.








A dokonce když už si pak kocour vyskočil večer na postel aby si hověl tam, Mates ho hlídal i před Bobešem....vrčel na každé ze zvířat které se jen ke kocourovi přiblížilo na metr....


A pak že zvířata nemají duši a cit....