Co jsem kutila včera a dnes....

Jak jsem se zmínila včera jsme se synem stavěli něco, co sice už mám v hlavě dlouhá léta, ale došlo na to až teď. Bylinkovník. Spirálu na bylinky. Za včerejšek jsme jí postavili (na dva pokusy), poprvé byla čtvercová ale vypadalo to dost nehezky, za to by se okolo dobře sekala tráva, a podruhé už kulatou. A tráva se taky bude dobře sekat....

A dnes na mne zbylo naplnit jí přesátým kompostem z loňska.....uff......při pátém kolečku jsem přestala počítat....

Ale celkem jich mohlo být plus mínus dvacet.

Ruce mám vytahaný až ke kolenům, slepejšové si o mě myslí, že jsem magor který neví co chce a neustále je vyhání z jejich teplých hromad hlíny, ale.....je to HOTOVÉ a teď jen nakoupit ty bylinky, které jsou trvalky a zasázet je. Na jednoleté se musí ještě koupit keramické truhlíky, které celou spirálu zakončí. A pak ještě nějaké drobné skalničky, jak řekl syn cihelničky, které se dosází do některých škvír mezi cihlami....aby se přece jen trochu rozbila ta cihlová jednolitost "babylonské věže" jak včera trefně moje dílo na třistašedesátpětce nazval King Rucola....

Jak je vidět, alespoň pažitku a listovou petrželku jsem si už zasadila.....

Originální ozdoba jabloně....

Včera procházka, dneska práce....a té tedy bylo dost.....už několik let mám v plánu udělat na zahradě bylinkovník, či spíše spirálu na bylinky. Viděla jsem jí v různých zahrádkářských časopisech, ale nikde nebylo přesně dáno jak stavět. Vypadá to velice jednoduše....na obrázku.

Skutečnost je ovšem trochu jiná....Za stavební materiál jsme zvolili staré cihly, které syn vynosil z půdy když si dělal pokoj, ale jelikož to jsou cihly zvané půdovky, jsou dvakrát pálené aby v případě požáru vydržely co nejdéle.....

Jenže dělejte z obdélníkového materiálu kruhovou spirálu....dva pokusy, první na hranato, nic moc hezkého, druhý na kulato a najednou se vylouplo něco zajímavého.

Zítra navozit zeminu a pak hurá nakoupit bylinky a keramické truhlíky na ty které se vysazují jen na léto.....

Jenže, synovi se do práce moc nechtělo, a tak si nejdřív hrál s Ferdáskem na trávě, a pak ho napadlo něco opravdu chytrého.....dát papouška na strom.....bílého papouška na bíle kvetoucí jabloň....a hledejte ho a hlídejte.

Sice ještě stále nelítá, ale už jaksi se víc přibližuje vzhledem k papouškovi než k odrbanému bílému kuřeti.

Samozřejmě že ze stromu nechtěl, ale pracovat se muselo....zvlášť když s tím syn přišel sám....asi se mu pak nechtělo a tak si myslel, že když bude muset hlídat papoucha práce nebude....

Ovšem přepočítal se. Papouch seděl a koukal po okolí, děsil vesnici a sousedy svými skřeky ale jen do chvíle, než okolo něj provrzal a prokvílel syn s kolečkem plným cihel. To sjel nejdřív na nejnižší větev jak na skejtu, při další cestě raději už seskočil na zem a po další raději vlezl sám do klece odkud již nevystrčil ani zobák! A byl zticha.....

Ze včerejší procházky....

Je pravdou, že díky mé týdenní prodlevě v pracech zahradních tady doma, moc na procházky čas nemám. Naháním co se dá, do toho přijde sekání trávy, pak jako dnes přijde syn s tím, že by jsme mohli udělat konečně tu bylinkovou spirálu aby se mohl odvozit přesátý kompost a na jeho místo navozit další, který se musí přesejt. A jak přijde syn sám od sebe s návrhem, že mi na zahradě s něčím pomůže, jde všechno ostatní stranou a jde se na to. Ale včera byl den mírně lenivý, květinky byly sneseny a tak dcera přišla s tím, že vezmeme psy a půjdem na procházku. Nejdřív to vypadalo, že půjdem jen my dvě, ale kdo by odolal těm strašně vyčítavým očím Bobeše, Matese i Baka. Ale nakonec Báča musel zůstat doma, ten byl v neděli na procházce se synem a šli jen přízemáci. Samozřejmě že dcera protáčela oči, když viděla foťák, ale raději nic nekomentovala a pokaždé když jsem se zastavila u nějakého pro mne zajímavého objektu zastavila taky a čekala až dofotím. Proto taky raději chodím sama nebo se psy, protože když se plazím po zemi kvůli nějaké kytce nebo houbě, ty řeči mne fakt nebaví poslouchat.....

Ale i tak jsem pár obrázků udělala...

..... Hloh obecný.....

.....kvetoucí dub .....

.....modřínová vznikající šiška tu už byla, tak teď smrková.....

.....odkvetlá pampeliška už byla na vícero blozích, ale tady je pro změnu odkvetlý Devětsil lékařský....

.....ale i na tu pampelišku došlo.....

......a srdcovku.....

......a čilimník.......

..... a drobnokvěté narcisky.....

Trochu svěží jarní zelené a žluté.....

Pampelišky pro změnu kvetoucí.....

A samozřejmě všudypřítomná řepka olejka.....

.....barevně i černobíle.....

Originalita nechtěná přírodní....

Tak zatím na Téma týdne jako první, nevím, možná i poslední příspěvek pár fotek. Dívám se na ten úkaz každý den z okna, a včera mne napadlo to vyfotit, a pane, jak se hodí! Takovou originální ozdobu zdi hned tak někdo nemá.....a ukazuje to, jak je šeřík opravdu životaschopný keř a že to dokáže i v dost zvláštních podmínkách.....

Návštěva v jezírku....

To že labradoři milují vodu je stará známá věc. Ovšem náš Bak je vyjímka. Ten do vody nee....Za to dcery kamarád má labradora Sendyho a ten zase vodu miluje nade vše. A tak si vyhlédl moje jezírko jako svou osvěžovnu. Klidně se do něj naloží, chytá vodu z fontánky a šlape po rybičce....A děsně mi do jezírka pelichá, takže mi tam neplujou spadaný listy, nýbrž vypelichané chlupy. Ale nemám to srdce ho vyhnat, protože když vidím jakou z toho má radost....

Holt mi nezbude nic jiného než doufat že mi drápem neproškrábne folii a smířit se s tím, že mi tam čas od času bude skákat....

Jedna kytičková na závěr....hezký zbytek neděle...

Clematis montana....

Clematis montana, nebo-li Plamének horský....Velice pohledná

šplhavka. Nemá sice tak velké a barevné květy jak jeho

později kvetoucí příbuzní, vyskytuje se v barvě žluté a

modré. Žlutou zase nemají plaménky velkokvěté, takže

má zase v něčem nad nimi navrch...

Paní Myšáková a cesta do minulosti....

Možná podle názvu se bude zdát že tenhle článek nepatří ani do TT, ale opak je pravdou....Pražáci staršího věku (cha, už mezi ně patřím i já ) si budou určitě pamatovat dvě pražské vyhlášené cukrárny. Obě byly ve Vodičkové a jedna se jmenovala U Myšáka, a druhá U Bergra. Někteří jí možná znají jako kavárna City, ta byla v patře. Obě nesly jméno svých zakladatelů, kterým byly znárodněny. Jako malá holka jsem tam s dědečkem chodívala při našich toulkách Prahou. A těsně po vyučení jsem nastoupila ve Vodičkový do obchodu v pasáži kde byla i prodejna Frionor (další vzpomínka, prodejna kde se prodávaly norské rybí speciality, mimo jiné i mleté rybí prsty....) a tak jsme to měli do jedné nebo druhé velice blízko.

A že byly navštěvovány opravdu velmi často. K Myšákovi jsme chodili pro dort Harlekýn a vynikající jahody se šlehačkou a k Bergrovi na mňam karamel. Pro nepamětníky, jednalo se o zmrzlinový pohár zalitý dávkou karamelu s kupou PRAVÉ šlehačky posypané hojně mletými ořechy.

Nějak se vyvrbilo, že jsme se v tom obchodě sešli všichni hráči šachů. A pořádali se turnaje kam dokonce chodíval i dobrý kamarád našeho vedoucího či dokonce pár pracovníků Mongolského velvyslanectví. A ten kdo turnaj vyhrál, kupoval všem buď Harlekýna nebo ty jahody.

Byla toho vždycky kupa, protože nás tam bylo devět zaměstnanců plus návštěva. U Myšáka zákusky balila stará paní. Vysoká, štíhlá a rovná. A také dost stará. Byla to dcera původního majitele cukrárny a my jí říkali paní Myšáková. Stará škola. Uctivá ale ne vlezlá, a dort nebo zákusky které zabalila jste klidně mohli vézt přes celou Prahu v té nejnarvanější tramvaji či metru a přitom jste si mohli být jistí, že je vybalíte přesně v takovém stavu v kterém vám je vyndali z vitríny. A byly fakt vynikající.....

Byla to úžasná doba kdy jsem tam dělala a nějak nám nevadilo chodit každý den pro pár dortů, protože to nestálo majlant, my jsme to hned vychodili a nikdo si nelámal hlavu s váhou.

A ještě na jednu cukrárnu a sladkosti v ní kupované mám velmi dobré a to i chuťově, vzpomínky. Ta zase byla na rohu Perlové a Rytířské, tam jsme si zase chodili z jiného krámu kupovat hned ráno před otevřením výborné rakvičky. S bílou šlehačkou navrchu a uvnitř plněné vaječným koňakem nebo polité čokoládou a plněné navrch i uvnitř pařížskou šlehačkou.....

Nevím co je dnes z těch cukráren ve Vodičkový, už jsem tam dlouho nebyla, a ani popravdě se mi nechce ztrácet iluze co se z nich stalo. Jen vím, že v té Perlovce byla naposled místo cukrárny herna ....

Výlet do mikrosvěta mechu....

Myslím, že tyto dnešní fotky ani nepotřebují moc komentář.....

A navíc jsem i líná nějaký vymýšlet....

Takže no coment....

Jabloň....

Dneska mne překvapily naše zbylé jabloně na zahradě, protože během noci všechny rozkvetly. Včera odpoledne, když jsem tak přecházela mezi stínem na terase od slunečníku a stínem pod altánkem, tu a tam byl některý kvítek rozkvetlý. Ale dneska najednou jsou celé bílorůžové, jak nevěsty. Včelám nastal čas neustálého sbírání pylu a stromy bzučí jak ohromný včelín. A jestli těch jablek bude tolik, co slibují květy, tak pozdravbůh, protože zase nebudu mít kam ta spadaná jablka dávat....nebo z nich alespoň částečně udělat nějakou tu sladkůstku. Třeba nepečený jablečný dort, nebo obrácený koláč, či koláč sypaný....mnozí jedinci teď samozřejmě úpí VYPÁLIT!!!!! co s tím jiného. No je to také řešení, ale tak nějak mě zrovna tahle pálenka nechutná. A vlastně nikomu doma, ne že by jsme byli zapřísáhlí abstinenti, ale nějak to není ono....jsou lepší....

Když jsem dneska seděla v altánku u kávičky, zaujal mne tam stín včely létající po květech a napadlo mne, že by to mohl být zajímavý pohled, netradiční....jestli ano, posuďte sami....