....se projevuje nejvíc když je teplý radiátor, a na něm pokud možno suché čerstvě vyprané prádlo. To se spokojeně natáhne v celé své délce na tom prádle, dá si packu pod hlavu a sní si sladké sny o kočičích fešandách, plných miskách žrádla, a o tom jak si vyleze na strom a uvelebí se na nejvyšší větvi a odtamtud bude pozorovat svět pod sebou....
29 března 2012
Pokus o TT č.2....
Jak se má JÁ vypořádat s tím, že vlastně ubližovalo někomu kdo si to nezasloužil a ne že by to bylo ubližování nevědomky, ale naopak hodně vědomě...a teď zjišťuje že ten dotyčný je ve srabu o kterém se JÁ ani nesnilo ale zároveň se v tom srabu ocitá celá rodina. JÁ si připadá kurevsky blbě a jako naprostej idiot. Když ovšem chybí vzájemná komunikace, je to zlé. JÁ neví co se děje a v když je konfrontováno s pravým stavem situace, je to řádný šok a pecka mezi oči. A druhou pecku dostane JÁ ze strany z které to vůbec nečeká, od vlastního dítěte. Od toho dítka, kterému se vždycky snaží pomoc jak to jen jde, stará se o celou rodinu, a pak je nakonec poučeno, že je na čase aby začalo (JÁ) samo pracovat. Protože když mohou pracovat děti, může i JÁ. Ovšem JÁ by šlo pracovat, samo dítko však ví jaká je situace na pracovním trhu a že pokud má ono samo od třiadvaceti let rok co dva problém najít práci, ve které by mělo šanci vydržet alespoň pět let, nemluvím o dvaceti letech které má JÁ za sebou, tak nechápu jak by mělo JÁ šanci v jednapadesáti s operovanou páteří a chronickými problémy s tímtéž. A tak to šlehnutí dost bolelo.
JÁ o sobě ví že je sobecké a že chce pro sebe spoustu věcí, všechno vidí jen ze svého úhlu pohledu a že si neumí někdy odpustit určité způsoby chování, ale ví že už jiné nebude. V padesáti se těžko něco mění. Jen snad se dá uvědomit na jak tenké nitce někdy visí celé bytí a jak málo stačí k tomu aby se normální žití změnilo v hromadu sraček.
Jenže je až tak divné v době kdy jsou děti víceméně dospělé mít touhu věnovat se už taky jen sobe? Mít nějaké své vlastní sny které by si JÁ rádo splnilo? Těšit se na chvíle s lidmi, na kterých JÁ docela záleží? Toužit ještě po trošce lásky a něhy a slyšet to co slyší každá ženská ráda ale nějak se toho už nedostává ? Že vypadá dobře ? Že jí to sluší ? Má právo JÁ na všechno tohle ? Stejně tak jako spousty dalších JÁ?
Ano, JÁ se chová jak mrcha, a ví to a je po právu i potrestané. Protože už musí odteď žít ve strachu z každého dalšího nového dne.
JÁ je normální, životem obouchaná ženská, žijící v tomhle rychle se kurvícím státě stejně jako spousty dalších JÁ která řeší stejný problém, žijí stejný život a mají stejný strach z budoucnosti, a která kdysi měla sen o tom, že bude už jen líp .....
27 března 2012
Pokus o TT č.1....
Když jsem viděla nové TT okamžitě mi naskočila tato písnička....
Myslím, že to je přímo ukázková věc která má platnost stále. A zvlášť v politických kruzích...
Stále asi má většina lidí v paměti klasické Jájíčkování pana Paroubka...taky každou větu začínal slůvkem JÁ....
Picnik sice končí, ale Picassa v nové aktualizaci něco převzala....
Jak jsem u Vendy na blogu zjistila v komentech, dost lidí upravuje fotky v Picniku stejně jak to ráda dělám i já. Je jednoduchý, nabízí spoustu možností efektů, rámečků a koláží, ale stejně jak všechno co k něčemu je, bude v dubnu zrušen. Ale dneska při otevření Picasy na mne vybafla aktualizace. Takže jsem si počkala co že bude nového, a ejhle, zjistila jsem, že některé z efektů a rámečků z Picniku se staly součástí Picasy. Tedy alespoň ty, které jsem nejraději používala....
Jediné co jsem zase zjistila že z ní zmizelo je možnost tvorby koláží...ale ještě jsem to řádně celé neprošla, tak je možné, že to tam nakonec někde je.
24 března 2012
Původně trochu jinak TT.....
Téma týdne "Moje zem".... Zem jako stát? Nebo můj pozemek ? Moje zahrada ?Nevím, co vybrat. Momentálně se tak nějak za svůj stát docela stydím. Stydím se za naší politickou garnituru i za některé spoluobčany....Za to mám ráda naší přírodu a památky. Jsou místa která vyloženě miluji od dětství a jsou místa která si zamilovávám a objevuji až teď.....
Je spoustu bílých míst které mám v poznávání naší země, a vím, že je nenaplním, ale vždy si to alespoň můžu přát. A třeba se mi někdy má přání splní.
Ale i moje zahrada je vlastně Má zem. Tu si opatruju, starám se o ní aby vzkvétala a dělala radost nejen mě ale i těm, kteří se na ní dívají. Tady si můžu vymýšlet úpravy, zase se je zavrhovat a nikomu tím neubližuji, což se nedá říct o konání politiků. A když se k něčemu rozhodnu, tak to i udělám, a pokud je to špatné řešení, najít nové, lepší, které vyhovuje všem. Nic z toho bohužel pro tu naší zem nikdo z politiků nedělá. Nevidí celek, jen to svoje teplé místo a svoje blaho. Hledají řešení která vyhovují jen jim a okruhu jejich známých a kamarádíčků.
A dělají z nás ty, kteří jezdí za hranice provozovat opět ony "rabovací" zájezdy tolik známé z předlistopadové doby. Nezapírám, že jsem také na dvou byla, jen jsem si jaksi neomotávala záclony kolem sebe, nenechávala staré oblečení v popelnicích a nepřezouvala boty. Mým prohřeškem proti celnímu zákonu bylo jedno provezení misky s kaktusy pro mého muže. Kdo chce věřit ať věří, kdo ne....já mám v tomhle směru svědomí opravdu čisté. Hodně slyším co vlastně by se mělo všechno stát, aby se zase lidé vydali do ulic jak v roce 89. Je toho spoustu čím naši politici už lidi podvedli, naštvali a urazili. Ale musím se popravdě ptát je u nás tak velký výběr stran a lidí kteří by nás měli nově zastupovat? Ne z důvodu vlastního obohacení, jak je to stále zvykem, ale opravdu v zájmu lepší budoucnosti, lidí kteří budou umět být spravedlivými a rovnými? Odpověď je těžká, a moc tak opojná....
Původně jsem nazvala své pozastavení Trochu jiné TT.... a proč? Protože jsem chtěla vlastně publikovat fotografie ze Mé země, ze zahrady, ale pak to nějak samo začalo v paralele s tou zahradou nabírat jiný směr. V poslední době se mi stává, že se lépe možná vyjadřuji obrázky než slovem, asi se na chvíli dostávám do stádia určitého vyhoření, tak proto sem přidám raději i ty obrázky....
22 března 2012
Pěkně začínají rozkvétat....
Není to tak dlouho co jsem se zmínila že už se těším jak mi tu budou různě rozkvétat jarní kvítka. Krokusy už se začínají pěkně snažit, ale už se objevil i první minitrsík bledulek a dokonce jsem načapala i první letošní kvítek rozrazilu...a křivatce už mají poupata....
Opravdu nečekaná návštěva.....
Myslím, že pokud by vám seděla u schodů lyska černá, tak jako dneska mě, tak by jste si taky asi nejdřív řádně promnuli oči, pak se ještě jednou pro jistotu podívali a pokud by tam ten úkaz byl pořád, tak by jste s co největší opatrností vyšli po těch schodech, nákup hodili na zem a svištěli pro foťák. Přesně jak dneska dopoledne já....
A tak jsem se snažila pěkně fotit ze všech stran, ale byla nějaká stydlivá, pořád dávala hlavičku stranou, a tak když jsem si přešla tak aby už jí nemohla dát stranou, konečně se asi naštvala a vzala nohy na ramena....
21 března 2012
První letošní bahenní koupel....
Oba přízemáci mají narozdíl od labíka velmi kladný vztah k vodě a ještě kladnější k blátu. Labík, ač plemeno vodní, do ní neleze. A když tak jen po "lokýtky" takže toho, že by skákal do vody za kachnami a chtěl je třeba přinést, se rozhodně nemusím bát. Jo, takovej Mates ten ač jezevčík, čili zase pes suchozemský hrabací se za nimi do té vody pustí v naprostém klidu.
A tak se dneska při procházce oba přízemáci vrhli střemhlav do svého oblíbeného místa v potoce, kde jim jemňoučké blátíčko pěkně leze do kožichu a museli se po zimě hned v tom blátě vyválet a vycáchat.....a vůbec jim při tom nevadilo že ta voda a potažmo i to bláto bylo ještě pěkně ledové.
No a labík? Ten mne nakonec taky překvapil, protože si vlezl do potoka dokonce i vejš nad loktíky....ovšem někde jinde, kde nehrozilo znečištění blátem. On je totiž estét a ne takový čuně jak ti dva přízemáci
!
20 března 2012
Hokus pokus
Včera jsem se už zmínila o tom, že mám v plánu na terasu udělat nějaké jarní aranžmá. Dokonce jsem si přinesla i nějaké větve a dokonce i jakous takous představu co bych chtěla udělat. Takže jak jsem se vrátila z města tak jsem se vrhla tu ideu realizovat....
No, mělo to být něco, co připomíná beránka, ale jestli to tak opravdu je, to posuďte sami....
Momentky z města.....
Měla jsem nějaké jednání v bance, a tak jsem se díky "chytrým" hlavám které nám naplánovali nové autobusové spojení a tím pádem nám zrušily všechny stanice v centru Třebové, táhla od nádraží na náměstí.
U nádraží se čekalo na vlaky i autobusy. Někdo stál, někdo seděl a někdo si dal na sluníčku šlofíka....
Paní učitelky z nedaleké mateřinky vzali děti na procházku, i když tedy jen tak courat po chodnících, nevím....park tu sice je, ale dost z ruky, takže asi jen tak si obejít blok domů a honem zpět domů....tedy do školky, aby to některé dítko nevzalo doslova jak kdysi můj muž. Paní učitelka řekla Děti jde se domů a on se sebral a šel....za dvě hodiny ho učitelka celá vyděšená našla an sedí na zíďce před domem a klinká si nožičkama. když na něj spustila co to provedl, nevinně jí opáčil Vždyť jste říkala, že jdeme domů....
A je vidět, že doma už dnešní ratolesti učí nejen že nemají s cizími nikam chodit, nebo si od nich brát bonbóny či jiné sladkosti, ale už i že se nemají nechat fotit. Když jsem šla okolo těch prťousů a viděli foťák, tak všechny holčičky začaly sborem křičet Jé...my nechceme fotit!!!!
Sedělo se a čekalo a smskovalo i na náměstí..
Napadlo mne, že když tohle je kolekce na ZIMU tak jak pak vypadá asi ta na LÉTO ???
Naposledy jsem vlastně ve městě fotila když bylo před vánoci. A to bylo šedivo a
pošmourno. Dnes to bylo o moc lepší....
Tak mě napadlo, že ani nevím komu je vlastně Třebovský kostel zasvěcen....nějak jsem to vlastně ani nikdy nepotřebovala.....
Za to vím že Česká Třebová má ve znaku kohouta s lidskou hlavou. Snad nějaký písař kdysi cosi zapoměl sepsat či co a nějak se do toho vložil čert a vše dopadlo tak že tu chodil písař s kohoutím tělem, nebo kohout s písařovou hlavou?
Každopádně kohout zdobí skoro všechno ve městě, věž radnice, nebo je pěkně vyveden i v dlažkách na křižovatce nebo zdobí stěnu staré městské trafostanice. A taky nesmí chybět na korouhvičce. Člověk by řekl, že než v Mecce železničářů je někde v kurníku....
A když jsme u těch ptáků, tak taky holobové tu jsou, ostatně jako všude ve městech....
Autobus mi měl jet až za třičtvrtě hodiny tak jsem to domů natáhla pěšky, a proč taky ne, v takovém krásném dni. Jen jsem si udělala po zimě v jarních botách i první jarní puchejře...
Kristus se nade mnou neslitoval a neseslal mi někoho kdo by mne svezl, tak jsem to musela i s těma puchejřema odťapat sama....
I ten jindy hnědý potok dneska měl modrou barvu od té vymetené azurové oblohy....
Jaro teprve začalo, a už se prodávají pomlázky....
Dnešním dnem se začalo astronomické jaro, to meteorologické už někdy v minulém týdnu,
a jak jsem zjistila dnes ve městě, tak někteří prodejci už mají velikonoce. Pomlázky,
vajíčka, různé velikonoční závěsy na dveře i okna a další atributy velikonoc.
A před každým květinářstvím barevné koberce z petrklíčů a jiných
jarních kvítků.
19 března 2012
Nové hrátky z fotografií.....
Moc ráda si fotím odkvetlá květenství merlíkovitých rostlin, mají něco do sebe
vypadají tak nějak křehce, jak malé hvězdičky. i když samotné rostliny
pěkně úporný plevel, který dostat ze záhonů je pěkná dřina
a stejně se to pořádně nedá. Mají dlouhé křehké kořeny
a tu vlastnost že i z malého zapomenutého kousku
kořínku se zase v krátké době rozrostou.
A i pro trávy mám slabost, proto jich mám na zahradě dost vysázených
a nové si stále kupuji. Ale tahle je z meze u pole...
Dívka strom.....
Z jedné strany obyčejný strom rostlý v kamenné zídce jakých je
tady po okolí desítky, aby ne, stavebního materiálu tu je dost,
ale z druhé strany....no posuďte sami....
Nejdřív mne zaujal z vrchu cesty ten kořen plazící se po kamenech, a tak
jsem si řekla, že snad ten strom bude vidět i z druhé strany...a byl...
A takhle vypadá celý.....
Jen relax....
Po víkendu věnovaném práci na zahradě a hlavně po pohledu z okna jsem zavrhla jakoukoliv práci. Nejen že jsem ten víkend pěkně cejtila ve všech svalech, ale navíc bylo zataženo, foukal vítr a bylo tak o deset stupňů míň než včera....a jak jsem koukala doma, bylo potřeba zase zcivilizovat pro změnu dům. Za ty dva dny neuklízení to bylo sakra znát. Ono s tou naší smečkou to ani nijak jinak nejde. Naštěstí už při přestavbě jsem chtěla dlaždice, nejen kvůli snazší údržbě, ale kvůli tomu, že máme chodbu skrz celý dům a když se chodí ze zahrady dovnitř, tak se člověk neubrání tomu, aby se nenanosilo domů i něco z ní. Tudíž koberec by se musel luxovat každou hodinu, v kuchyni mi připadal vůbec nepraktický. A navíc děti byly malé a to se zase nedalo hlídat kolik kamarádů proběhne domem tam a zpátky. Takže teď se ukázalo že při tom počtu psů to bylo i prozíravé řešení do budoucna. Když se mi zrovna nechce vytahovat lux, vezmu kbelík s vodou a vytřu. Z obýváku jsem ho prozřetelně odstranila s příchodem Matesa jako štěněte a už to tak zůstalo, takže jedině v ložnici zůstal, ale už mu taky odtikávají poslední měsíce života, protože se místo něj dá buď plovoucka nebo lino.
Takže jsem uklidila a najednou koukám, že se sluníčko nějak rozhodlo že přece jen bude svítit, obloha se vyjasnila do nádherné modři, tak jsem se sebrala a šla si pro nějaké větve břízy a kočiček na jarní aranžmá na terasu.....a zítra budu vyrábět
. Měl by byť jen na skok přijet ve středu kamarád, tak ať to máme ke kafi pěkné....
A jak jsem tak chodila a hledala vhodný materiál, zahlédla jsem že na sluníčku se už začínají vytahovat pupeny bezinky.
Trnky už také spěchají s tím aby se pochlubily co nejdřív svými květy....
A sluníčko nevytáhlo jen mne, ale jak jsem si všimla tak pro tentokrát i bílé krokusy, ale jelikož jsem se po záhonech dívala až teď později odpoledne, byly už zavřené....
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)