Všichni to určitě znáte, potřebujete na poslední chvíli něco vyřídit a ono se to jaksi nedaří. A navíc jste odříznutí od pevných linek, poboček bank protože prostě jednoduše dřepíte mezi lesy a všechny tyto výdobytky civilizace jsou vzdáleny dvanáct kilometrů, nemáte k dispozici auto v peněžence patnáct korun na hotovosti. Za to na účtu peníze jsou, ale bankomat je vzdálen tři kilometry....
Potřebovala jsem zaplatit jednu výstavu v zahraničí, přes kartu a přes net. A samozřejmě do pátku, a na kartě od pondělka žádné peníze...takže nejdřív napjaté očekávání kdy dorazí avizovaná platba...hurá dorazila v úterý Takže druhý krok, platba. Našla jsem si stránky s registrací k výstavě, odklikala se až ke kroku, kdy jsem měla zadat číslo karty a odkliknout zaplatit. Ale ouha, přišla hláška že je špatné číslo karty, takže celý postup znovu, s precizností zadávám znovu číslo, odkliknu....a zase, číslo neexistuje. No kruci přece nejsem blbá a slepá, napotřetí zadávám pomalu číslici po číslici ale naprosto stejný výsledek. Takže přijde ke slovu přítel, lépe přítelkyně na telefonu, vyříkám jí svůj problém a ona s ohromnou ochotou se mnou celý proces opakuje, ovšem s naprosto stejným výsledkem. Adrenalin pomalu stoupá a už je jasné že není něco v pořádku. A tak přijde ke slovu volání do banky. Jako na potvoru mobil na mého bankéře jsem před časem vymazala a dcera když jí volám mi oznámí, že doma není tudíž mi nemůže pomoci....
Vytáčím tedy mobilní banku, která už bohužel není bezplatná a z mobilu se počítá jako volání na pevnou linku. No potěš....plechová huba mi nabízí všeliké možnosti, ale ani jedna nepasuje na můj požadavek, zadám tedy jakoby špatně číslo a hned jsem přepojená na asistenta. Řeknu o svém problému ale bohužel, jsem jinde než mi mohou pomoci. Dostanu další placené číslo,zavolám, poslechnu si pár minut hudby abych se ve finále dozvěděla, že ani oni mi nemohou pomoci a dostávám jiné číslo, tentokrát na linku zdarma. Už začínám pomalu brunátnět, ale vytočím dané číslo a opět se dozvím, že s tímto problémem mi nemohou pomoci a dostávám již v pořadí čtvrté, opět placené číslo. Ale konečně správné a dozvídám se, že zřejmě nemám aktivovanou kartu pro platby přes internet. Takže hurá, nejsem blbá,ale přece jen moje chybka....no holt nováček v tomto oboru....karta mi je aktivována a od druhého dne od devíti je možné zadávat platby...oddychnu si, nicméně když si uvědomím, že jsem ztrávila nějakých dvacet minut voláním na pevné linky z mobilu, tak mne jímá hrůza nad dalším vyúčtováním.
Druhý den natěšeně zkouším o něco dřív než udeří devátá, zda bylo snažení předchozího dne úspěšné. Ale opravdu jak řekli, až od devíti. Nu což, počkám a jak se říká, kdo si počká, ten se dočká.... úderem půl desáté znovu otvírám stránky a zadávám platbu. Hurá, tentokrát je vše v pořádku číslo souhlasí a něco mi to tam píše. Německy, jsou to stránky rakouského kynologického svazu. Jenže v okamžiku kdy si to chci zkopírovat a přeložit zabliká varovně monitor a umře baterka...v tu chvíli už začínám vážně uvažovat o tom, že se na celou výstavu vykašlu a peníze použiju na svoje zkrášlení, ostaně už to nějaký čas potřebuju. Ale zase nechci nechat kamaráda ve štychu, takže vztekle zdusám po schodech dolů, hodím noťas do elektriky a říkám si,že to snad bude v pořádku....
Odpoledne mi to ale nedá a já zase absolvuju kolečko po telefonech. Nejdříve nejjednoduší věc, zjistit zda mi odešla platba, to si zjistím i bez volání, přes aplikaci v telefonu. Jenže jak vzápětí zjišťuji, nic neodešlo a já opět volám za draho, nejdřív jedno číslo, pak druhý, opět mi plechové huby nabízejí zcela jiné produkty. Už zase začínám hrát různými odstíny červeně a zase mne popadá touha mrštit telefonem do dáli a na všechno se vykašlat. Pak se ale vzchopím, konečně se dovolám kam mám abych ovšem vzápětí ke své hrůze a i k velkému vzteku zjistila, že platba opět neprošla zřejmě kvůli špatnému spojení či co a ať to zkusím znovu.....no krucinálfagot to nejsem schopná zaplatit tím nejjednodušším způsobem jednu jedinou výstavu? A naposled, říkám si, a kašlu už na to! Copak mi to za ty nervy a provolaný peníze stojí? Ale touha po tom, ukázat Bobího i v zahraničí je nakonec silnější a tak si opět otvírám stránky a jedu proces který už mohu dělat i ze zavřenýma očima. A pak se mi před očima ukáže ono kýžené Viele danke a já mám konečně přihlášenýho a zaplacenýho psa....a tak v prosinci hurá do Rakouska. Na souboj s bráchou a tátou..... Tedy doufám, definitivní to bude v okamžiku, kdy budu mít v ruce vstupní list.....
.
