Jak se ukazuje, ještě není všemu konec....

Jo, jo, čert vždy dělá na stejnou hromadu, tak nějak je myslím to přísloví. Anebo taky když se daří, tak se daří....večer mi totiž Bobeš záhadně onemocněl. Celý den byl naprosto v pořádku, běhal po zahradě, blbnul s Belou, když za mnou přijel kamarád s dětství, s ohromnou radostí a nasazením ho vítal. A najednou když si jdeme jakože lehnout a spát, zhasnu tak najednou to začne. Bobeš camrá sem a tam, dejchá jak kdyby zrovna uběhl maraton a pořád chodí ke schodům a láká mne ať ho pustím ven. Chvilku se snažím ho přesvědčovat, že jestli si tedy nepamatuje, byl venku předpěti minutami, takže už to znovu není nutné. On je ovšem jiného názoru, takže se vyhrabu zpod peřiny a jdeme ven. A hlídám si ho, jestli opravdu chce ještě čůrat, kadit nebo třeba blinkat a ne jen nahánět ježky. Ale on chodí od ničeho k ničemu, pořád po mě kouká, a plouhá se kolem chaty. Zavelím domů, jde sice neochotně, ale jde.

Zalezu pod peřinu, zhnasnu a kruci, zase je to tu, camrání a dejchání....podotýkám, že v pokoji není nějaké vedro, jak možná někoho napadne, ale vcelku normálních 23 stupňů. To už mi trochu začínají pochodovat nervy a přemýšlím co kde mohl sežrat, ale nějak si při přehrávání toho co se celý den dělo nějak nic nevybavuju. Mezitím si zalezl na své místo pod postelí a ještě chvíli funí a najednou ticho. Vylítnu a zděšeně poslouchám jestli něco uslyším. Za chvilku slyším mírné chrupání takže si zase lehnu a trošku klidnější se snažím usnout. Ale ouha, najednou zase, děsné funění a opět uběhnutý maraton, a ticho.... a zas. Tak to jde až do tří do rána, kdy už totálně vynervovaná, vyděšená a ospalá odpadám a Bobeš taky. Poslední myšlenka před usnutím je, že ráno okamžitě startuju počítač a hledám kde tu je nějaký veterinář.

Ráno je Bobeš vcelku v pohodě, za to já jsem jak zbitá, mozek po dvou prášcích na spaní absolutně někde jinde než má být, sahám po noťasu a hledám ty veterináře. Jenže, na Mníšku 0, další až v Dobříši nebo Zbraslavi. Jenže nemám tu auto a ani v jednom městě to zas tak dobře neznám. Padne mi do oka Stálá výjezdová služba. No hurá, to by mohlo být ono. Ano paní doktorka je ochotná přijet, ovšem částka se pohybuje okolo tří tisíc. Super....hledám tedy dál a nacházím pana doktora který je z Dobříše a je ochoten také přijet, Ale nejdřív se mnou rozebírá jak se vlastně Bobeš choval a chová, uklidňuje mne, že to nevypadá na nic akutního máme změřit teplotu, a jestli mám po ruce nějaký prášek ke zklidnění žaludku ať mu ho klidně dám.Do misek na pití mu mám dát černý čaj a samozřejmě pokud se bude chovat nějak nestandartně ať mu zavolám. Veškeré procedury provedu, a jelikož si zase Bobeš dává chrupku i já zalézám a dospávám co se dá. V půl dvanácté mne vzbudí bagr rajtující po mém těle a když otvírám oči, dívám se do širokého Bobešova úsměvu. Ty potvoro, říkám mu, skoro celou noc mne tu nervuješ a teď se tlemíš? Tak uvidím. Byli jsme na procházce, normálně čůral, bobek taky byl dokonce ani žádný průjem, a teď si tu spokojeně chrupá v křesle. No nevím, možná jsem zbytečně plašila, možná to beru moc vážně.... Ale trochu se bojím jak se zase bude odvíjet noc.....