Asi blbnu....

Zřejmě jsem s Bobešem paranoidní, nebo se mu prostě stýská. Jinak si nedovedu vysvětlit to středeční nočně - ranní extempore. Od čtvrtka od rána ho pozoruju ostřížím zrakem a hlídám víc jak zlatej poklad, ale nic na něm nevidím. Je normálně žravej, na procházce lítal jak namydlenej blesk, a večer si chrupal u televize v křesle. Když jsme se přestěhovali nahoru tak si zalezl pod postel a v tom okamžiku jsem se zase celá napnula a nervy začaly hrát. Za dvacet minut vylezl a zase ho slyším jak courá po pokoji. Nicméně tentokrát se to obešlo bez funění a dejchání, skočil si na sedačku a spokojeně usnul. Já se pro jistotu zakutlošila pod polštář abych nic neslyšela a nebyla zase vystreslá. Tak jestli mu najednou něco začalo vadit pod tou postelí, nebo je jen smutnej a stejská se mu, nebo na něj taky nějakým způsobem působí ta rychlá změna počasí, případně jestli nějakým způsobem vycítil, že já nejsem v poslední době v pohodě a že mám problémy a tohle je jeho reakce, nevím. Ale teď je to poprvé co se odtud těším zpátky domů. No byl to náročný týden a jsem ráda že už je za mnou a že už nic dalšího snad nemá ten můj rarach za lubem. Asi už na mně začíná působit podzim a já fakt z toho všeho blbnu....