07 července 2011

I šampioni mají prázdniny.....

Mates
Konečně se zase udělalo pěkně a teplo, a tak jsme vyrazili s paničkou na procházku. A jelikož tepla bylo najednou skoro až moc, tak jsme s Matesem s radostí hupli do potoka a rejdili v něm, a já si hrál na divočáka a válel se spokojeně v blátě....


voda
voda
To že pak vypadám jak z útulku je jen něčí subjektivní pohled
voda
Schválně, kdo mě najde?
voda
Ten Mates všechno skazí, zase mě vyčmuchal a teď ke mně letí jak blázen
voda
Klasika, pošušňáníčko v podobě vyválení v bordelu
voda
Já nevím, co ta panička pořád má, vždyť jsem takovej hodnej pes!
voda
Mates ten musí všechno řádně očuchat
voda

Tohle břevno pod hospodou Nad Hrází je pro ty, kdo si na pivko přijedou sice na čtyřech, ale jen s jednou koňskou silou.

Někdo je vyškubává, někdo je pěstuje....

....a koho že? No přece bodláky, ze záhonků je hodně rychle vyprovázíme pryč. Ale tady u nás je jich celé pole, a jmenují se Ostropestřec mariánský...
Tento bodlák se totiž pěstuje jako léčivka....

V jednoduchosti je krása....

Je to opravdu tak, v jednoduchosti je krása a v přírodě je to nejlépe vidět. Já osobně mám strašně moc ráda slunečnice, a moje dcera dokonce tuto vášeň dovedla do dokonalosti, když jeden čas měla svou část pokoje čistě "slunečnicovou". Dokonce i povlečení si sehnala a já jí pak ještě jedno ušila, veškeré doplňky měly motiv slunečnice. A v koupelně samozřejmě nechyběl slunečnicový sprchový závěs a slunečnicové závěsy na oknech.
I na zahradě jsem měla rok co rok vysázený celý záhon rozličných druhů slunečnic od malých 50 cm vysokých po obry 2,5 metru vysokých s květy v průměru třicet, čtyřicet centimetrů. I v různých barvách. Jsem milovník kytek ve vázách, takže v sezoně květů byly slunečnice ve vázách po celém domě. Takže pro mne je na červenec květinou měsíce jednoznačně slunečnice....
Právě začínají na polích slunečnice rozkvétat a teď jsou nejkrásnější, hrdě nesou zlaté hlavy vzpřímeně a ukazují svou královskou nádheru. Do doby než odkvetou, a pak jí smutně skloní jako by ze studu za to, že jsou hnědé, staré a ošklivé......
Tyto fotografie nafotil můj muž na svých výletech kolem Rané a vůbec po Českém středohoří a já si je dovolila vypůjčit .

05 července 2011

Třicetiletá válka na Mníšku....

Dneska jsem se opět přesvědčila, že na Mníšku tedy nezahálí, co se týče zajímavých akcí pro mníšecké i přespolní návštěvníky. Bohužel jsem o této akci nevěděla, a tak jsem po cestě zpátky domů udělala jen pár fotek. Šlo o návrat do doby, kdy probíhala třicetiletá válka a Švédové Mníšek a okolí vyplenili a vypálili. Dnes bylo vše jen jako a tak se okolo zámku rozprostřel vojenský tábor, vystoupilo na dvacítku různých šermířských skupin a na tržišti bylo možné ochutnat dobroty z táborové kuchyně, popít medovinu a zakoupit novou zbroj či doplnit porozbité hliněné nádobí a džbánky....Mrzelo mne, že jsem si nemohla všechno pořádně projít, protože jsme měli v autě naloženého papouška a nechtěli jsme se proto moc zdržovat. Jen mě to utvrdilo v tom že až příště pojedu na chatu, nejdřív se podívám na stránky města, jestli zas nebude nějaká zajímavá akce...

Další nováček....

Dneska jsme dorazili domů s dalším nováčkem a snad i mazlíkem. Je to kakadu žlutočečelatý a dostal jméno Ferdásek. Původní majitelé mu říkali jen Papoušku, což i umí pěkně říct, ale to nám připadalo divné, aby se nijak nejmenoval, tak proto Ferdásek. Byla to taková malá záchranná akce, neboť původní majitelka ho už dál nemohla mít, protože těžko oba snášeli to, že když s ním musela vycestovat papoušek měl nařízenou karanténu a když se vrátili tak opět. Což už dál nebylo v zájmu papouška ani jeho majitelky....
Kakaduové jsou známí svou příchylností a i tím že se rádi mazlí. Tak doufám, že Ferdásek nebude vyjímkou a až si zvykne na nový domov, také z něj takový mazlík bude.

03 července 2011

Den bez nálady?.....

Je mi ohromně sympatické heslo starých Římanů Carpe diem čili Užívej dne. Můj moudrý rádce a kamarád Robert mi vždy říká, že ve všem mám hledat to pozitivní. Ale při pohledu z okna mě nějak nenapadá ani jak si ten dnešní den užít, ani co v něm hledat pozitivního. Je šeredně, lezavo, padá něco jako jemně rozprašovaná voda a už přes týden fouká nepříjemný dost silný vítr, který mi leze na nervy. Shazuje květináče s kytkami, rozfoukává všeliký bordel který někteří lidé místo do odpaďáků pohazují po chodníku.
Někde, už nevím kde, jsem četla, že ve státech kde fouká mistrál, scirocco, pasat či jak se všechny ty druhy větrů jmenují v tu dobu stoupá počet sebevražd. Ani se nedivím, mě ten vítr také pěkně vytáčí, jen mám spíš náladu vraždit než se sebevraždit. A to mě ještě čeká oprava peněžního deníku pro daňovou poradkyni, aby se už ta letošní úlitba státu, (kterou stejně jako vždy promrhají na věci které nejsou potřeba, jako třeba na horentní výplaty poslanců, manažerů, asistentů apod. místo toho aby se daly na věci užitečné), konečně uzavřela. A jelikož nejsem vůbec žádný milovník číslic a jejich uspořádání ve sloupcích již řečeného dokumentu, bude moje nálada ještě horší.....
Jediní, kdo nikdy neztrácí náladu jsou ti čtyřnozí chlupáči, kteří se tu vesele žerou a okusují na posteli a při každé příležitosti chtějí na zahradu. Takže nechápu proč se říká takovému to počasí, že by ani psa nevyhnal, když psi sami do něj chtějí.
A co vy? Jakou máte dneska náladu?
Tak jestli špatnou, možná tenhle obrázek vám jí trochu pozvedne

01 července 2011

Nováček ve smečce...

Balda
Nováček v naší smečce je od včerejška kocourek Baldrick Eda-Karnival. A je to druhý s dceřiných mainských kocourků. Dalo by se namítat, že psi a kočky se ale vůbec neshodnou. Ale kdo někdy měl doma jak kočku tak psa, ví, že to možné je, a naopak mi lidé by jsme se mohli od nich učit té jejich vzájemné toleranci a kamarádství. U nás to je momentálně čtyři ku třem, tedy čtyři miciny a tři psi. A už teď je vidět, že budou všichni velcí kamarádi. A nejdojemnější je, když přijdou poslední chvíle někoho z nich, všichni se okolo něj sesednou nebo si k němu lehnou a snaží se ho do posledních chvil vrátit zpátky...To jsou asi nejsilnější a zároveň nejsmutnější okamžiky mého letitého soužití se psy a kočkami v jedné smečce.
A tady je pár obrázků z dnešího seznamování se smečkou....


Balda
Balda

28 června 2011

Můj Kvítek, Kvítečkov....

Na dnes již bezmála dvousetletý mlýn na Kvítku jsem začala jezdit jako čtyřletá holka z města. A co z města, z Prahy! A tak se začal můj dlouhotrvající boj za uznání toho, že i holka a navíc z města, může být rovnoceným partnerem v různých rošťárnách a lumpárnách klukům z vesnice. Měla jsem ještě dalšího vychovatele kterým byl můj o rok starší bratránek a s tím jsme tedy zdárně sekundovali vesnickým kamarádům. Moje dětství se tedy neslo trochu v duchu Pánů kluků a já si ho bezmezně užívala. No řekněte, rybník hned u nosu, lesy kolem do kola, louky a zatopené lomy, kde se náramně dobře koupalo i chytaly ryby a raci. A že těch jsme se něco po potoce nasbírali a pak večer je na ohni vařili a pochutnávali si na jejich lahůdkovém masíčku.
Hub, borůvek a lesních jahůdek také bylo za ta léta snězeno hodně....
Nakonec netrvalo dlouho a stala jsem se na dlouhá leta právoplatným a plnohodnotným členem naší vesnické partičky. A jak šel čas najednou se z kamarádů začaly stávat velké prázdninové a romantické lásky. A tak jsem měla každé ráno na schodě položenou krásnou kytku a jak se prázdniny krátily tak se i úměrně tomu prázdnily zahrádky sousedů jak bližších tak i vzdálenějších, a u nás už nebylo do čeho ty květiny dávat....a pak přišel čas kdy jsme se rozlétli do různých škol, internátů a gymnázií, a už nebyl čas na každovečerní posezení u ohně s kytarou. Přišel čas na to se poohlédnout jinde a najít si jiné kamarády, parťáky a později i lásky.....no a nakonec jsme se před pěti lety zase začali scházet právě s touhle kumpanií bláznů, která nám tak zpříjemnila léta dospívání svými kousky které jak je vidět na minulé fotografii je nepřestali bavit ani dneska když jsou to již všechno pánové kteří mají blíž k šedesátce než pětapadesátce .
A tak jako pokaždé když jsme měli sraz jsme vyrazili na Kvítek a na mlejn, který se pro ně na dlouhá léta stal synonymem zábavy, dobrého jídla a velkého kamarádství. Jenže co mě čekalo, tak to mne nenapadlo ani v těch nejčernějších snech. Naše bývalá půlka mlejna zanedbaná mezi vysokou trávou, tašky na střeše rozbité a nedovedu si představit a ani nechci, vidět jak to vypadá vevnitř. A místo krásného rybníka jen blátivá kaluž, protože se loni po přívalových deštích hráz protrhla. A moje nevlastní sestra které právě ta naše půlka připadla tam po smrti svého muže už moc nejezdí, takže se o údržbu nikdo nestará. Tak jen strýcova druhá část se pořád drží stejně jako za dob dětství....
To je všechno co dnes zbylo z rybníku, kde se scházela o prázdninách skoro celá vesnice na koupání...
Náše bývalá část mlýna, kterou jsem měla napůl s rodiči.....
Trhlina v hrázi, která způsobila dnešní katastrofální stav rybníka....
Strýcova spodní část a dvůr. Dřív tady stávala auta nás i případných návštěv, dnes krásná oddychová část...ta okna nahoře jsou z místnosti kde měli rodiče pokoj a já dvě malé místnosti.
Na téhle zahrádce bývaly obrovské keře červeného rybízu, které jsme s kamarádkou vždy musely pomáhat otrhat. Není divu že jsme se vždy této nepříjemné povinnosti snažily co nejvíc vyhnout. Dnes bych dala nevím co, kdybych se do té doby mohla vrátit a i ty keře bych očesávala s láskou.....

Tam kde jsem prožívala nejlepší prázdniny....

Místo kde jsem prožívala své nejlepší prázdniny a pozdější dospívání je kousek za Chrudimí. Jsou to městys Nasavrky a víska s voňavým jménem Kvítek. A samozřejmě blízké okolí. Začala jsem tam jezdit ve čtyřech letech a prožívala báječné prázdniny a víkendy s partou vesnických dětí a zažívala úžasná dobrodružství a později i své první velké lásky....
Nasavrky jsou krásné malé městečko v Železných horách které s kopce shlíží směrem k Pardubicím a Chrudimi. Dominantami jsou kostel sv.Jiljí a malý zámeček kde je stálá expozice o Keltech na českém území. Mají ve znaku lípu a těch je zde nepočítaně, ať už na táhlém náměstí anebo u zámku. A ta u zámku je opravdu výstavní, s kmenem který se nedá v jednom obejmout a úctyhodnou výškou. Právě kvetly a vůně a bzukot včel( z úlů nedaleké Střední včelařské školy) se nesly do dálky. Ještě jedna rarita je zde a to největší a nejstarší alej jedlých kaštanů v České republice.
A proč jsem tam byla? Protože přijel jeden z našich kamarádů, který žije již třicet let v Kanadě a nějak jsme nikdy nestihli dojet když tu byl. A setkání to bylo po hodně dlouhých 30ti letech.
Užili jsme si všichni nádherný a zábavný večer a spát jsme šli když už pomalu sítalo a bránice nás bolely od smíchu.....


Nasavrky
Bylo nádherné počasí a od zámku byl krásný výhled okolí až na Orlické hory. Však také nedaleko městečka je rozhledna jménem Boika, odkazující na kmen Bójů...
Nasavrky
Různých pamětihodností je v okolí mnoho, ať již je to skanzen lidové architektury Veselý kopec i Hlinska, nebo památka na ves Ležáky, kterou potkal stejný osud jako Lidice, jen bohužel se o ní tolik nemluvilo. Zřícenina hradu Lichnice kousek od údolní nádrže Seč, nebo kostel v Podlažicích který patřil ke klášteru, ten se bohužel nedochoval, a kde byla sepsána a uložena tzv. Ďáblova bible a mnoho jinýchNasavrky

Kdysi zde také byla velká TOvárna NA Klobouky a jiné pokrývky hlavy od policejních čepic až po fezy. Ano, turecké fezy, které se od nás vyvážely a ještě vyvážejí do zemí kde je tato pokrývka hlavy oblíbená. Jediná tato divize se z celé velké továrny udržela dodnes....
Nasavrky
A ještě jedna fotka naší bandy pošuků.....

Co jste hasiči, co jste......

Po cestě na sraz bývalé party z doby dospívání do míst, kam jsem strašně ráda jezdila, jsme se ještě s kamarádem stavovali pro jednoho účastníka zájezdu na hasičských závodech. A jak je vidět, dobrovolní hasiči na vsích zřejmě hned tak nevymřou, protože dětí které se tohoto dění rádi zúčastní je stále dost......


Hasiči


Hasiči
Hasiči

Hasiči
Hasiči
Hasiči
Hasiči
Hasiči
Hasiči

Quo vadis?

Při čekání na kamaráda na Smíchovském nádraží mě zaujal pán, který svým vzezřením do této lokality jakoby ani nepatřil. Nevím odkud přijel a kam jel, ale celou dobu co jsem tam seděla a čekala a bylo to skoro půlhodina neustále chodil po chodníku sem a tam a vedl velmi, velmi rozčilený monolog. Rozhazoval rukama, neustále se na někoho zlobil. A proto jsem vytáhla foťák a zvěčnila ho. Ale vždy když jsem na něj zamířila hledáček s monologem přestal. Možná ho tam vede ještě dnes, kdo ví?

22 června 2011

Trocha umění.....

Jak jsem již říkala, na Chvalském zámečku byla výstava zajímavých obrazů, které by ocenili zajisté ti, koho zajímá ezoterika. Maloval je malíř Zdeněk Hajný a výstava se jmenuje "Krajiny jenom tušené". A název je to příhodný, protože mnohé se z těch obrazů dá spíše tušit než vidět. Na ochutnávku tu jsou dva z nich.....


obrazy

obrazy
Dalším výtvarníkem, tedy spíše výtvarnicí jejíž výstava také je na Chvalském zámku, je Miluše Chovancová. Je to akademická malířka a zároveň i textilní výtvarnice. Její "obrazy" jsou z různých druhů textílii, a vytvářeny jsou i různými technikami. K "malbě" jí slouží třeba různé stužky, zbytky látek upravené vrapováním, vlněné příze a barevné korálky. A tak jsou její díla plná barev.... Jejich veselost a měkkost velice vhodně doplňuje chladná a tvrdá krása achátů z Indie, Bolívie, Mexika, Brazilie a Maroka.
acháty
acháty

Takže kdo by se chtěl podívat osobně, tak výstava trvá do 1.června do 28.srpna a je na Chvalském zámku. Dostanete
se tam metrem na Černý Most a pak jednu stanici autobusem č.221, 223, 273. Vystoupíte přímo proti komplexu Chvalské tvrze k níž Chvalský zámek přiléhá.
tvrz


tvrz
Tot je Chvalská tvrz a věž kostela patří již ke zmíněnému zámečku....
tvrz