22 června 2011

Pršelo, jen se lilo....a pak zas přestalo

V jedné semaforské písni je verš " A pršelo, jen se lilo..." a přesně takový pohled se mi naskytl když jsem včera dopoledne vystoupila z mtra u Zlatého Anděla....Zmoklé byly stromy, chodníky a i ti strážci zákona....
Lidé pospíchali sem a tam a já tam stála a pozorovala a vychutnávala si to že vlastně nikam nemusím spěchat....

I po letech jí stejně neznám....

Musím i jako rodilý Pražák zkonstatovat, že Prahu vlastně ani pořádně neznám. Tedy, neznám ostatní čtvrti Prahy, kromě té mojí Prahy 5 a ještě Prahy 1, kde jsem většinu času prodávala v různých obchodech a Prahy 10, kde jsem také chvíli bydlela. Ty ostatní jsem vlastně ani nepotřebovala znát, protože jsem do nich ani nepotřebovala zajíždět. To je věc, kterou třeba vůbec nechápou lidé z vesnice. Když jsme se tam přestěhovali pršely na nás dotazy tipu "hele a tohle znáš, támhle to znáš, tam mám kamaráda, to bys ho mohl znát také, apod." A strašně se divili, že za a) tam to neznáme, i když jsme přece Pražáci a za b) že Praha má přes milion obyvatel a tudíž na jejich kamarádu Pepu nemáme šanci narazit natož ho znát. Byly ovšem i situace kdy se ukázalo, že jsme s někým z té vsi bydleli v jedné ulici na jednom sídlišti, jenže kdo zná bydlení na sídlišti ví o čem mluvím. Řady paneláků, stovky oken , desítky chodových dveří. Lide se tak sotva znají v tom svém vchodu, natož na konci ulice. Ale Praha to nejsou jen sídliště, Staré a Nové Město, Václavák, Hradčany a jiné turistické destinace, ale i čtvrti a městské části kde si myslíte, že jste na poklidné vsi a ne v rušné metropoli. Jednou z nich jsou i Horní Počernice a ještě přesněji Chvaly, kde právě v takovém poklidu bydlí a žije dnes již můžu říct i kamarádka Lýdie. Jelikož je také dandíkářka, několikrát jsme se setkaly na výstavě, jenže to bylo setkání ve výstavním shonu které se omezilo tak na gratulaci k dobrému výsledku našich pejsků. Až jsme na sebe narazily na Siti sítí, a zjistily, že máme hodně společných věcí. Lásku ke svým psům, k fotografování, k psaní blogu, že jsme stejná věková skupina( u mužů se tomu vzletně říká "abrahámoviny" u žen méně vzletně "padina". Že jsme měly skoro stejné životní osudy a trápení s dětmi. A tak pozvání na kávu mne velice potěšilo, jen v tom byl malý háček, 200 km mezi námi.
Jenže se mi poštěstilo teď na týden zůstat na chatě a tak jsme se na Síti domluvily na osobním setkání. A navíc jsem z radostí zjistila, že ač je to cesta z Mníšku až na úplně opačný konec Prahy, trvala něco málo přes půl hodiny. Takže metro budiž pochváleno!!!!! Den sice nezačal zrovna příjemně, protože od rána lilo natolik, ža to nevydržely ani moje boty a rozpadly se ale nicméně pak již neměl chybičky. Daly jsme si výborné latté, ještě lepší jahodové mojito, babsky pokafraly a zašly do Chvalského zámečku na zajímavou výstavu obrazů malíře Hejného, textilní výtvarnice Chvojné a navíc i pár krásných achátů. Já načerpala paradoxně energii s toho ruchu a shonu, který samozřejmě Pražáci už proklínají a strávila krásný a zajímavý den. A už teď se těším na další setkání, a to i s psíky, anebo po dalších částech neznámé Prahy. Díky moc Lýdie za krásný den.....

Kytičky jen tak.....

Vždy se mi líbí jak mají někde pěkné předzahrádky, jinde jen upravený kousek pozemku podel chodníku či cesty. A většinou se tam vždycky najde nějaká specialitka. Třeba strom pomlázkovník nebo dvě odrůdy růže v jednom keři....

Barvy naší vlajky....

Kdo navrhoval naší státní vlajku, musel mít rád letní přírodu, protože jinak by nezvolil červenou, modrou a bílou.
V této době jsou totiž kraje polí a luk obsypány (bohudíky již zase) vlčími máky, chrpami a heřmánkem. Tedy červenou, modrou a bílou. A pokud by bylo modré málo, ještě tu jsou zvonky, nebo pilát........
A že k sobě ty barvy pasují nejen na vlajce, ale i v přírodě je víc než evidentní....

Než mi odjede můj psí přítel....

Tento týden je po třech letech co mám Bobeše první, kdy jsem na chatě úplně sama, bez psa či psů. O manželovi nemluvě. Ale aby ten můj absťák, který se pravidelně dostavuje už po pár kilometrech odjetých z domova, nenastal tak záhy měla jsem tu na dva a půl dne půjčeného Velkého Bobeše. A že dandíci jsou psi, kteří zapadnou okamžitě do jakékoli rodiny a beze smutku po svém právoplatném pánečkovi se s ní zžijí svědčí i tento obrázek......
Celou dobu co tady Bobeš byl, mne sledoval jak stín a ze zbožňujícím pohledem si střídavě sedal nebo lehal ke mně či k manželovi.....
Před tím, než si pro něj kamarád měl přijet, jsme se šli ještě spolu projít. Pro jistotu na opačnou stranu než kde jsme potkali minule ta prasátka. To že na Mníšku a okolí probíhala dlouhá léta těžba železné rudy, nebo se prováděli průzkumné vrty je ve zdejších lesích ještě hodně znát. Hromady hlušiny sice již pohltil les a znova na nich rostou stromy, ale zasypané vchody do štol jsou ještě stále patrné a na zemi lze ještě najít zbytky různých potrubí, cedulky upozorňují na poddolovaný terén a zbytky kamených válců z průzkumu se rozbité válí po zemi.

20 června 2011

Když se svlíká dandík ze srsti.....

Jelikož máme ve smečce dva Bobeše, jsou rozdělení na Malého Bobeše( to je ten můj) a na Velkého Bobeše, což je jeho táta. A jelikož jsem už trimovala Bobešovu mamku, tak tentokrát jsem dostala na starost i tátu. Je to velké zlatíčko, které nedělá žádné problémy, spíš je schopný na stole při trimování usnout....
Než jsme začali....
Jedna strana hotová.....
Pomalu jdem do finiše....
Proč mně vlastně budíte?

Beze slov potřetí......

Než jsme svlíkli srst z Bobeše....

....vyrazili jsme na procházku do lesa, kde to velký Bobeš ještě nezná. Jo takhle Jižní Čechy, tam to má prošmejděný ale Střední Čechy? Tak tady to ještě nezná, takže celou cestu nezvednul čumáček od země a šmejdil všude kde se dalo....
A jelikož je vrcholná sezóna kdy kvetou traviny a foukal dost silný vítr, tak se kolem nás chvilkami vlnilo moře stříbrných, fialových nebo namodralých klásků různých travin. A při cestě zpět jsme potkali zase tu velkou rodinu divočáků, která tady momentálně prochází po lese. Nevím kdo byl s toho setkání víc konsternovaný, jestli my s Bobešem nebo ta bachyně s mladými. A ukázalo se, že ještě nemám ty správné fotoinstinkty, protože ač jsem měla foťák připravený, to nakopnutí k fotce se prostě nedostavilo, což mne hodně mrzí. Než jsem udělala ty dva kroky zpět, už jsem jen viděla mizící ocásky v houští....



vítr



vítr
vítr
vítr
vítr
vítr



vítr

Máte chuť?....

Ač v květnu i zde mrzlo, a bylo i málo včel,
přesto mám na třešních pár krásných kousků.
A po lese je spoustu voňavých keříčků jahůdek....tak dobrou chuť!


máte chuť
máte chuť
máte chuť
máte chuť
máte chuť

Auta, autíčka a motorky....vše krásně staré

V sobotu byl v rámci Slavností vína na Mníšku i sraz vetránů, kteří jedou 1000 mil československých a Pražskou veterán rallye a tady si udělali na chvíli přestávku. Já osobně veterány miluju a mým tajným snem je jedno takové autíčko mít. Ale tak z dvacátých třicátých let, protože dnes patří jak je ostatně i vidět z obrázků, k této kategorii i auta na kterých jsme už vyrůstali a mnozí z nás i leta vlastnili....
Mě osobně se tam nejvíc líbila lila Praga a pak krásné bílé Aerovky.....


autíka

Toto je historie ne až tak dávná....
autíka
Za to tady už se začínáme nořit do dávnější hostorie automobilového průmyslu....

autíka
Tady jsme se zase trochu posunuli v čase.....
autíka
....abychom se zase vrátili zpět ....
autíka
A také něco pro milovníky motocyklů.....značka B.S.A může být někomu povědomá, no ano, je to motorové kolo brněnské pátračky z Četnických humoresek......
A ještě pár vychytávek a detailů které také dělají značku značkou. Mě uchvátilo dámské vybavení z auta BMW. Místo autorádia přenosný gramofonek, místo CD staré vinyly a když svítí sluníčko tak rozkošný klobouček a krajkové paraplíčko.....
autíka
Ta zvláštní koulička, je na zatahování záclonek v autě, pro případné soukromé dostaveníčko ....

autíka

14 června 2011

Momentky z výstavy...

To že se dandící umí smát jsem zjistila v okamžiku, kdy jsem se s nimi setkala poprvé. A to byla Bobešova máma. Pak přibyl další smějící se dandík, Bobešův táta, pak když jsem chodila s Bobešem na úpravu do Prahy tak tam byly hned dvě culící se holky, no tedy spíš už dandičí dámy, a náš Bobeš rozdává úsměvy na potkání. Mě osobně se to za celé tři roky nepodařilo vyfotit, až teď v neděli pořadatelce z výstavy. I když při tom vypadá strašidelně a někdo by si mohl myslet že ho chce přinejmenším roztrhat na cucky. Ale věřte mi, to jen dává najevo svou radost a přízeň všem, kdo ho chválí......
Většina lidí která šla okolo nás, nebyla širokého úsměvu ušetřena, a někteří z nich se tak smáli, že málem upadli .

13 června 2011

Moje inspirace.....

Každý z nás kdo píše na blog má nějakou stálou inspiraci, ať už je to zahrádka, magnolie, dívka - múza nebo město. Mojí nynější inspirací je právě ta bílá růže, která opírajíc se o starou švestku, je momentálně nádhernou pastvou jak pro oči, tak pro včelky.
A tak neodolávám a vždy si na ní nějaký detail vyfotím..... a pak si s těmi detaily hraju a hraju....


Růže


Tady to byl kupříkladu brouček, ale jeden ještě lepší, větší a zelenější mi bohužel dřív než jsem si přinesla křesílko pod nohy, protože se usadil výš než jsem mohla zoomovat, uletěl....

růže
Tady zase pilná včelka pracovnice kterými je růže obsypaná.....

růže
růže

A na podzim se změní ty dnešní hrozny květů v miniaturní korálky červených šípků.....
P.S. Popravdě, kdyby mě se podařilo najít si tak inspirativního kamaráda jako má Pavel Klárku, taky bych se s ním všude chlubila .

Výstava Zemská koruna.....

Moje před prázdninami poslední výstava byla za humny, v Lanškrouně a byla to Speciální výstava teriérů při Krajské výstavě Zemská koruna. Je to taková pohodovka, kde se nás dandíků sešlo osm. A to ještě největší zastoupení měla Vlaďka z Hořic, které šli tři pejsci z její stanice. A také její pejsek Elf ze Zvičínské stráně vyhrál jak svojí třídu, tak BOB a stal se i juniorským vítězem speciální výstavy teriérů.
Já jsem šel ve třídě s Nikitou vom Parkwald a jak elegantně zní jeho jméno, tak byl také jako elegantní nazván paní rozhodčí a vyhrál třídu šampionů. Paničce bylo od začátku jasno, protože já měl srst už na hranici přerostlosti a když se rozhodovalo kdo z nás je hezčí, vyhrál uhlazenější Nikita.
Takže mne teď čeká zase otrimování a čekání na to až dorostu, abych zase v září mohl vyrazit na výstavy už zase jako pěkný a elegantní pes - šampion. A mezi tím budu mít krásné dva měsíce prázdnin, kdy se budu moct vyvalovat kde a v čem se mi zachce.....
P.S. Omlouvám se za zhoršenou kvalitu fotek, ale můj foťák začal zničehož nic stávkovat(zřejmě také kvůli nějakým reformám) a tak se fotilo náhradním.....

Plácnutí do vody?

Jak už je vám mnoha asi známo, máme doma mainského kocoura. Tyto kočky mají zvláštní zvyk, když jdou pít, nejdřív začnou do vody v misce plácat packou až je kolem nich potopa, a když se dostatečně přesvědčí o tom, že tam voda je, začnou teprve pít.
Toto počínání mi silně připomělo odborářské počínání celý minulý týden. Výhružky stávkou, blokádami, zblbnutí všech lidí, kterých se to mělo týkat, a plác! Všude kolem jen ozvěna silných slov a frází a rétoriky ne nepodobné té z roku 48. A není se ani čemu divit, když se člověk podívá na věkové složení pánů odborových bossů. A chování ve stylu Po nás potopa....
Jistá umanutost malých dětí, které když nedostanou to co chtějí, tak začnou zlobit ještě víc a ještě víc natruc se vztekají. Takže už ne 12hodin stávky ale just 24. Většina z lidí si na dnešek snažila program uspořádat tak, aby se dostali náhradními cestami do práce či do škol. Ale co ten čtvrtek? Koho to bude bavit neustále hledat provizoria, plánovat cesty, domlouvat si případná volna, náhradní dovolené a jiné eventuality. Většina vysokých škol má přijímací řízení a snažila se studentům vyjít vstříc změnou termínu. Nevím kolik z nich zadalo čtvrtek, ale jaký další náhraní termín jim nabídnou? Myslím si, že tímto krokem si udělají odbory spíše víc nepřátel než lidí, kteří s nimi budou souhlasit. A navíc můj subjektivní pocit je že se odbory začínají silně plést do věcí do kterých jim ani nepřísluší se plést.......nemáte také ten dojem?

11 června 2011

Zamyšlení nad třináctým....

Třináctého června bude stávka....celý včerejší den jsem poslouchala v rádiu o tom, že v pondělí odboráři ukáží vládě zač je toho loket. Mohla bych v klidu říct, že mě se to netýká, protože v Praze už dvacet let nežiju, tudíž ať se v tom plácaj jak chtěj. Ale i tak se mne nějakým způsobem dotýká stále všechno co se v Praze děje. Mohla bych i říct, že jak stále zdůrazňují odboroví šéfové, že stávkují i za mne. Jenže to také není pravda. Já totiž s nimi nechci mít vůbec nic společného.
Jde o to, že neustále z úst odborových bossů slyším, jak všechno dělají pro nás, pro pracující, pro všechny. A v tom je kámen úrazu. Kdo z nich je pořád klasickým pracujícím v provozech. Kdo z nich jezdí do práce hromadnými prostředky. Kdo z nich ví co obnáší život o průměrné mzdě která ač neustále je proklamovaná na výši nějakých cca 26000 Kč ale ve skutečnosti mnohdy nedosahuje ani 12000 Kč?
Ráno je do pohodlné kanceláře zaveze osobní řidič ve služebním voze, asistentky okolo nich pobíhají a udělají vše co jim na očích vidí a platy jsou také v úplně jiné rovině než v provozech kde dělá zbytek "normálních" pracujících.
A druhá věc je jejich neustálé brojení proti podnikatelům. Sama jsem byla podnikatelka, tedy spíš živnostnice a dělala i se synem a s manželem v rodinné firmě. Od začátku jsme se snažili všechno dělat tak, aby jsme vyšli vstříc státu a platili tak jak se má všechno. Sociální, zdravotní, DPH, daň z příjmu... Ovšem v době nemoci už stát nedělal nic aby vyšel vstříc nám. Za měsíc nemoci zaplatil směšných 850 Kč. Takže kdo z nás si mohl dovolit být nemocný? A nikdo se nás nezastal. Platili jsme naprosto přesně a v termínu sociální a zdravotní. Ale pokud jsme měli přeplatek, od státu jsme na vrácení čekali kolikrát i třičtvrtě roku. A nikdo se nás nezastal. Pokud by se stalo, že někdo by nemohl kvůli nemoci pracovat a neměl na zaplacení státem požadovaných plateb, touž stát nezajímalo, ten chtěl zaplatit. A nikdo se nás nezastal. To že se velkým firmám a podnikům s účastí státu promíjí milionové dluhy, ale na středních a malých podnikatelích a živnostnících se okamžitě vše vyžaduje mi připadá dost neloajální. A to už neprobírám ony slavné benefity. Co má živnostník a podnikatel za benefit? Nic, pokud neberu žaludeční vředy, zničené nervy a jednou za čas to, že si uprostřed týdne udělá na den, dva volno. A tak bych mohla pokračovat dál a dál.... Jen mě z toho vyšlo, že čím víc jsme dělali, tím míň jsme měli protože o to víc nás stát obral na daních, které kdesi zmizely v nenávratnu. I v kapsách pánů odborářských bossů na jejich platy.
Samozřejmě teď někdo namítne, že se každý zaměstnanec musí bát o to, aby o své místo nepřišel. Ano, to je pravda, ale i já jako živnostník jsem díky krizi o to místo přišla, a přišel o ně i můj syn. A kolik zaměstnanců u nás pracuje na stoprocent? Vždyť pořád se u nás drží heslo Kdo nekrade okrádá rodinu, a Tyhle ručičky se dřít nebudou? Vidím to tady kolem sebe, slyším to z úst místních lidí, kteří pracují v polostátních firmách.... Místo aby lidé byli vděční alespoň za tu práci kterou mají se nechají od svých odborových pánů předáků, kterým žádný vyhazov v žádném případě nehrozí uvrtat do stávky.

Má se stávkovat proti špatným reformám, dobře, některé věci se nedají opravdu nazvat jinak než zhůvěřilosti, jenže vědí sami odboráři co bude po tom třináctém? Ví to vláda? Ví to vůbec někdo? Chtít předčasné volby, dobrá, ale koho v tomto politickém marastu který u nás je, volit ? Příklad slavných VV je dost odstrašující. A že by se tu našlo tolik "spravedlivých a neúplatných" kteří by založili novou stranu, které by ostatní věřili? To ani náhodou. Moc má totiž tu vlastnost, že je sladká a opojná, a všechna dobrá předsevzetí zmizí v okamžiku, kdy se dostanu k moci v propadlišti dějin.
Takže si myslím, že ta pondělní stávka je jen držení lidí jako rukojmí a s nějakými"sociálnimi ideály" nemá nic společného. Spíš se spoustu lidí naštve a jen jim přeju, aby se to naštvání nespojilo z nějakými zdravotními problémy, protože díky blokádě cest a hlavně proti "rozumové" blokádě pánů odborářů budou záchranáři tváří tvář zcela bezmocní.....