Dnešní návštěva ....

 

.... nás zavede ještě mnohem, mnohem 

hlouběji do historie, a to do doby před 30000 lety. Do doby, kdy vzniklo jedno ze sídlišť vytvořených moderním Homo sapiens na svazích hřebene Pálavy. Kde se našlo mnoho artefaktů používaných dennodenně  lovci mamutů. Ať to byly nástroje pro běžný život, nebo život duchovní. Ocitnete se v úrovni vykopávek které zde probíhaly, uvidíte skládku mamutích kostí, tak jak jí tu obyvatelé zanechali. Dozvíte se kdo vlastně lovci mamutů byli, i to kdo pro nás jejich život znovu objevil. Ostatně věděli jste, že lovci mamutů vlastně až zas takoví lovci mamutů nebyli? Že ulovili tak jednoho párkrát do roka? Že jejich hlavní obživou byli pravěcí losi, koně, jeleni a další drobná zvěř? ....

Letem světem parkem ....

 

.... v nejbližším okolí zámku. Po procházce skleníkem jsme se 

z kamarádkou vydaly projít do parku. Nejdřív jsme ale zašly do příležitostného baru v momentálně prázdné zimní zahradě, velkolepé to stavbě s vysokými stropy a sloupovím. Tady jsme si daly (já jako tradičně ) Aperol a pocucávajíc ho jsme pokračovaly dál k jezírku a odtud kam nás nohy a cesty vedly. Nebylo to ale moc daleko, protože jsme se musely vrátit k autobusu ....

Kdyby to bylo za ....

 

.... Lichtensteinů, tak do místa kam dnes

nahlédneme bychom prošli jen skleněnými dveřmi, a rázem by nás obklopily tropy. Jukneme se do zámeckého skleníku. A že to není ledajaký skleník! Je dlouhý 92 m, široký 13 m a vysoký 7,5 m. Ve své době to byl přímo div divoucí, protože u nás žádný takový skleník nestál, a dodnes drží primát nejstaršího skleníku v Evropě. Konkurence v Anglii totiž  shořela. 

Skleník byl postaven na části plochy bývalé oranžérie z roku 1717.

V roce 1842 ruší kníže Alois II. Josef tuto stavbu a zadává pokyn k výstavbě skleníku z velmi na svou dobu moderních materiálů jako je ocel, sklo a litina. Součástí skleníku je i jezírko s koi kapry. Na ty se ale netěšte, podmínky k focení nebyly vůbec dobré .....

Nic proti výletům ....

 

.... pro důchodce, je to dobrý nápad, ale 

už vloni jsem si všimla, že organizace zájezdu a jeho náplň značně pokulhává. Tím nemyslím, že zvolené destinace jsou špatné, ale spíš jde o to,  že nabízí mnoho míst najednou. OK, problém by to nebyl kdyby se jednalo o zájezd pro mladší ročníky, ale nějak mi přijde, že se nebere v potaz, že se účastní ročníky vyššího věku a někteří již s menší pohyblivostí. Přijde mi tak zbytečné vtěstnat do dvanácti, respektive do osmi hodin návštěvu tří míst, a z těch osmi ještě tak dvě hodiny přijdou na zamluvený oběd. Takže na prohlídky nám zbývá hodin šest. Myslím si, že pro tuto věkovou kategorii která je ponejvíc zastoupená, tedy 70 +, by stačilo jedno místo které se dá důkladně a hlavně beze spěchu prohlédnout a projít a druhé, s kratší zastávkou plus ten oběd. V případě návštěvy lednického zámku a jeho nejbližšího okolí by to bylo ideální. Protože tady je toho k vidění tolik. Skleník, Minaret, část parku .... jenže pokud jdete na prohlídku interiérů tak vám už moc času na to prohlídnout si co chcete dalšího nezbývá, a tak musíte volit buď to anebo to. My zvolily s kamarádkou prohlídku skleníku (no já prostě ty kytky nemůžu opominout) a vzdaly se Minaretu, protože to by jsme už nestihly. Ostatně ti kdo vyrazili po prohlídce interiérů jen na ten,  byli při návratu pěkně uhnaní aby to vůbec stihli. Další dvě navštívená místa, tedy Archeopark Pavlov a muzeum kávy v Klentnici mi připadly už docela zbytečné, protože proběhly stylem honem, honem aby se stihl návrat v šest hodin sem. Ty jsou dobré pro případ, že jste tu někde poblíž na dovolené a zrovna je deštivý den. Navíc by byly k vidění v areálu Lednice zajímavější věci. Letos alespoň jedno plus bylo, že s námi jeli profesionální průvodci, takže jsme tentokrát na první dobrou trefili co jsme trefit měli. Doufejme že se na obci už umoudří, a nebudou se snažit nacpat další zájezd mnoha místy která se proletí stylem letem světem ....

Každý rok, pořádá zdejší ....

 

..... obecní úřad zájezd pro důchodce. A tak

nějak se přihodilo, že už podruhé jsem se mohla zúčastnit i já. Vloni byly vybrány Pustevny, skanzen v Rožnově a muzeum veteránů v Kopřivnici. Na letošek jsme zas jeli směr Morava, jen tedy ta jižní. Zámek Lednice, Archeopark Pavlov a muzeum kávy v Klentnici. Přes Pálavu jsem jela už několikrát při zájezdech do Rakouska, tentokrát jsem se ale ocitla v jejím pomyslném středu, u Novomlýnských nádrží. Krajina je to krásná, ani se nedivím, že si jí vybrali lovci mamutů k svému pobytu. Ale k těm až později. Nejdříve se ale podíváme na náš nejnavštěvovanější zámek vůbec. Na státní zámek Lednice ....

Konec, šlus, ámen ....

 

... je pro tentokrát s květy. Na nějaký čas se s nimi 

rozloučíme, aby jsme se pro změnu podívali po naší zemičce. Tentokrát po vinorodé Moravě, kdy sice neuvidíte ani jednu hlavu vinné révy, za to krásné zámecké interiéry nebo ponor do naší úplně nejstarší historické epochy a něco z historie vaření kávy. Pozorní, a po Moravě zcestovalí čtenáři už asi tuší kam vás zavedu, ale zatím Psssst! ....

Předposlední nášup květinek ....

 

.... než se zas vydáme na výlet. Ale i na něm 

nebyla nouze o kytičky. Byť některé už se tu objevily, další mají své místo ve výletových článcích. A ještě tu číhají v záloze moje květinové hrátky s obráceným objektivem. Ty si ale nechám zase na nějakou mezeru mezi cestováním. Nejbližší výlet už se blíží mílovými kroky, hned první zářijový víkend vyrážím směr Polsko a chráněné území kousek za česko - polskou hranicí Bludné skály patřící do regionu Adršpašsko - Broumovsko ....

Pokračujeme dál ....

 

.... v květinovém reji. Dnes nás vrátí fotky do 

května, června a do doby ne zas tak minulé, do začátku července. Fotila jsem tady, na Moravě a v Brdech ....

od cestování si ....

 

.... zas na chvíli dáme oraz, a vrátíme se

zas na nějaký čas mezi květy. Tam se mi už nastřádal pořádný nášup neuveřejněných fotek, což ostatně podle květů poznáte i sami, že jsem fotila od jara až do teď. No, teď si tak trochu zas dávám od focení přestávku, přeci jen je teplo, to láká k tomu se po práci a po skončení provozních prací v domácnosti natáhnout na bazén a jen si tak plovat na lehátku. Případně se ve chvílích kdy už tak nepaří věnovat neoblíbené leč nutné práci, a to sekání zahrady. O pletí záhonu se raději nezmiňuji, v tom betonu se to ani nedá, takže jsem před odjezdem na dovolenou tento postříkala co kde šlo herbicidem. Teď tam sice není tolik plevele, leč je tam mnoho zhynulé trávy a jiných sajrajtů které je nutno vyházet, a už tam opět roste co nemá, to v místech kde pro vyšší růst květin stříkat nebylo možné. Když pršelo a bylo to ideálně navlhlé jsem byla pryč a teď zas se déšť nekoná ..... 

Rozloučení s Hallstattem .....

 

.... v takovém pelmelu fotek, aneb Hallstattské drobnosti.

Určitě to znáte, fotíte, fotíte, zpracováváte do článků, a kde se vzaly tu se vzaly snímky které se tak nějak do žádného článku nehodily. A tak je dál třídíte, přesouváte až nakonec zůstanou úplně bezprizorní. Ale aby tomu tak nebylo, prostě se z nich udělá takový jeden mišmašový článek 😉 .....