Od výletů si dáme chvilku ....

 

.... (tak jeden dva články) pohov, nicméně si 

uděláme výlety mezi květy. Do doby, kdy jsem byla v tom nej období zkoušení nových objektivů. Snad každý květ který v dubnu na zahradě vykvetl skončil v mém foťáku. A že jich bylo.... až tolik, že jsem musela dělat opravdu přísné výběry a stejně jich je hromada

a pěkně barevných 😉 ....

Černolické skály .....

 

.... jsem už na blogu měla sice 

dvakrát, a rozhlednu Korunka jednou, nicméně se domnívám, že je to místo natolik zajímavé a pohledné, že za třetí uveřejnění fotek z jejich návštěvy se na mne snad zlobit nebudete. Navíc jsem na něm byla v různé roční doby, takže i vzhled lesů kolem nich je pokaždé jiný. 

Tentokrát jsem je navštívila s dcerou a Bobulí při našem dubnovém pobytu na chatě. Vlastně to byl náš první výlet po příjezdu. Holky měly naplánováno po celý pobyt hledání kešek na místech kam se chtěly podívat. V ZOO jim to tedy kvůli nadměrnému výskytu mudlů nevyšlo, ale jak u Korunky tak pak na samotném Mníšku a Kytíně jim to už vycházelo. Jedna novinka se ale u Korunky objevila a musím říct, že jí asi každý návštěvník kvitoval s velkým nadšením. A jen doufám, že tam vydrží hodně dlouho ....

Slíbila jsem vám .....

 

.... zámecké magnólie, tak slib plním.

V zahradě zámku jsou celkem tři. Ta krásná ohromná klasická růžová, pak růžová stellata a ještě jedna mlaďoučká velmi pozdně kvetoucí fialová. Tu jsem nafotila při své druhé návštěvě s dcerou a Bobulí. Při první, kdy vznikla většina dnešních fotek, ještě nebylo po květech ani tucha. Když jsem tam byla sama, dala jsem se do řeči s místním zahradníkem a údržbářem v jednom, za prvé jsem se ptala jestli můžu i na trávník abych si mohla nafotit květy které se jako na potvoru otvíraly právě jen na jedné větvi, a samozřejmě ne na té která je u cesty, a za druhé jak je vlastně ta magnólie stará. Prý neví, ale patří k magnóliím které se dovezly z původní domoviny do Čech. Takže asi nějaký věk už má. Povolení ke vstupu na trávník jsem obdržela a tak jsem něco nafotila. Ono jak se dostanu k magnólii, nevím kdy přestat .....

Dnes vás vezmu ....

 

.... na jarní procházku kolem zámku na Mníšku.

Zatímco muž šel na lov jídla, já se šla podívat jestli už kvete zámecká magnólie. Kvetla, i když z celého stromu nakvétala jen jedna větev, na ostatních teprve poupata čekala na svůj čas. Bylo mi jasné, že za dalších dvanáct dní kdy jsme na chatu měly holčičí jízdu s dcerou a Bobulí ale bude všechna ta krása pryč. Nafotila jsem tedy co šlo, a vydala se na obcházku kolem zámku .....

Když jsem se vracela ....

 

.... z našich pražských toulek, chytla jsem autobus

který nejel až nahoru k chatě, ale pod ní. Většinou to nemám moc ráda, protože se vláčím do kopce, ale tentokrát jsem byla za to vděčná. Ona část silnice je lemovaná po obou stranách myrobalány a ty zrovna byly v plném květu. A to mi velice vyhovovalo, protože jsem chtěla vyzkoušet nové starosklíčko. Sluníčko které se pomalu schovávalo za les krásně prosvěcovalo kvetoucí keře, což bylo pro krásný bokeh základním předpokladem. Obrázky vám přiblížit můžu, ale co nejde přiblížit, je ona nádherná hořkosladká vůně rozkvetlých keřů ....

Dubnové toulky ....

 

.... s Padesátkou po Praze opět začaly na 

Smíchovské náplavce. Tentokrát jsem tam dorazila první a řídila se příkazem "Běž na trhy napřed, já dorazím".... A dorazila a vůbec nechápu jak mě mezi těmi davy zezadu i poznala! Náplavka je náš oblíbený výchozí bod kde si nejdřív projdeme farmářské trhy, pojíme něco dobrého a případně se tím i pokecáme, dáme kafe a Aperol. Ovšem tentokrát na něj nedošlo, protože jsme usoudily že platit za řidinu s obrácenými poměry prostě už nikde nebudeme. 

A u kávy si vybereme cestu kudy kam. Tentokrát jsem měla v plánu najít dvě uličky, které mne, milovnici foglarovek, prostě volaly Pojď se na nás podívat, pojď!

 Kdo zná knihy Záhada hlavolamu nebo Tajemná Řásnovka už určitě ví že jde o uličku Ve Stínadlech a Řásnovka. Jsou od sebe jen kousek, obě ústí na Haštalské náměstí a obě dokonale připomínají ponurost večerních výprav Rychlých šípů do Stínadel. Byť za slunečného dne jaký jsme měly my, už to tak patrné nebylo. Než jsme ale k nim došly, čekala nás cesta za Národním divadlem k rotundě  Nalezení sv. Kříže v ulici Karoliny Světlé, odsud na Betlémské náměstí, dál na Staromák, přes něj velkým fofrem, páč byly velikonoční trhy a hafo lidí do Dlouhé, přes Kozí plácek a hele! Ve Stínadlech je hned proti nám. Prošly jsme touto krátkou uličkou na Haštalské náměstí, poseděly na lavičce a přemítaly co dál. Padesátky návrh zajít na dršťkovou a točenou dvanáctku do Lokálu byl jednomyslně schválen a také hned zrealizován. Po občerstvení jsme se vydaly dál, druhou hledanou uličkou Řásnovka kterou jsme vyšly hned u kláštera sv. Anežky České. Po nábřeží k náměstí Jana Palacha (divný pocit vidět FF po tom co se zde stalo, byť na náměstí bylo živo protože i tady byly velikonoce v plném proudu) přes Mánesův most na Malou Stranu k metru Malostranská. Tady jsme měly v plánu posedět v zahradě u metra, jenže bohužel celé se to tam předělává, takže nic. Hupsly jsme na tramvaj a nechaly se pěkně dovézt na Malostranské náměstí a odsud jsme to vzaly do naší další oblíbené kavárny, Lžička caffé. Zde jsme v klidu spočinuly u kávy a pokračovaly v celodenním probírání života. Pak už jen jsme to vzaly pěšky k Tyršovu domu, tady sedly na tramvaj a dojely na Smíchovské nádraží kde jsme se každá rozjela na svou stranu k domovu. Za celý den jsme nachodily nějakých devět a půl kilometru a užily si slunného pražského dne ....

K dnešnímu článečku ....

 

.... mě inspirovala Evka z blogu ES - ideas 

která psala o své koupi krásných pivoněk, a svém pokusu je namalovat. Já malovat neumím, tedy barvami. Raději maluji světlem, čili fotím. S Evkou sdílím společnou lásku k pivoňkám, několik jich na zahradě mám, a stále vymýšlím kam dosadit další. A samozřejmě nikdy neodolám si je dát do vázy. Tím pádem se dostávám k jádru věci. Od loňska mám pár fotek kdy jsem si trochu hrála s vázou posledních květů které jsem po deštích ostříhala a foťákem. Nějak na něj stále nebyl čas, nebo se nehodil. Až teď, kdy nastává opět jejich čas ....

A zase hezky na ....

 

.... pevnou zem a z května do března. Protože všechno

začalo rozkvétat tak nějak kvapně a skoro všechno najednou, a já si zamilovaně zkoušela své nové akvizice na focení, lezla jsem a plazila se po zahradě o sto šest a zkoušela fotit z různých úhlů, pozic a výšek. U obou sonek si užívám luxusu výklopného displeje, byť tedy bych brala kdyby byl výklopný ve více směrech a ne jen dopředu. To už bych bývala musela hodně přitlačit, protože další řady už ho měly. Ale také tomu na bazarech odpovídaly ceny, které byly o mnoho vyšší. Nicméně i takhle je to ohromně praktické oproti statickému displeji nikouše. Takže se se mnou pojďte zase poplazit i projít jarně po zahradě ....

Už jste někdy strávili .....

 

..... první máj v nebi? A teď nemyslím že by jste

se vznášeli omámení láskou či nějakými jinými prostředky, ale opravdu opravdicky v nebi?

 Mě se to podařilo na 100 %. Asi mi je dáno trávit státní svátky na křídlech ..... Když mi vloni vyšel vyhlídkový let nad Karlštejnem a Slapy přesně k svátku a na svátek sv. Václava 28.9., domluvila jsem se se známým pilotem že na jaře až budu na chatě dáme druhý, tentokrát nad Orlíkem a Zvíkovem. Slovo dalo slovo a já minulý týden měla svou oblíbenou týdenní jarní dovolenou a jejímž rámci jsme na tento let byli domluvení. I když na sobotu 4.5. Jenže podle předpovědi měl v okolních končinách, ke kterým patří i letiště u Příbrami odkud se léta, úřadovat déšť, ba i bouřky. Takže jsme se dohodli na středě prvního května. Copak o to, sluníčko svítilo, bylo teplo, jenže taky funěl solidní vítr. Původně jsem myslela že i kvůli němu se nakonec let přeloží na jindy, ale pilot mne ujistil, že to není žádný problém který by se nedal zvládnout. Dobrá, on je ten kdo tomu rozumí, a když říká že ano, tak mu budu holt věřit. Takže na prvního máje byl sraz v jedenáct na značkách, čili u mě u brány. Dorazili jsme na letiště kde mě trochu sice vyváděl z míry vodorovně ve vzduchu ležící větrný rukáv, nicméně jsem si říkala ono to nějak dopadne. A kdyby jsme náhodou dopadli my, stejně by jsme to měli hned za sebou. 

Při nasedání jsem se trochu šprajcla, neb Cessna je o něco menší než Piper kterým jsem letěla minule, ale i to se vyřešilo, já se usalašila a mohlo se startovat. Od začátku by se dal náš let charakterizovat slovy Čert na koze jel. Ale na pěkně divoký a splašený. Vítr s námi nehezky házel a díky tomu jsem vlastně vůbec neměla čas mít strach. Spíš jsem měla co dělat, aby se i pilot neseznámil osobně s mou snídaní. Dalším problémem se ukázalo být focení. Když už jsem pracně zaostřila, tak se letadlo buď propadlo nebo naopak vylétlo nahoru a zas jsem mohla začít od začátku. Proto tentokrát nebude tolik fotek jak minule. Vzhledem k počasí jsem si ani nezopákla činnost z minule, tady to, že bych si chvilku zas zapilotovala. 

Při přistání si ještě na mě vítr připravil poslední lahůdku, a to, že jsme se zcela nečekaně propadli o pár metrů, a to s takovou razancí, že jsme oba na sedačkách nadskočili tak, že jsme hlavami vzali o strop kabiny. Ale aspoň se teď můžu v klidu ohánět tím, že jsem ofiko praštěná.

V sobotu sluníčko svítilo celý den, a venku se nepohnul jediný lísteček! 😖 Přemýšlím, kam se vypravit na příští státní svátek. Do oblak? Pod zem? Kdo ví ....