Když už jsem u toho zkoušení ....

 

.... tak jsem musela i vyzkoušet jak zvládají

strosklíčka fotit pohyb. A k tomu se nehodí víc, než pilné včelky na květech. Okolo krokusů jich bylo pořád dost a dost a tak jsem zkoušela heliose a nikouše. Předchozí fotografie byly focené prťoušem bezzrcátkem. Tentokrát jsem vzala těžší kalibr 😉 ....

Na tenhle objektiv ....

 

.... jsem byla hodně zvědavá. Na fb jsem ve

skupině starosklíčkářů vídala krásné fotky tímto objektivem, a když jsem ho náhodou našla na bazaru, neváhala jsem dlouho. A musím říct že se vyplatilo. Tohle starosklo vystřídalo na prvním místě v oblíbenosti Pentacony. Fotí krásně ostře do dálky i nablízko což jsem si teď vyzkoušela při focení v ZOO a to jsem občas dělala i brutální výřezy. A má fakt krásný bokeh ....

Pro srovnání jsou dnes ....

 

.... fotky z druhého úlovku, a tím je 

už je moderní objektiv na digitální foťáky. Je jím Sigma 24 mm 1/2:8 macro. Fajn že je pěkně široká pro focení ve městě, ale zároveň se dá fotit i nějaké to macro, tudíž je to takové 2 v 1 sklíčko. Jednu Sigmu už mám, ale ta je pro změnu zoom 24 - 300 mm, přenechala mi jí známá, protože na jejím nikonovi ostřila jen manuálně a ona špatně vidí, takže měla problémy s ostřením a musím říct, že mají svá určitá specifika narozdíl od nikoňáckých objektivů, byť jsou pro Nikon určené. Dalo by se říct, že jim pořád přicházím na chuť a nejsou to úplně skla kterým bych propadla hned jako třeba starosklíčkům ....

Bez starosklíček ....

 

.... to prostě nejde! A to tak, že se pomalu 

stávají jistou závislostí. Tedy jejich koupě 😁. Ne, ale vážně. Do staroskel jsem se zamilovala. Je s nimi sice trochu víc práce fotit než s novými digitálními objektivy, ale zase ty fotky mají své kouzlo. Pravda, občas nejsou ostré jak žiletka, většina z nich jsou pevné padesátky, takže se s nimi zoomuje nohama (jak s oblibou říká Čerf) ale věrné barvy a při focení na nejmenší clonu nádherný bokeh i určitá snovost fotek je jejich předností. A jelikož jsem měla narozeniny, a jelikož si dárky kupuju sama, čímž eliminuji takové, které jsou naprosto k ničemu, tentokrát jsem si k nim nadělila dvě starosklíčka, jedno normální digitální a když už, tak i nové i když věkem starší bezzrcátko. Samozřejmě postupně, ale měla jsem to všechno zamluvené na únor a březen. Výhodou bazarů je že fototechniku občas koupíte za hubičku. To se týká hlavně těch starosklíček. Vždycky jsem děsně napnutá, jestli mi to s nimi půjde tak jako těm ostatním kteří s nimi fotí, a u kterých na fb skupinách se člověk může učit. Dnešní fotky jsou ze starosklíčka které se ale dá bez redukce použít na Nikonovi protože má bajonet, ne závit. Takových moc není, a já jsem ráda že jsem na něj narazila za ohromně slušnou cenu. Jedná se o Helios 81N. Jaké z něj dokážu vydolovat fotky se můžete podívat dnes .....

Hurá do března ....

 

.... a hurá už poněkolikáté do rezervace

Králova zahrada na bledule. Každý rok se na tenhle okamžik těším, a každý rok mi zas a opět padne brada a já se pokorně skláním před tou krásou. Ostatně proč taky ne, když fotím. Předloni jsem si vyšlápla sama na kole, vloni jsem byla dokonce dvakrát a letos s námi opět šla jedna známá (no, bývalá skorotchyně dcery), já, dcera a Bobule. Ta se taky moc těšila, pro ní to je taky vždycky zážitek. Pro mě tedy byl zážitek chování některých návštěvníků, ale to je bohužel už takový folklór. Rezervace nerezervace, já můžu všechno. A s radostí to naučím i svoje děti a vnoučata. Letos jsem se už neudržela a sjela tam jedny prarodiče kteří pro pár fotek posílali děti do porostu bledulí. Prý vědí kde jsou a prý děti nic nepošlapou. Zkuste něco nepošlapat když jdete pozadu, že? O vyšlapaných dálnicích mezi bledulemi nemluvě. Nakonec bych se ani nedivila, kdyby ochránci přírody vstup do rezervace vůbec zakázali ....

Nefotila jsem sice tolik co jiné roky, ale i tak je fotek hodně a tak se na všechny můžete podívat tady ....

Jak jsem slíbila, tak dělám ....

 

.... a od teď tu budou i přes ještě echt zimní 

měsíc (únor) fotky typické spíš pro jarní čas. Leden se až do zhruba své půlky choval jako zimní měsíc se vším všudy. Ale pak se něco zlomilo a příroda začala trochu, jak jsme se všichni na vlastní kůži přesvědčili, přeskakovat v obdobích. Takže najednou místo zimy tu bylo nádherné a teplé jaro a místo jara léto. Teď se to trochu zas vrátilo k dubnovému klasicky rozháranému počasí, leč s velmi nepříjemnými následky. Rozkvetlé stromy i většinu všeho už narostlého spálil mráz. U mě to odnesly dvě kvetoucí azalky, právě rašící ozdobné trávy a všechny již vyrostlé bohyšky, těm solidně namrzly listy, takže počítám, že z nich bude za chvilku špenát. A samozřejmě jabloně, i když ne tak moc jak na ostatních zahradách. Naštěstí jsem tak trochu kvůli svému lajdáctví či lenosti nezasela kytky které se mají sít až po mrazech, k čemuž mě tedy počasí neustále lákalo. Ty jsem zasela jen na chatě, ale jelikož to bylo den před těmi mrazy, snad to nebude mít na ně nějaký zhoubný vliv.

K dnešním fotkám se vrátíme do konce ledna a půlky února, to mne vytáhly holky na hledání kešek tady kolem Třebové ....

U zimních obrázků .....

 

.... ještě zůstaneme (promiň Míšo, ale

už jsou poslední 😏) a trochu se podíváme na zmrzlé detaily jednoho lednového dne. Svítilo sluníčko a zahrada byla krásně ojíněná. Takže jsem vzala prťouše NEXe, starosklíčko (tedy už se v nich začínám ztrácet) a šla se trochu po zahradě projít. 

Dneska to vypadalo na zahradě skoro stejně. Pěkně se nám to letní počasí zvrhlo. Bohužel to odnášejí rozkvetlé ovocné stromy, takže letos to zas na nějakou sklizeň moc nevidím. Nu což, aspoň nebude práce se sbíráním spadaných jablek....

Trochu se mi zas ....

 

.... přestávka mezi články protáhla, namontoval

se mi do ní prodloužený víkendový pobyt na chatě s dcerou a vnučkou, což bylo vcelku dost náročné. Hlavně na chození 😏. Obě jsou velké výletnice a sběratelky kešek, takže každý výlet se hlavně motal okolo nich. Já měla navíc domluvené na pátek kácení dvou stromů a zpracování části ulomené špice borovice (nějakých pět metrů délky)  kterou ulomil loňský silný vítr který měl na svědomí i skácení mnoha stromů v lese. Počítač jsem tudíž nechala doma protože jsem věděla, že na něj prostě nebude čas. Opravdu nebyl a já přijela domů dokonale neodpočinutá 😵. A jelikož jsem byla se službami a cenou arboristy velmi spokojená, domluvili jsme si další práci, což bude vyřezání veškerých náletových dřevin v našem minilese na pozemku, aby se po něm dalo volně pohybovat, případně vysázet něco co nevyroste do dvaceti metrů a bude částečně pohlcovat hluk z dálnice. 

Tolik k uplynulému víkendu který se nesl ve znamení krásného a teplého počasí a vrátíme se do časů kdy kalendářově ještě vládla zima. Vyrazila jsem trochu provětrat nový polarizační filtr a zjistit jestli ledové lednové dny nevykouzlily na potoce ledouny které by stály za vyfocení .....

Tak když už tady .....

 

.... byly východy, logicky tu musí být

i západy. Těch je tedy hóóóódně, moc, moc. A tak se na všechny můžete podívat tady  v galerii. Vám předložím jen něco. Západy narozdíl od východů jsem fotila na vícero místech nejen tady v Rybníku ze zahrady nebo z půdy ....

Jaro je v plném rozpuku .....

 

.... všechno kvete jak o život, takže počítám, že

v květnu už nebude mít co kvést. Já řádím na zahradách tady i na chatě, a hlavně proháním dárek který jsem si nadělila trochu se zpožděním k narozeninám, protože to co jsem původně měla vyhlédnuté se prodalo, a tak jsem si počkala nějaké dva měsíce na to, až si ušetřím o něco víc peněz a koupila si starší kvalitní fullframe  bezzrcadlovku Sony A7 a k ní starosklíčko Tessar 2.8 / 50. Takže cvakají jak se dá. Ale na letošní fotky se stále ještě nemůžu dostat, protože tu mám další ze série Co dal loňský rok. A to jsou východy. Ty se u mě na blogu moc často nevyskytovaly, protože jsem spáč který si hoví v posteli jak jen se dlouho dá, a jelikož jsem práci neměla, mohla jsem si to i dovolit. Jenže pak se stalo, že jsem nejdřív začala chodit na záskoky, a pak po smrti jedné z kolegyň i každý den, a od ledna už stabilně chodím na šest hodin. To sebou přineslo ovšem i ranní vstávání, protože mám pracovní dobu od sedmi do jedné. A tak jsem od ledna měla i možnost pozorovat východy i postupné krácení noci. Všechny východy jsou focené od nás z jídelny, proto stále stejné okolí, nicméně každý z východů je vlastně úplně jiné divadlo. Barevně i co se týče mraků ....

Po trochu delší .....

 

.... odmlce velikonoční, kdy jsem byla letos

poprvé na chatě, bez počítače, protože bylo jasné, že práce bude jak na kostele a že by mne to lákalo se spíš placatit po netu než pracovat,

 je tu další celoroční výběr fotek které se nikam nevešly nebo na ně ani nedošlo. Nebudeme se tedy zdržovat a rovnou se na ně podíváme. První obrázky vypadají tak trochu futuristicky, jakože cože to je. Ale co to je je vcelku prosté. Choroš na jedné naší jabloni. Zaujalo mne, jak byla jeho spodní strana plná pravidelných kapek. Jako kdyby někoho oplakával ....

Při procházkách občas jdu kolem takového malého hospodářství. Jeho hlavními obyvatelkami jsou ovce. Šéfová chlupatice, zbytek holátka. Mimochodem stejný tvar oční panenky jako kozy a ovce mají i koně. Jen tím že mají oko tmavě hnědé není to tak znát

Jeden večer jsem zkoušela fotit krásně svítící srpek měsíce. Vzniknul z toho Mnoholičný měsíc ....

Na hrázi načapaná sojka - bonzačka

A v jiném hospodářství kočka - mazlivka

A teď pár nebeských dívadel. Těsně před deštěm ....

Cestou ráno do práce. Mlha a osvětlovací sloupy na dráze

Trochu dramatu na nebi

Ta nejzajímavější růžová mi při západu utekla

Sluníčkový reflektor