Za kulturou nemusím když se .....

 

..... zadaří jezdit moc daleko. Tedy v případě že

se jedná o něco co mám ráda. A to mám a za tím jezdím kdykoli se dá. Jsem fanda swingový, to jsem už zmiňovala mnohokrát. A tím pádem mým největším oblíbencem je naprostý profesionál v tom co dělá a to je samozřejmě Ondřej Havelka. Nemluvě o tom, že můj mnohokráte až trapně zmiňovaný dlouholetý kamarád z Prahy ze sídliště patří již od dob OPSO (Originální pražský synkopický orchestr) k jeho oporám. Takže pokud nejsem v Praze, jsou toto alespoň malé možnosti se vidět a prohodit pár slov o tom jak se máme. Letošek je ovšem na tuto možnost zatím dost bohatý. Koncem dubna jsme byli na koncertu ve Svitavách a teď ve středu v rámci Smetanovi Litomyšle samozřejmě v Litomyšli. Navíc mi byl paní Štěstěnou věnován jeden den, kdy jsem mu mohla alespoň trochu představit Litomyšl. Tak jak se v ní ráda brouzdám já s dcerou nebo Bobulí.

Na Smetance se octli tak, že si je litomyšlští vybrali jako koncert na přání. A to ne jen na jeden. První koncert byl vyprodaný během půl hodiny, druhý přidaný za hodinu a uvažovalo se i o třetím, ale ten byl nakonec zamítnutý. Já měla to štěstí, že ta moje místní souputnice má velmi štědrého a velmi na konexe i peníze bohatého kamaráda který patřil mezi jednoho z letošních mecenášů Smetanky a tak když se zmínila že by tenhle koncert ráda viděla a ne sama, promptně zakoupil tři VIP vstupenky. A tak jsem se poprvé ocitla ve víru VIP návštěvníků a velkých příjemností se k tomu vážících.

Zatímco první koncert nesl název Poklad na Stříbrném plátně a tím pádem je jasné že byl věnován filmovým písním z  let třicátých a čtyřicátých, koncert na Smetance nese název Nebe na zemi, a je tedy jasné, že se skládá z písní V+W+J. Tento koncertní projekt je tentokrát ale dítětem ne OH ale našeho skvělého mezinárodně uznávaného operního pěvce Adama Plachetky. Ten je známý tím, že velice rád a dobře brousí i do jiných hudebních vod než je opera. Není mu cizí ani opereta ani muzikál a tentokrát se jeho zájem obrátil k písním z repertoáru Osvobozeného divadla. A kdo tu u nás může jediný skvěle se s tímto žánrem spojit a doprovodit ho? No jasně OH. A tak vznikl velmi zajímavý a jak je vidno i úspěšný projekt těchto dvou profíků. Tady na Smetance šlo vlastně o takový dost dobrodružný počin, vlastní premiéra je počítaná až na podzim do Lucerny, tudíž tady šlo o takovou jakousi předpremiéru a zároveň i zkoušku, protože koncert byl ve středu a v neděli před tím AP přiletěl z New Yorku kde působí, tudíž na vyzkoušení měli pánové jen dvě společné zkoušky a hurá na pódium před davy. A to navíc ještě letošní Smetanka není jako vždy na zámku, ale na zimáku, protože zámek se konečně po ix desítkách let dočkal generální opravy. Tudíž prostředí zcela ne přátelské k takové hudbě. Všechno ale nakonec dopadlo dobře, až tedy na to, že sedět v našem případě dvě a půl hodiny na laminátových sedačkách potažených něčím jako samet a v případě orchestru na dřevěných židlích nepotažených ničím byl trochu očistec. Dokonce jsem i předala fotografii kterou si u mě kamarád objednal z předchozího svitavského koncertu. Tam se mi fotilo super, měli jsme první lajnu, ale v případě Smetanky až desátou a ještě dost našikmo. Z foťáku nevyšlo vůbec nic a z mobilu narozdíl i od tisknutelné fotky něco málo. Takže se se mnou na to málo pojďte podívat ....

Ve Svitavách naštěstí nebyly žádné velkoplošné obrazovky, které by rušily takže i z mobilu fotky docela vyšly. Samozřejmě že jsem jich i pár vyházela ....

Ve Svitavách OH sekundovali syn Vojta a dcera Rozálie

A občas i můj kamarád. Normálně sedí v dechové sekci páč hraje na trubku

Jak je podle jména vidno, jsme na Smetance 

V bulváru by u téhle fotky byl nadpis " Ondřej Havelka křičel na koncertu na fotící návštěvníky !!! " či něco v podobném duchu. Nicméně i když to vypadá že je OH opravdu velmi rozčílený jen se natolik položil do zpěvu textu písně Na Poříčí dítě křičí, ženská drhne schody ....

Tyhle velké obrazovky byly na pódiu tři. A děsně při focení fákt vadily

Tuhle fotku si nechal kamarád udělat na zeď. Vlastně byl druhý kdo si mou fotku objednal. První byla Padesátka. Směnila jsem jí za cd tohoto projektu Nebe na zemi s podpisem Adama Plachetky a jak jsem zjistila po předání tak i Ondřeje Havelky 😉

Když jsem zmínila že se k této příležitosti potřebuju vybavit botami a kabelkou bylo mi tu v komentech řečeno kdeže jsou fotky. Tak takhle to vypadá když jde Chmelařová za dámu .... 😉 jen tedy šaty jsem měla vyžehlený, po koncertu jsme byli tak splavení že byly na zádech úplně mokré takže hned šly do pračky ....

Koupila jsem je na jednom luxusním e - hrabáku s vintage oblečením kvůli tomuhle detailu který mne velice nadchl

U bot mne zas nadchl podpatek. Sice jehla ale ideální výšky šesti centi. Krásně se na něm chodí. Jen jsem tedy dva dny seděla u televize v silnějších ponožkách a namočených patách aby se trochu vytáhly a zformovaly do pohodlna. Podařilo se

Vzhledem k tomu, že orchestr v Litomce přespal tak jsem si ve čtvrtek kamaráda vyzvedla abych mu ukázala něco z Litomky. A jak jsme tak brouzdali a dobrouzdali na zámek, najednou koukám že tam v houfu dětí u klavíru je naše Bobule. Takže jsme se opusinkovali a poobjímaly a chvíli je poslouchali jak zpívají. Ovšem bylo mi jasné že nebude dlouho trvat a bude mi dcera volat. A taky že jo. Co prý dělám ve městě a s kým? Bobule jí totiž tajemně pošpitala že viděla babičku ve městě a s nějakým pánem a děda že to nebyl. Takže jsem jí vypovídala proč a s kým tam jsem a vypravili se k ní na návštěvu. Byla moc ráda, protože kamaráda zná od dětství, s jeho synem a svým bráchou si hráli na pískovištích po sídlišti a hodně dlouho se neviděli. Večer mi ještě u něj před koncertem vyzvedla to slíbené CD. Byly to dva parádní dny které mi nadlouho zvedly náladu ....