Představovat druhý cíl ....

 

.... druhého květnového výletu, je asi 

jako nosit sovy do Atén. Nebo dříví do lesa. Je to tak notoricky známý zámek, že nic moc nového o něm říct asi nelze. Ale i tak si udělejme výlet do jeho historie. V roce 1294 nedaleko svého rodového sídla v Benešova nechal postavit významný pražský biskup Tobiáš z Bechyně tvrz po vzoru francouzských pevností s mohutnou válcovitou věží, parkány, čtyřmi branami a padacím mostem. Nazval jí Konopiště.

Po vymření rodu Benešoviců přešlo Konopiště skoro na třista let do majetku Šternberků.

Mezi 17. a 19. stoletím postupně přecházelo do majetku mnoha vlivných českých šlechtických rodů. Hodějovských z Hodějova, po Bílé Hoře nakrátko Albrechtu z Valdštejna, Michnům z Vacínova, Vrtbům z Vrtby (v Praze na Újezdě jim patřil krásný palác s neméně krásnou a známou Vrtbovskou zahradou), Lobkovicům a dalším.

Až do 15. století si zachovával svou středověkou podobu, první zásah do ní provedl Jiří ze Šternberka. O dvě století později další přestavbu provedli Hodějovští a poslední, barokní podobu mu vtiskli Vrtbové v 18. století.

V roce 1887 od Lobkoviců Konopiště a celé panství odkupuje František Ferdinad d'Este, zámek nechává přestavět do historizujícího stylu a okolí přeměnit v krajinářský park. Založil Růžovou zahradu a nechal postavit nádherný tropický skleník. Na zámku uložil sbírky rodu  Este které mu dědictvím připadly, ale rozšířil je i o své vlastní. Velmi známou je sbírka zbraní a brnění a naprosto morbidní sbírka trofejí čítající kolem 200 000 kusů. Trofeje pocházejí z různých částí světa, kam František velmi často zajížděl.

Z Konopiště také odjel na svou poslední cestu v životě, na které ho poprvé v životě doprovázela jeho manželka Žofie, kněžna z Hohenbergu, rozená Chotková (titul jí udělil císař aby alespoň trochu zmírnil dopady synovcova morganatického sňatku)na manévry do srbského Sarajeva. Jak to dopadlo všichni moc dobře víme ....

Po válce český stát převzal (rozuměj ukradl) zámek jeho dědicům, Žofii, Ernestu a Maxmiliánovi, knížatům z Hohenbergu. Paradoxně oni nesměli mít nic společného s Habsburky (sňatek jejich rodičů) ale český stát jim zámek sebral právě kvůli tomu že byli Habsburkové. Kocourkov. Ze zámku museli odejít jen s minimem věcí, čili mohly to být troje šaty, jedny boty a jen minimum osobních věcí. Odnést si nesměli ani fotografie rodičů. 

Jejich osudy nebyly zrovna šťastné. Nejstarší princezna Žofie zůstala i po I. světové válce v Čechách, kde se v roce 1920 v Děčíně provdala za hraběte Fridricha Nostice - Rienecka. Narodily se jí čtyři děti. Bratři Ernest a Maxmilián odešli do Rakouska, kde jim majetky zabaveny nebyly. Ve Vídni vystudovali vysoké školy a nelibě nesli Hitlerův nástup. Otevřeně se postavili proti anšlusu Rakouska a stáli v čele protinacistického monarchistického uskupení. Tím se stali prvními na seznamu nežádoucích osob a byli zatčeni. V roce 38 se oba dostali do koncentračního tábora v Dachau. Díky svému původu se stali oběťmi šikany ze strany dozorců a museli vykonávat nejtěžší a nejpodřadnější práce jako vyvážet latríny apod.

Ale dozorcům se je nepodařilo zlomit a oni naopak byli ti, kdo držel ostatní spoluvězně nad vodou a dělil se s nimi o svoje skromné zásoby jídla. Maxmilián byl v roce 1940 propuštěn, Ernst putoval ještě na dva roky do tábora v Oranienburgu. Oba bratři sice válku přežili, ale koncentrační tábory se tvrdě podepsali na jejich zdraví.  Ernst zemřel v padesáti letech, Maxmilián jen o devět let později.

Nejdéle žila Žofie, i když i ona přišla ve válce o dva syny kteří museli díky původu narukovat do wehrmachtu. V roce 45 emigrovala do Rakouska kde zemřela v roce 1990 ve věku 89 let.

Za Františka bylo Konopiště na svou dobu vybaveno velmi moderně. Nechyběla elektrika, telefony, velké množství koupelen zásobenými bojlery na teplou vodu (ve velké věži byly umístěné nádrže na vodu a z ní vedly rozvody po celém zámku) a jiné technické vymoženosti. Díky mnoha fotografiím které pořizovala sama Žofie se po válce, kdy v něm sídlilo velení SS, a kdy mobiliář rozkradli, podařilo opět většinu mobiliáře najít a znovu instalovat v pokojích. Dnes jsou skoro v totožné podobě jak za života Františka Ferdinanda a Žofie ....

Fotky mám jen z exteriérů, v interiérech se samozřejmě fotit nesmělo

Ze starého stromu je zde vytvořená plastika

Proti jedné z bran, jsou krásné sochy Matyáše Bernarda Brauna z doby kdy zámek dostával barokní podobu

Ano, zámek má i svého medvěda Jiřího, který zde žije. Ovšem vidět nebyl, asi spal ....

I tyto sochy jsou prací M.B.Brauna

Příště se projdeme  Růžovou zahradou, byť růže ještě nekvetly, ale je zde velmi ojedinělá zahradní stavba, tzv. Korkový pavilon a velký tropický skleník do kterého také zabrousíme ....