Co mi dál ....

 

.... kvete na zahradě a trochu mi po tomhle

značně nevydařeném víkendu dělá radost. Jo, sebrala jsem se v sobotu ráno, sbalila nakoupené jídlo a vyrazila zpět. Protože ranní sobotní probuzení bylo ještě hnusnější než to páteční. Sníh se sypal jak divý, zima hnusná a materiálu k topení valem ubývalo. Takže jsem si řekla, tohle nemá vejšku, lepší to nebude a sedět v teple (zatím) můžu i doma a nemusím co chvíli přikládat. Takže jsem jen oznámila telefonem polovici ať je před jednou u nádraží, že jedu domů....

A co myslíte dneska? Sníh tu sice naštěstí není, ale je hnusná zima. Jenže začíná se pomalu vyjasňovat! Jen jsem zvědavá co mne čeká zítra v práci, donesla se ke mě zvěst, že zas je jedna kolegyně na neschopence. Copak o to, to by nebylo nic divného, jenže ta když má neschopenku, je to tak na čtvrt roku. A samozřejmě se vždy očekává, že já za ní nadšeně zaskočím a ještě si budu vesele hvízdat i na večeřích...

Ještě že mi radost dělají přibývající květy v záhonech i na keřích.

Mezi ně patří tyhle krásně modré sasanky. ještě mám i v takové ne úplně bílé, ale ty ještě v době kdy jsem tohle fotila nekvetly. A co mě těší je to, že se mi začínají samy vysévat a množit....

Ovšem co mi radost nedělá, jsou tyhle malé kosatečky, měla jsem jich z prvního nákupu krásné trsíky, jenže pak zaúřadoval krtek, celou plochu mi totálně prohrabal a kosatečky jsou fuč. Zůstal jen jeden. Tak jsem si koupila nové, ale ty jen každý rok vhodí list a květ žádný. Budu je muset vyrýt a zkusit znovu zasadit, možná jsou moc hluboko

Poslední mohykán z původní výsadby na záhonu, tak snad se začne zase rozrůstat

Další bojovníci. Jsou to poslední z kvetoucích drobnokvětých krokusů

Vloni a předloni jsem si jen tak ze srandy zahrabala do země  odkvetlou hlavičku od každé barvy koniklece. Vyrostlo mi spousta semenáčků, některé jsem rozdala a dva květináčky jsme si nechala. Naštěstí. Letos ty předloňské už kvetou, naštěstí je jeden fialový, o ten jsem přišla, takže mám nový. Loňské semenáčky jsou ještě malé, u těch uvidím co to je zase až za rok. Ale zjistila jsem, že takhle se koniklec množí docela snadno

Už tady byly sasanky skalkové a teď ty hajní, i když focené na zahradě

A začíná období magnólií. U mne tedy zatím jen stellaty, klasika je teprve jen pár proutků, a jsem ráda že přežila zimu. Jak ta v zemi, tak ta co se mi podařila nějakým zázrakem po letech snahy zakořenit z řízku

Na terasu jsem koupila nějaké petrklíče, říkala jsem si, že teď už nebude mrznout.... jak jsem se zmýlila! Takhle vypadaly minulý týden než jsem odjížděla. Dneska jsou chudinky celé povadlé v hlíně zmrzlé na kost. 

Stejně jako tyhle macešky