A hurá za druidy! ....

 

.... protože jsme se vyhrabali konečně z

vodní soutěsky na relativní rovinu. Aspoň tedy jsem si to myslela. Takže co je stezka Druidů? Je to pokračování cesty z Ysperklamm po vrcholu hřbetu. Název Stezka Druidů má své oprávnění, protože vás dovede k místu, kde se kdysi druidové opravdu setkávali. Vede kolem mnoha zajímavých skalních útvarů které si druidové různě pojmenovávali. Takže tu najdete dva útvary ležící proti sobě, Phallus a Vulva, jeden tedy zarostlý už lesem, druhý v obležení tůristů, takže ani jeden nezdokumentován fotograficky. Dalším je třeba Sedící pes, opravdu připomínající sedícího psa. Keltové měli ke psům velkou úctu, zosobňovali pro ně přátelství a věrnost. Pár desítek metrů od psa je  Stojící mísa atd, atd....

Po Druidenweg dojdete až ke shromaždišti druidů, přírodní svatyni sestávající se ze dvou kamenných kruhů, vnějšího a vnitřního. Počet kamenů v kruhu by měl odpovídat přesně počtu zúčastněných druidů. Jak jsem vyčetla na stránkách stezky, zdejší žulové útvary oplývají vyšším výskytem geomagnetických anomálií, takže středový kámen místa setkávání má mít silné pravotočivé vibrace a když se na něm posadíte, můžete cítit po chvíli i závratě či mít halucinace. Počítám, že po absolvování výstupu nahoru ty závratě má každý druhý méně fyzicky zdatný jedinec i bez anomálií. Já je tedy měla ještě před shromaždištěm... 😁

Některá místa jsem vynechala, jednalo se třeba o obytnou jeskyni,  Sfingu (okolo té jsem tedy prošla, ale blíž nešla protože to zas byl krpál nahoru) Kamenný kruh a vyhlídku Keltenberský kříž. To nevím jak jsme minuli, ale minuli... Za to jsem si vylezla na Velký miskový kámen kde je v žule vyhloubená velká kamenná mísa o průměru 70 cm a hloubce 35 cm v níž voda nevyschne ani v nejteplejších dnech roku. Prý je živá! nevím, ale pro jistotu jsem si v ní ošplouchla pařátky i xichtík. Vědět co mne čeká 

tak jsem si v ní umyla i nohy! ....

Zvláštní, že tenhle útvar žádné jméno nemá, přitom je takový zajímavý

Stezka Druidů (Druidenweg) má tři možnosti označené čísly. 31, 32, a 31A. Každá je jinak dlouhá a každá jinak náročná. Nejdelší je 31A. Ta nejnáročnější zahrnuje sestup s lany, řetězy, přes štěrková pole a jiné lahůdky. My se drželi (jelikož jsme měli od průvodce nakázáno nechodit sami, vždycky jsem se k někomu přidala) téhle 31 což se ukázalo jako druhá nejdelší. Ovšem někde ještě byla odbočka která cestu zkracovala bez nutnosti absolvovat ony lahůdky z té nejnáročnější. Značení mi občas připadalo tak trochu nedostatečné.

Během cesty lesem mé houbařské srdce plakalo, potkávala jsem takové krásné suchohříbky, babky, růžovky dokonce i lišky! Ale občas i nějaké ty jedůvky ....

A jsme na Velkém shromaždišti druidů, u Vnitřního kamenného kruhu. Uprostřed něj je čtyřhranný kamenný oltář

Brána do Vnějšího kamenného okruhu. Nechápu.

Novodobý obětní oltář.  Mezi obětinami převládaly roušky....

Velký miskový kámen s živou vodou

Když se pozorně podíváte na fotografii, uvidíte i lesní strašidlo

Po sešupu dolů ovšem ještě následovala skoro hodina cesty po asfaltových silničkách. Na doražení naprosto ideál...

Jak já mu záviděla!!!!

A jsme zpět na místě odkud jsme vyráželi. Pstruhový dvůr nabízí nejen ubytování ale i restauraci. Zašla jsem na kafe, výborný makový koláč a pivko. Všechno zmizelo takovým fofrem, že jsem ani neudělala svou klasickou výletovou fotku !

Dnes tedy opouštíme soutěsku Ysperklamm a Stezku Druidů, a zítra se vydáme na místo jednoho archeologického nálezu z dob, kdy ani ti druidi ještě nevěděli že budou druidi a Keltové? To bylo něco hodně hodně hodně vzdáleného ...