.... tu se vzala v roce 1908 v obci Willendorf
v jedné sprašové stráni malá soška. Měřila sice jen 11 cm, ale svým původem se stala obrem. Ta soška je stará, hódně stará, vznikla v období mladšího paleolitu, a i když se našla v Rakousku, zřejmě pochází, stejně jako její zhruba stejně stará kolegyně z Moravy.
Ta soška se jmenuje Willendorfská venuše a patří mezi nejvýznamnější a nejznámnější rakouské archeologické památky. Dnes jí najdete ve sbírkách prehistorického oddělení Přírodovědného muzea ve Vídni.
Narozdíl od naší věstonické, která je z keramiky, ta rakouská je vyhotovená z vápence. A navíc velmi detailně.
Takže když jsme na zpáteční cestě údolím Wachau okolo Wilendorfu projížděli, navíc jako zázrakem právě skončil pořádná liják, zastavili jsme se tu a na naleziště se zašli podívat. Je to necelých 200 metrů od silnice, projdete i okolo muzea kde krom repliky venuše můžete zhlédnout i mnoho dalších artefaktů z vykopávek ve Willendorfu. Samotné místo nálezu je upravené a vedle něj najdete žulovou sochu venuše která se kochá pohledem na Dunaj.
Tady probíhala nějaká sláva, ochutnávky vína i klobásek. Jak já bych tam poseděla!
Takhle vypadá místo nálezu
Takhle vypadá originál soška ....
.... a takhle její dvojnice. Je trochu přerostlá, pravda, ale zase jí uvidíte jak ze silnice, tak i z lodi když plujete po Dunaji
Z Willendorfu následoval přesun do městečka Weisenkirchen na prohlídku opevněného kostela. Jeden ale najdete ještě o něco dřív v obci Wösendorf a vypadá spíš jako hrad než kostel. Ale to co vidíte na fotce je tzv. mileniální vinice. Tvoří jí samostatný kopec mimo hřeben s ostatními vinicemi, a víno z ní patří mezi top vína z celé oblasti
A už frčíme kolem sv. Michaela
Nefotila jsem samozřejmě jen přírodu a stavby, ale i květiny. No musím říct, že zahrádky v Rakousku oplývají barevností, mnoha keramickými i skleněnými doplňky a vedou v nich tři keře. Komule (motýlí keř), syrské ibišky ve všech dostupných barvách i podobách a hortenzie latnaté. A ne jen v jednom exempláři, to ani náhodou. Z ibišků tu mají i živé ploty, a komule tu rostou i mimo zahrady, docela divoce podél trati.
Tyhle velké skleněné ozdoby, tak trochu připomínající i zahrádky našich babiček jsou velmi oblíbené. Když jsem byla v Kittenberger garden, prodávali jich tam spousty a i v ukázkových zahradách jste je mohli najít skoro na každém kroku. Další věcí je takový jakoby keramický "špíz" či jak to nazvat, jsou to různobarevné a různotvaré keramické artefakty "nabodnuté" na podstavci, stejně jak když připravujete špíz.
Zítra se s údolím Wachau a letošním prvním a doufám že ne posledním výletem rozloučíme ve Weiskirchenu. Bude to trochu větší nálož fotek než normálně
Měli jste Vendy moc zajímavý zájezd a prošli hodně zajímavostí. Ta pískovcová dvojnice věstonické Venuše vypadá také zajímavě. Děkuji za hezkou podívanou a měj se mooc pěkně a užívej si posledních letních dní se sluníčkem.
OdpovědětVymazatTak užívat si budu, už dneska při sekání zahrady ;-).
VymazatTo byl hodně zajímavý výlet.Venuše je kočka,to je jasné a další fotografie se mi moc líbí.Zajímavé záběry.
OdpovědětVymazatMěj se hezky
Dolní Rakousy jsou na zajímavá místa velmi bohatá.
VymazatVendy, Wachau jsme navštívili na kole, po stezce kolem Dunaje, ale o sošce jsem neměla ani tušení.
OdpovědětVymazatTakže díky za rozšíření obzorů, soška je zajímavá. Stejně tak i místo nálezu.
Přeji hezký víkend. D.
Cyklostezky tam jsou skvělé, to bych dala i já, nejsou tam moc kopce. Ona ta socha je vidět i z té cyklostezky. Tedy když o ní víš....
VymazatVypadá to, že na Moravě musela fungovat pravěká manufaktura na výrobu venuší :-).
OdpovědětVymazatTak ono to není stoprocentní, protože se nesmí vzít vzorek aby se porovnal materiál, ale všechno ukazuje na Stránskou skálu u Brna. Však ona Věstonická venuše vznikla zhruba ve stejnou dobu. Asi je tam dělali a pak je prodávali dál ;-) Že by mohla být z Moravy nasvědčuje i pazourek který byl na té samé lokalitě nalezený a porovnáním se zjistilo že to je pazourek z moravských nalezišť.
VymazatJak se to říká - krev a mlíko 😀
OdpovědětVymazatZahrady a kvetoucí okna obdivuji ráda - ty skleněné koule umí záhon krásně dodekorovat, moje babi je měla. Pořád se dají koupit, dělá je jedna sklárna.
Vendy, měj hezký den. Helena
Já si pamatuju na chalupě že je měli v každé zahradě. Tedy není divu, skleněné koule tam ženské vyráběli doma pro hlineckou fabriku na výrobu vánočních ozdob. V Rakousku je prodávají třeba v zahradnických centrech....
VymazatI tahle Venuše je slovanský tip. Docela se jí podobám. ;-)
OdpovědětVymazatSkleněné koule si ze zahrádek také pamatuji. Měli jste hezký výlet.
Jo, jo... holky jsou si podobné. :D
VymazatAž do teď jsem o téhle " Venuši" něla ani páru. Líbí se mi.
OdpovědětVymazatJá o ní slyšela na minulých zájezdech, ale nikdy jsme se u ní nestavovali.
VymazatNaši dávní předci měli vkus jako Rubens :).
OdpovědětVymazatVěstonická venuše není k vidění, protože je údajně zavřená v trezoru. Pokud ji jednou za dlouhou dobu někam zapůjčí na výstavu, byla např. v Britském muzeu v Londýně, bývá pojištěna na miliardovou cenu.
... v trezoru v Muzeu Anthropos v Brně.
VymazatTo je pravda, nicméně je zajímavé, že všechny ty sošky ať pocházejí odkudkoli, dokonce až ze Sibiře jsou plus mínus stejné. Tak já si myslím, že vystavená je kopie a stejně jako naše venuše je i tahle v trezoru a ukazuje se jen příležitostně. Jsou to vždycky manévry když tu věstonickou převážejí, to jo.
VymazatVida jak byly prarakusanky udelane!
OdpovědětVymazatOno to vypadá, že to nebyla prarakušanka, nýbrž pramoravanka...proto ty proporce ;-)
OdpovědětVymazatSošku asi dělali podle mne. :D
OdpovědětVymazatTak to tam říkalo víc ženskejch :D :D
Vymazat