Ptactvo vodní i v nebesích ...

 

.... létající. Tedy když může. To jsou dnešní zastávky.

Kdysi se třeba takoví orly, supi či jiní větší dravci mohli pozorovat jen zvenku voliéry, dnes si k nim do voliéry můžete v klidu vejít a pozorovat je zevnitř. I oni nebyly zrovna moc akční, supové se prali někde ve větvích, byl slyšet jen skřekot a občas nějaký z větve shučel dolů, orlosupi si hověli na skále, luňák červený si jen tak přelétl voliéru a zase se usadil, a tak jediné kdo byly stále v pohybu byly straky, které si zřejmě našly nějaký otvor kterým se dostaly dovnitř voliéry, a vesele hodovaly na masejčku, které tam mělo osazenstvo naservírované. 

Od těchto velkých dravců jsme pokračovaly k další expozici a to vodního ptactva kde valnou většinu tvoří pelikáni. I k nim si můžete vlézt do voliéry a povídat si s nimi. Tedy pokud mají na to náladu. Jinak dřepí a čučí. Jedná se o odrostlejší mláďata, ale i tak mají sakra dlouhé a špičaté zobáky a asi není radno je nějak provokovat. Mezi pelikány se procházelo i pár nesytů, bílých a černých čápů a jeden jeřáb jakýsi a další vodní ptáci. Jen jsme prokoučovaly setkání s plameňáky, ti byli na opačné straně než jsme se vydaly my. No, prostě nám chyběl po ruce ten plánek ....

Když jsem viděla rozpětí křídel dospělých pelikánů, vzpomněla jsem si na záběry v tývý které se objevují každý podzim, když zaměstnanci ZOO odchytávají pelikány aby je přepravili do krytých prostor. Už se vůbec nedivím, že jsou z toho vždycky totálně vyřízení. A to nemluvím o dlouhých a ostrých zobácích kterými se dokáží velmi účinně bránit ...

Tenhle si hověl nad hlavami návštěvníků na plošince nad vstupní brankou jak tetka na návsi na lavičce ....

... a takhle na ně čučel

Mladí pelikáni měli svůj bezhlasý debatní kroužek ...

... a když se jim něco znelíbilo, jen natáhli výhružně zobák

Tenhle prcek si usmyslel, že půjde s námi domů. Pořád se ke mě  lísal a zvědavě pořád za mnou popocházel. Když jsem se k němu sehnula že ho vyfotím, málem mi vlezl do klína

A samozřejmě že nesmí chybět páv. Tenhle si hověl na zídce nad mangustami. Nikdy se mi nepodařilo ho nachytat na zemi, a že jsme se taky kolem motaly vlastně pořád

Kačenka z expozice Darwinův kráter ....

... z které jsou i tihle kormoráni. Ledňák obrovský tam sice byl psaný mezi osazenstvem, ale vidět nebyl. Mohla jsem ho poslat na oplátku jako pozdrav Simi do Austrálie ;-)

Nejdřív hromada paří na dlouhých nohách ....

.... a pak se z ní vyloupla tahle krasavice z uhrančivým pohledem. Asi nějaký druh volavky či co

Nad výběhem terénkoz hnízdí na stromech početná kolonie volavek popelavých

Puštík bělavý. Prý po výru druhá naše největší sova

Mláďata sovy pálené. Můj kamarád koňák se do ní tak zbláznil, že si jednu takhle od mala vychoval. Říká jí originálně. Hedvika. Nejdřív jsem mu nevěřila, že si něco takového pořídí, ale překvapil. No, teď začínám věřit tomu, že si pořídí i toho geparda o kterém taky už hodně dlouho básní...