Ze života racků...

.... jsou dnešní fotky. Moc obdivuji fotky racků u všech těch, komu se podaří je nafotit. A vede v tom TlusŤjoch, jeho racčí fotky mi opravdu učarovaly. Tady u nás se tyhle mrchy nevyskytujou, tedy ne na vodní ploše. Občas na polích když se oře anebo na skládce nedaleko od naší vsi. Na pole nevidím kdy se oře, a na skládku nemám touhu chodit ani kvůli těm rackům. A stejně bych se tam k nim moc blízko nedostala. O Praze ani nemluvím, tam jsem neměla to štěstí jít tam kde se vyskytují už hódně dlouho... Ovšem! v Pirně na náplavce se mi poštěstilo tyhle potvory fotit a to docela zblízka. Bylo jich tam hodně a tak jsem toho hodně využila ....

" Vonásku, velel jsem Přímo hleď! "

A studie poletujících si racků

Aby jsme neztratili ostražitost během vánočních "klidných" dní, opět jsme skončili s Bobešem na operaci na veterině. A opět to nemůže být v klidu a pohodě. Když jsem ho mezi svátky koupala, jak měl namočenou srst, zjistila jsem, že má na patním kloubu asi třícentimetrovou bouli. Při zmáčknutí nereagoval, za to já jo. Málem jsem se strachem po... Ono totiž každá boule, která není zrovna bolestivá se u nás proměnila v noční můru s diagnózou zhoubný nádor. Dva psi a jeden kocour v jednom domě mi už připadají hodně... jedině co mi přišlo divné, že tak rychle narostla. O deset dní dřív jsem ho taky koupala, pak i česala a nikde nic. Takže zbalili jsme psa a jeli k vetovi. Ten prohlídnul, optal se od kdy jí pozoruju, já mu řekla že od předešlého dne odpoledne, a předestřel mi čtyři možnosti. Výpotek, zánět, tuková boule nebo nádor. A že tedy mi ho rovnou kuchne. No a když bude už jednou v narkóze, že mu prohlédne zuby, vyčistí případně vytrhne. O.K. souhlasila jsem se vším a jeli jsme domů. Když nám zavolali že si máme přijet myslela jsem že aspoň něco budu vědět, ale ne. Tedy dozvěděla jsem se, že mu vytrhli zub, udělali plastiku dásně a poslali vyoperovaný útvar na histologii. Vyplázla jsem sedm a půl tisíce a jeli jsme. S tím, že máme přijet v pondělí na přepich atb.  Jenže to by nesměl bejt Bobeš aby něco nevyvedl. V tomhle případě si okousal do večera skoro všechny stehy. Přišli jsme na to ale včas a tak jsem mu pařát vydesinfikovala, stáhla fáčem kraje rány k sobě, natáhla ponožku a nohu zamotala do samolepicího obinadla. Rána se krásně zatáhla takže při pondělní kontrole bylo všechno OK. Ovšem když se ukázala nutnost ponožku vyprat, a dát jinou, nelenil a tu krásně suchou a staženou ránu si zas rozblemcal. Jenže to už nešlo nijak stáhnout a tak jsme opět jeli na veterinu na další zašití. Tam jsem se dozvěděla, že tuková boule to nebyla. A že prostě musíme čekat deset až čtrnáct dní na výsledky. Přišli jsme domů, já opět provedla bezpečnostní ukrytí nohy do ponožky a omotání obinadlem a vypadalo to, že máme konečně klid....

Vypadalo, ale nemáme. V neděli dorazila dcera s Bobulí, za chvíli se přidal i synátor a tak jsme nevěnovali pozornost Bobešovi. Za to on věnoval nadmíru pozornosti zašité noze a opět si vytahal stehy. Stáhl si jak obinadlo tak ponožku a činil se. Takže opět stažení obvazem a další bezpečnostní opatření, v pondělí hned ráno hurá do lékárny pro stahovací náplasti, obvazy a obinadla protože jít už potřetí na zašité stejné nohy jsem odmítla. Protože by mě už vet zabil. Takže teď nechám ještě jeden den nohu v klidu, protože to se mi osvědčilo při první demoliční akci, zítra udělám převaz a nové stažení rány a budu doufat že už se tahle anabáze počtvrté opakovat nebude... Akorát nevím, jak budu vetovi vysvětlovat při tahání stehů kam se poděly. Nechal tam snad jen tři ....