08 ledna 2020

Pro TlusŤjocha...





.... který letošní rok vyhlásil rokem La butě. A proč ne? La buť je taky tak trochu magický pták, stejně jako magickým rokem letos nazývají numerologové ten letošní. Jestliže v Pirně místo labutí se procházely na náplavce husy, v Hallstattu už tomu bylo jinak. Tady na jezeře se už majestátně předváděly spolu s racky. A předváděly se i mezi lidmi. Jedna z mladých labutí s námi koketovala a když jsme se jí zeptaly jestli nechce s námi jet domů, nadšeně opáčila JA, JA, JA ... a málem s námi vážně šla až do autobusu ....










Tohle mládě s námi šlo skoro až k autobusu. Kdysi dávno, když jsme ještě jezdili na lodi, v přístavu se taky motaly labutě a jeden labuťák nám dělal revizi v lodi. Přes manželův zákaz jsem mu dala kousek chleba, což jsem vážně neměla dělat, a pak už začalo tóčo. Labuťák nám začal lézt do lodi, nenechal se odradit ani tím, že jsme zatáhli střechu, na tu neustále dorážel zobákem až musel manžel zcela natvrdo plácnout vedle něj pádlem do vody. Potom mu už došlo, že není zrovna vítaným hostem a za neustálého syčení a brblání odplul.... jestli jsou české labutě nevychované stejně jako někteří naši spoluobčané, nevím. Ale ty halštatské naprosto přesně pochopily kdy je konec hraní a krmení a odcápaly spořádaně někam jinam.


14 komentářů:

  1. Krásní ptáci. Je vidět, že jsou zvyklí na lidi, jen bych se bála, aby mně nezobli. Od dětství se bojím hus a jsem ochotna obejít je velkým obloukem. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se bojím husí bílých, taky od mala. Těch divokých jsem se nebála ani trochu. Asi proto, že neútočily hned jako to dělají ty bílé. Ony ty labutě šíleně loudily a klidně ti strčily zobák do kapsy, takže se nesnažily nikoho nějak napadnout...i když sílu tedy mají

      Vymazat
  2. Parádní labutěnky! Já měla vždycky štěstí na agresivní kousky :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jednou na tý lodi, ale pak už jsem se s nimi do přímého kontaktu takhle na břehu nikdy nedostala, to až tady poprvé v životě jsem si hladila volně žijící labuť. Tyhle byly vážně hodně kamarádský. Však z toho taky měly velkej profit!

      Vymazat
  3. Jsou majestátní a už mnohokrát jsem před nimi prchala, naposledy na Vysočině, když si labutí táta intenzívně hlídal rodinu tak, že jsme museli chodit místo po chodníku okolo rybníka :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani v Praze jsem se s nimi nedostala tak přímo do fyzického kontaktu, tím myslím možnost je hladit, jak tady. Neútočily, byly stejně voražený jak veverky na Petříně, který ti lezly až do tašky jestli tam nemáš něco k snědku. V době hnízdění to je samozřejmě něco úplně jiného, to jsou labuťáci velmi agresivní. Ale tohle bylo úžasný...

      Vymazat
  4. Vendy, fotky labutí jsou excelentní. Jsou to nádherní ptáci a prý jsou monogamní. Nezapomenu, když mne s kamarádkou a našimi mladšími dětmi (starší chodily do 1. třídy a byly tudíž ve škole) pronásledoval syčící labuťák na nedalekých Břvích. V době hnízdění není radno rušit labutě. Hanka s dětmi utíkala k autu, já házela klacky a kamínky, ale labuťák byl vytrvalý. Nakonec jsem zavzpomínala na své atletické mládí a sprintovala k autu. Sprintoval i ten nakakaný pták, ale já byla rychlejší. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však vyprávěl manžel jak byl problém projet v době hnízdění labutí lodí Hořínský kanál, labuťáci na ně pořádali nálety. A ono dostat křídlem nebo zobákem není nic příjemného, mají v nich hodně velkou sílu. Takže museli kličkovat s loďma sem tam jak před nimi prchali.

      Vymazat
  5. Labutě pro mne znamenají vzpomínky na dětství. V Horšovském Týně na rybníce v parku byly samozřejmostí. A chodili jsme kolem nich každý den do školy. :) Miluju tyhle ptáky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ani nevím kdy se jich v Praze tolik objevilo, ale myslím že to bylo později než v době kdy jsme chodili s našima na procházky k Vltavě. Kachny a racky si pamatuju od mala, ale ty labutě ...Na Mníšku na Zámeckým rybníku byl pár labutí. Po dvou letech najednou zůstala jen jedna a za čas zmizela i ona. Tady na řece byly asi půl roku a taky zmizely. Jestli jim někdo něco udělal nebo usoudily že v také díře nemá cenu žít to nevím. A mrzí mě to. I když nynější zásahy by je asi stejně odradily....

      Vymazat
  6. Setkání s labutí ve volné přírodě je pro mě pokaždé silný zážitek. Tyhle "ochočené" by podobné pocity asi nevyvolaly, ale i tak by se mi to líbilo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak mě to jedno setkání na lodi úplně stačilo, takže jsem vzala za vděk těmahle hodnejma :-D

      Vymazat
  7. Ty jsou pěkné rozmazlené, stejně je ale zajímavé, že mohou žít i na ledu a nepřimrznou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když tlápou sem a tam tak nepřimrznou, ale taky dokáží zamrznout na hladině když jsou opravdu velké mrazy.

      Vymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....