Sankt Wolfgang ....

.... je prý jedno z nejkouzelnějších rakouských městeček vůbec. Nevím, nebylo tolik času aby se člověk v tomhle tvrzení utvrdil. Navíc byla už skoro tma když jsme sem z Hallstattu dojeli, nicméně to co jsme stihly s dcerou vidět působilo velmi romanticky. Kráse přidávají jak vysoké hory kolem, tak i  stejnojmenné jezero. Městečko najdete cca deset kilometrů od Bad Ischlu, a můžete se zde věnovat jak vysokohorským tůrám tak dlouhým procházkám zalesněnými hřebeny či cykloturistice, ale hlavně všemu co souvisí s vodou. 

Městečko i jezero nesou jméno sv. Wolfganga, řezenského biskupa a učitele císaře Jindřicha II. Od 13. do 15. století patřilo městečko Bavorsku, v roce 1506 přešel St. Wolfgang do vlastnictví Habsburků. Na místě dnešního kostela stávala poutní kaple sv. Wolfganga kterou v 15. století nahradil kostel. 

Ze st. Wolfgangu můžete jet po jezeře lodí do dvou dalších měst. Na horním, salcburském konci jezera to je St. Gilgen, na dolním Hornorakouském to je městečko Strobl.

To byl i náš cíl, plavba po jezeře kolem 19 metrů vysoké svítící lucerny. Až do této doby celý náš výlet odsejpal přesně podle instrukcí, (no dobře, trocha zpoždění byla díky prodloužené návštěvě dolu v Hallstattu, ale nikdo se neztratil)  ovšem v okamžiku kdy jsme měli nasedat na loď na níž jsme měli koupené jízdenky se ukázalo, že jedna z účastnic zájezdu není. Prostě se nedostavila na místo srazu, zakufrovala necelých 200 m od místa srazu a nebylo možné se jí ani dovolat, protože telefon buď neslyšela nebo se bála to zvednout že jí to sežere spoustu peněz. Takže co teď. Buď nepojedeme a budeme čekat a propadnou nám lístky a peníze, nebo jet do Stroblu kde na nás čekal autobus, tam zas zkoušet se dovolat a domluvit si místo kde jí i s další která jí šla hledat nabereme. Což se také nakonec stalo. Stroblem jsme za velké nespokojenosti všech jen prolétli, což byla velká škoda protože trhy zde byly o mnoho klidnější než ve St. Wolfgang, a městečko působilo velmi příjemně. Díky tomu jsme získali další zpoždění které nakonec celou cestu zpět protáhlo o hodinu a půl. Že si paní vyslechla dost negativních komentářů nemusím ani připomínat. Jak jsem později zjistila, je postrachem zájezdů, protože její ztrácení je pověstné ....

Vrchy nad jezerem už začínaly tonout ve stmívání. Nevím přesně jestli je tohle  Schafbert (1782 m.n.m) nebo Zvöfelhorn (1521 m.n.m) nicméně tvar by napovídal tomu rohu (horn) v názvu

Atrakce jezera Wolgangsee, 19 metrů vysoká lucerna. Věž a domy které jsou vidět za ní je právě městečko Strobl

Konečně tady, ve Wolfgangu jsem si užila to krásné nasvícení vánočních trhů. Krásné, elegantní a v jedné!! barevnosti. Žádné různobarevné blikající příšernosti, žadní santové lezoucí po žebřících, či spřežení sobů táhnoucí sáně. A nedá se říct že by se světýlky šetřilo, kdepak, těch tam všude je opravdu větší než velké množství. Nicméně vždy přísně v jedné barevnosti. Žlutá vede, ale najdete tu i studenou bílou s nádechem do modra. A občas kombinaci těchto dvou barev, ale ne jedno patro tak a druhý tak, ale spolu v jedné dekoraci

V tom malém letohrádku či jak to nazvat je prý zázračný pramen, jenž za svou zázračnost vděčí právě sv. Wolfgangovi, což byl důvod proč byl Wolfgang svatořečen

A takhle krásně svítí kostel a lucerna když je tma. Focené z mola kde jsme čekali na tu ztracenou duši. Jak je vidět, není to opravdu daleko na to aby se tam člověk totálně ztratil

Zítra nás čeká závěrečná plavba a Strobl letem světem...