01 ledna 2020

Rozloučení s adventem i rokem ...





.... je smutné. Nejen proto, že jsem se alespoň  na chvíli odpoutala od všeho co mne v posledních dnech i letech tíží, ale návratem se to zas vrátilo, ale i proto, že už se člověk nemůže vrátit do let kdy ho při zpětném ohlédnutí nadevše trápily takový prkotiny, který bych dneska brala všema deseti místo těch momentálních. Jenže to nejde a tak ho hned to co alespoň jeden den odvanulo, hned druhý den po návratu zase začne dusit. A konec roku, všechno to připomínání, bilancování a euforie která se line odevšad, to ještě umocňuje. Je to doba, kdy bych se nejraději zahrabala do nějaké dobře vystlané jeskyně, zavalila za sebou balvan a spala a probudila se až do jara, do doby nového probouzení. To už se pak ty problémy snášejí o dost líp. Tak jako jsme se rozloučili se starým rokem, vstoupili do nového, se stejným dychtivým očekáváním že snad už ku*va bude tenhle konečně lepší než ty předchozí, tak se rozloučím i s posledním výletem právě uplynulého roku. Jestli se letos někam podívám, je velkou neznámou, a jestli, tak zas až na nějaký advent.
Možná zas s dcerou, možná sama, to se teprve uvidí ....


Následující fotografie jsou focené už z lodi při přejezdu z St. Wolfgangu do Stroblu. Proto je kvalita nic moc. Loď jela dost rychle a navíc jsem měla objektiv přilepenej až na sklo, aby bych eliminovala odlesky. Světla ze Stroblu vidíte za lucernou



Průjezd kolem lucerny tedy všechno rozmazal, ale něco aspoň vidět je



Strobl nás přivítal krásně ozdobeným nábřežím


Jenže víc než tohle jsme z něj neviděli. Řešili se ztracené účastnice, zbytek lidí ze zájezdu byl vcelku rozladěn, protože jsme oproti možnosti projít si i Strobl, museli svištět za průvodcem k autobusu a vracet se do Wolfgangu pro ty dvě


Zajímavý nápad na to jak vylepšit vánočně pouliční lampy


Andělíci mne mrzí, že jsou rozmazaní, byli moc krásní




A zazvonil zvonec a pohádce je konec. Tedy je konec tomuto pohádkovému výletu. Byl to opravdu i přes ty potíže na konci a přes počáteční mokro výlet podle mého gusta. Krásná příroda, dobroty, dobrá nálada, navíc i dcera, která sice skoro pořád nad něčím brblala, nicméně i tak to s ní bylo fajn. 
Skončil i další rok a vlády se ujal nový s kouzelným číslem ze dvou nul a dvou dvojek. Měl by být tím pádem i zajímavým, ba přímo magickým. No jak to s ním bude, to se teprve uvidí. Jsem zvědavá, jak se s ním bude snášet moje životní číslo, kterým je osmička. Čili dvojnásobek čísla roku....

10 komentářů:

  1. Milý Vendísku,
    čte se mi to mizerně a je mi zároveň smutno.
    Přála bych ti od srdce úplně něco jiného, příjemného, šťastného.
    K vám domů nevidím, přesto, hodně světla, pohody, delších dnů a radost.
    Tu obyčejnou, že se člověk vzbudil, je relativně zdravý, dá si skvělou kávu a
    vykročí, třeba jinou cestou, více klikatou, ale na konci bude zářit.
    Šťastný a pohodový rok ti přeji a třeba svitne naděje, chyť se jí a nepusť ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že ani jedna z nás neměla tenhle rok, ale i možná ty předcházející lehký. A když ne celý, tak určitě ten jeho sklonek určitě.Díky za podporu, ale budu se opakovat,v to že bude ten příští už bude konečně lepší věřím už posledních devět let jako božímu slovu a on mne, stejně tak jako ten bůh, opět a zas zklame. Což mne vede k tomu že bůh je výmysl (což jako ateista vím dávno)a že ani ten další rok nebude o moc lepší než ten uplynulý. Prostě už jsem rezignovala. Ale pokud se něco naskytne, přijde naděje na něco lepšího budu se jí držet...

      Vymazat
  2. Milá VendyW,
    rezignace je blbá. Ale taky jsem to zažila. Ale mohu ti z vlastní zkušenosti potvrdit, že životní nepohoda se přeci jen chce občas proskočit někde jinde - a po letech, někdy bohužel po MNOHA letech, ji to u tebe přestane bavit - a odtáhne jinam. Vydrž. Prostě jen vydrž! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klidně si může odskočit hned teď, já jí bránit nebudu a už se nemusí vracet. Já už moc síly na to vydržet nemám. Už jsem jí ztratila za poslední skoro tři roky pomalu nebo rychle skoro všechnu. Začalo to maminčinou hospitalizací, přes mužův pobyt v blázinci až k maminčiný smrti a definitivní ztrátě kořenů. A to nemluvím ani o finančních ztrátách těch tří let. Ty jsou obrovský ....tudíž i to mi odčerpalo spousty sil.

      Vymazat
    2. Vendísku,
      jsi zdravá (teda aspoň pokud vím), tak máš to nejcennější. Ty popsané ztráty taky jednou přebolí a urovná se to. Já jsem šťastná až poslední rok. Do té doby to byly vždy jen krátké epizody štěstí. Nejhorší doba mého života započala mamčinou smrtí v mých 30 letech a skončila až po 12 letech. Teď mám (paradoxně zatím stále až na to zdraví) konečně většinu toho, co jsem kdy chtěla. I ten klavír jsem si už konečně koupila, když to vypadá, že už se nebudu muset několik let stěhovat. O finančních ztrátách mi nemluv, o tom bych mohla napsat ságu. Smůla prostě NEMŮŽE být celoživotní. :-)

      Vymazat
    3. No zdravá... až na tu hlavu,jak říkala moje maminka relativně jo. Určitá zdravotní omezení mám po operaci páteře. Ale dá se říct že jsem zdravá. Připadá mi, že jsem si prostě vytáhla pro část dospělýho života tu kratší smolnou sirku. Tedy občas se to taky obrátilo a zdálo se být fajné, jenže pak se to zas začalo hroutit. Nějak už nemám sílu tomu vzdorovat...

      Vymazat
  3. Vendy, moc ti přeji, aby se kolo osudu konečně obrátilo k lepšímu. Vzpomínám na roky, kdy jsem měla pocit, že když trochu zvednu hlavu a začnu se radovat, tak přijde další rána. Znovu a znovu a já se od té doby bojím radovat, aby se zase něco nestalo. Ale nemůže přece být pořád jen špatně. Tak to nevzdávej.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už raději nic neplánuju, většinou to vždycky dopadlo bídně, a radovat se taky bojím. Něco mi občas pomůže zapomenout, jenže pak se to zas okamžitě vrátí se stejnou silou.

      Vymazat
  4. Moje jediné vánoční procházky jsou u Tebe...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No aspoň že tak! A máš to rovnou za hranice všedních dní!! ;-)

      Vymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....