Tour de beer ....

.... tak by se dal překřtít náš dlouho plánovaný výlet s Padesátkou. Šlo opravdu o dlouho, neboť jsme se na něj domlouvaly už někdy na jaře, nicméně různé nešťastné okolnosti nám to vždy zhatily. Konečně na něj došlo o svátečním prodlouženém víkendu a nakonec jsem ráda že to vyšlo právě na ten teplý a slunečný podzim. To jsou totiž Brdy nejkrásněji vybarvené, protože zde roste hodně buků a dubů a ti vnášejí do zeleně jehličnanů světlo a barvu. I když to sluníčko si s námi nemile zahrálo, neboť sice od rána svítilo, ale jen co jsme zvedly kotvy z první zastávky, zalezlo za mraky a definitivně zmizelo ze scény. 

Náš plán byl následující. Vyzvednu Míšu u autobusu, zajdeme na kafe do chaty (byla samozřejmě zvědavá na mé doupě neřesti ;-) ) pak lesem do Kytína kde si dáme před dlouhou cestou do kopce malou vzpruhu v podobě pivka ve zdejším stále ještě novotou zářícím pivovaru, dále pak prohlídka nejstarší trampské hospody v Brdech, U Dernerů, ovšem známější pod názvem U Čunčí huby a odtud ještě chvíli do kopce a pak už jen po rovině až k baroknímu areálu Skalka. V případě potřeby i zde doplnit zásoby tekutin. Pak se skulit dolů do Mníšku a zakončit výlet v cukrárně U Jarolímků.

No, trochu nám nevyšel ten konec, protože se nám

v Kytíně sedělo tak dobře, že jsme nabraly mírný skluz, navíc jsme se zdržely i tím, že jsem nám k obědu smažila bedly, které jsem měla připravené pro návštěvu z předchozího dne a když jsme dorazily dolů, cukrárna už zavírala. Čímž ovšem vznikl důvod proč by měla Míša příště zas dorazit. A aby to nebylo jen o tom jídle, můžem si obejít tři rybníky a podívat se na zámek. Takže vzhůru, tedy v tomto případě šup dolů, do Kytína ....

Pivovar byl zrekonstruován a otevřen před dvěma lety v něčem co nevím tam bylo, nicméně je možné, že kdysi už to pivovar byl. Na stránkách Kytína jsem nic nenašla. A vaří zde šest druhů piva. Musím říct že dobrého, zvláštního se zajímavými jmény. Bála jsem se hořkosti, protože mají psané v nápojovém listě, že všechna piva jsou silně chmelená, nicméně nebylo to až tak hrozné. To ještě krásně svítilo sluníčko a najít venku volné místo bylo docela těžké. Dovnitř se nám v tak krásném dni ani nechtělo. Jelikož je zde mnoho cyklostezek právě cyklotůristi tvoří valnou část hostů

Jak jsem zmínila, místní speciály mají zajímavá jména. Jako první přišel na řadu Kytínský čmoud, pivo vařené ze zakuřovaného sladu. Ten kouř tam fakt byl krásně cítit. Jak z takového trampského ohníčku. A když jsme u toho (K)ouře. Napadla mne taková parafráze jedné písně z tohoto kultovního filmu. " Bylo to fajn, fajn, fajn, bylo to fajn fajnový ... "

Druhý přišel na řadu Kytínský mazut, pivo černé opravdu jak ten mazut a hustě neprůhledné. Pro černá piva mám slabost, takže volba při ochutnávce byla jasná. Jo, oba speciály jsou 13°. Ještě jsem chtěla ochutnat třetí Little Horn, což má být pivo kde se nejdřív rozvine chuť citrusů pozvolna přecházející ve chmelovou, to je už 15°, ale bohužel a možná i bohudík ho na čepu neměli. Tak příště ...

Po výšlapu v hodně rychlém tempu k Čunčí hubě se dostavila jak žízeň tak hlad, a jelikož Míša má období kdy ujíždí na utopencích volba byla jasná ... nicméně to byla taková utopencová jednohubka.

Jak vidno, já dala Mustanga, novinku ze stáje Staropramen, Míša klasickou dvanáctku. Název doplňuje to, že je zde i jezdecký tábor. Jinak jsme byly vykázány až za cestu, neb celá hospoda (cca pro sto lidí) byla rezervována na oslavu narození dítka jednoho z obyvatel zdejší chatové oblasti a vypadalo to, že pozval snad všechny chataře z této části Brd. A až teprve teď při psaní mi dochází, proč bylo na Skalce tak veselo a tolik trampů. Prostě si odskočili zahrát, zazpívat a posedět a opéct u ohně buřty sem. Když u Huby nemohli ...

Sedělo by se hezky, ale už byl čas zvednout se a vyrazit dál. Ono nejen kvůli zatažené obloze, ale i kvůli změně času se začalo smrákat když jsme ještě o to nestály

A jsme u cíle. Barokní areál Skalka. A zas o něco hezčí. Všechny kapličky už jsou nově nahozené a sama zastavení jsou dost netradičně ztvárněná. Jsou to velké kameny s číslem zastavení a lehkým osocháním znázorňují co se na tom kterém zastavení dělo. Když jsem tu byla před třemi lety byla jednotlivá zastavení výkresy dětí z mníšecké školy. A pro zajímavost, celý areál vybavila tabulemi Prima ZOOM. Jestli ho má i pod patronátem, to nevím.

Porovnat můžete tady

Vzhledem k tomu, že Míša už začínala být lehce nervózní jestli jí pojede nějaký autobus, navíc se začínalo smrákat nějak rychleji a kvůli velkému množství lidí se zde pohybujícímu, jsem moc nefotila. A v otevřené kapli už bylo bohužel tak málo světla, že z fotek nic nebylo

A tady máme Městečko Káji Maříka pěkně Na dlani. Vzadu ta světlá budova ke které míří točená silnici je nádraží Mníšek pod Brdy. Mnohokrát jsem jako malá odtamtud šlapala těch necelých pět kilometrů k chatě. Tenhle výhled je taky novinka. Pod kaplí sv. Maří Magdaleny a okolo ní byly vykáceny a vysekány náletové dřeviny a stromy, takže se otevřel tento výhled, a naopak z města je krásně na nasvícený areál vidět

Tolik část výletová. Ještě pár fotek posledních květů a přírodnin a definitivně se uzavře kapitola prodloužený sváteční víkend na podzimních Brdech ...