A to bych ...

.... nebyla já, abych slovy Padesátky, nefotila furt nějaký roští. Pro ní je roští všechno co kvete, má zelené listy a roste v přírodě i skleníku😄. V pokročilém podzimu už toho zas tolik v přírodě nekvete, nicméně pár kvítků se ještě našlo, a když se k tomu přidaly nějaké ty houbičky na spadlém kmeni a zajímavá struktura kůry starého dubu něco přírodnin se nastřádalo ....

Duby červené jsem viděla poprvé až na chatě. Tady u nás jsem jeden zaregistrovala jen u nádraží a to ještě mladý, z novější výsadby, ale v lese ne. Na podzim jsou to krasavci odění od zlata po šarlat a zdálky vypadají jak hořící pochodně

Tyhle kulaté chryzantémy mám moc ráda a o to víc jsem smutná, že se mi nikdy nepodaří je přezimovat a uchovat pro příští rok. Při tom jsou tací, komu se to daří a mají krásnou sbírku. Focené na hřbitově v Dobříši

A jsme zas v parku u zámku. Na osluněném svahu se ještě vyhřávala v suché trávě trávnička

Když má strom 400 let ...

Ani k orobinci se tady u nás moc nedostanu. Když konečně začal růst na břehu řeky, přijely bagry a všéééchno zničily. Ale  když jsem šla na autobus z Dobříše, zaregistrovala jsem u strouhy v louce porost suchých orobinců a vydala se je prozkoumat

Nicméně i na chatě se něco našlo ...

P.S. Dneska mi dorazila už třetí moje fotokniha. Díky Majce  jsem se sice na poslední chvíli o této akci dozvěděla (100 stran za 499 Kč+poštovné), ale nakonec to stihla. Sice nastala trochu děsuplná situace v okamžiku kdy mi při odesílání knihy do výroby naskočilo že se mám přihlásit nebo registrovat a když jsem tak dle instrukcí o nezavírání okna udělala, zjistila jsem že je kniha fuč. Vysublimovala do Matrixu. V té chvíli jsem málem sežrala počítač. Kvůli tomu, že se nahrávala dvě hodiny, jsem čuměla do půl jedný  do noci, přestála dva infarktové stavy když mi po odkliknutí naskočilo že stránka neexistuje, pak že mám znovu stránku načíst, naštěstí se to vrátilo kam mělo a pak tohle! Šla jsem si lehnout s tím, že ráno zavolám výrobci a poptám se na možnosti. Věděla jsem že mi ještě zbývá čas na to udělat to znovu, ale v tu chvíli jsem si nebyla úplně jistá jestli to podstoupím. Naštěstí mi slečna na zákaznické lince poradila co udělat, kniha byla uložená v projektech a tak jsem jen znovu absolvovala dvouhodinové nahrávání fotek, zaplatila a jen mi zbývalo čekat. A dneska tedy přišla. Měla jsem obavy o to, jak budou fotky vypadat, při těch dvou prvních mi vždy program hlásil jestli je kvalita vkládané fotky vhodná k tisku, což byla opravdu velká pomoc, tady jsem musela spoléhat na to, že to prostě stačit bude. Jestli nebudou fotky přeostřené, vkládala jsem je v původní velikosti, a tam se jakékoli úpravy strašně špatně v malém formátu na monitoru v editoru ukazují. A při přiblížení zas vidíte jen malý úsek fotky a ještě dost rozpixelovaný. Těch obav prostě bylo hodně, a tak jsem dneska s velkým napětím knihu otvírala. Naštěstí dopadla dobře, na ten fofr v jakém vznikala. Jen se na na ní trochu podepsalo, že jsem využila přednastavených šablon, abych urychlila vkládání fotek, ono přece jen sto stran je hodně, a potřebovala jsem do ní dostat poslední tři roky, kdy jsem žádnou nedělala. Také vymyslet jak jí koncipovat. To jsem stejně jako Majka vyřešila tím, že jsem jí věnovala výletům. jak do zahraničí tak tady u nás. S minimem květinových fotek, kterých mám přeci jen nejvíc. Oproti těm prvním dvěma není na tvrdém papíře a nemá plochý střed, ne že by nebyla v nabídce, ale už by byla s polovičním počtem stran. Nicméně jsem spokojená, už proto, že výrobce upustil od svého loga na každé stránce, což bylo dřív a má jen malé decentní logo na zadní straně desek. Takže doufám, že až zas bude nějaká taková příhodná akce, že se díky newsleterům o ní dozvím dřív a budu mít víc času na to udělat knihu podle svých vlastních pravidel...