Petřín podruhé ....

Na přelomu března a dubna jsem se na Petřín vypravila podruhé. Už opravdu za krásného

slunného a teplého víkendu. Tentokrát moje cesta sice vedla ze začátku stejným směrem,

ale od něj jsem se odchýlila kolem pravoslavného kostela sv. Michaela dolů, do Kinského

zahrad a ke stejnojmennému letohrádku. Nad ním se totiž nachází druhé jezírko, které

na Petříně najdeme. Jmenuje se Herkulovo a má dva vodopády. Z vrchního přitéká voda

do druhéhu spodního, pod dřevěným mostkem, a odtud spadá do jezírka s Herkulovou sochou.

I ono si prošlo renovací a stejně jako vrchní jezírko U lachtana i tady tvoří pískovcové

bloky (ostatně pískovcový je celý vrch Petřín) hlavní roli. Bohužel na jejich pozadí dost zaniká

socha ze stejného materiálu. A ani tady samozřejmě nechybějí kačeny. Co tu ale chybí je

symbol těchto zahrad. Oprsklé zrzavé a černé ušatice. Ano, veverky. Dřív

jich tu bylo spousty a jakmile jste si někde sedli na lavičku, už se

k vám začaly ze stromů sbíhat a zcela nebojácně a drze si

říkaly o nějakou mňamku. Dokonce byly tak oražené

že si vlezly až do vaší tašky. Teď jsem neviděla

ani jednu. Ostatně jejich úbytek pozoruji

nejen tady, ale i v lesích jak u nás

tak i na chatě....

---

Horní vodopád Herkulova jezírka. Před čtyřmi lety jsem o něm psala poprvé.

Je zajímavé že jsem ho navštívila také v březnu....

Dolní, menší vodopád. Nahoře je dřevěný kostelík sv. Michaela

Socha Herkula. Jak jsem říkala, díky materiálu použitého na svahy zcela zaniká

Od jezírka už moje kroky vedly k letohrádku Kinských, či Museionu, známému spíš ještě jako Národopisné

muzeum. Okolo něj pak dolů směrem na Újezd, k památníku Obětem komunismu, dál k lanovce do

Seminářské zahrady. A pěkně zespodu až nahoru k rozhledně a přes zatím spící Růžový sad domů.

Každému zastavení bude věnován jeden článek....