12 dubna 2018

Musaion, čili letohrádek Kinských ....



Není asi Pražáka, který by se školou povinně nenavštívil nějaké pražské muzeum.
A místo, o kterém dnes budu psát patří k těm, které možná až tak svou expozicí
nejsou pro školáky zrovna přitažlivé.
V Kinského zahradě totiž stojí jedna budova a v té se nachází Národopisné muzeum.
No řekněte sami, co je pro školáky ze stověžaté Prahy zajímavého na krojích a lidových
zvycích? A to, že stojí na tak krásném místě a stavba je sama o sobě úžasná se neřeší.
Oč zajímavější je takové Technické muzeum s letadly, ukázkou dolu a jinými
zajímavostmi, Národní s mamutem a velrybou nebo Náprstkovo s Indiány?
Ale dost školního vzpomínání a s odstupem let se spíš právě člověk věnuje místu samému.

Letohrádek vznikl na místě bývalé vinice, patřící klášteru v Plasích, a kterou zakoupila
v roce 1828 kněžna Růžena Kinská ( všimněte si starého českého jména, Růžena, to
zas tak časté ve vysokých šlechtických kruzích nebývalo, a odkazuje tak na dlouhou
ryze českou rodovou linii) jejíž syn Rudolf kníže Kinský zde nechal vystavět na nevyužívaných
pozemcích krásný klasicistní zámeček nesoucí všechny znaky pozdního klasicismu. Dórské
sloupy, portikus s terasou, tympanon s francouzskými okny a bílá fasáda. To vše je prací
vídeňského architekta Heinricha Kocha. Ovšem to nebylo všechno. Ke slovu se dostala
i architektura zahradní a Kinského zahrada patří mezi ty nejrozsáhlejší petřínské
zahrady. Větší je jen zahrada Seminářská, dříve patřící ke kostelu Panny Marie Vítězné
a k ní přiléhajícímu klášteru na pražském Újezdě. Zahrada je ohraničena Růžovým sadem a
zahradou Nebozízek. Vchází se do ní buď dole z náměstí Kinských, to potom vede cesta od letohrádku
nahorů až pod rozhlednu, anebo horním vchodem mezi Strahovskými kolejemi a to pak
obsáhne cestu okolo pravoslavného kostela sv. Michaela, pískovcových skalek a dolů
opět k letohrádku. Dříve k ní patřila i většinou hospodářská část, kterou ale
po tragické smrti Rudolfa, hraběte Kinského prodala jeho žena Vilemína, která v jeho
díle pokračovala, benediktinkám při přestavbě nedalekého kostela sv. Gabriela.
V roce 1914 byl vedle letohrádku postaven pomník herečky Hany Kvapilové
v jehož podstavci je urna s jejím popelem. Do zahrady byla později umístěna i dvě
dětská hřiště. Zajímavostí stavby bylo, že z terasy je v ranním slunci vidět na palác
Kinských, hlavní tehdejší sídlo rodiny. Expozice Národopisného muzea zde byla až
do roku 1986, kdy začala mnohaletá rekonstrukce letohrádku, která skončila v roce
2005 znovuzpřístupněním letohrádku veřejnosti. Letohrádek obdrže své druhé jméno
Musaion, tedy dům Múz ....





U letohrádku stojí i malá dřevěná zvonička původem ze Vsetínska. Je to jediný pozůstatek
z Národopisné výstavy z roku 1895. Stavby, které byly v Praze u této příležitosti vystavovány
byly repliky . Jenže bohužel díky místu kde byly postaveny a vystavovány (Stromovka, navíc
zátopová oblast) byly objekty postupně ničeny vlhkostí a následně likvidovány. Jedině zvonička
se podařila zachránit tím, že byla přenesena sem, k letohrádku, kde vzniklo v roce 1901
právě Národopisné museum, a kde o ní už přes sto let museum pečuje





Socha Hany Kvapilové





12 komentářů:

  1. Je fakt, že pro školáka musí znít Národopisné muzeum hodně nudně. Jó, to kdyby tam takhle vystavovali mumie, to by byla jiná!

    OdpovědětVymazat
  2. Zajimave,zrovna vcera jsem se byl ve slunecnem pocasi projit od Svandova divadla k narodopisnemu muzeu..Na Petrine vse krasne puči, dole se piknikuje...jarni idylka..

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: Ty tam někde bydlíš?

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Tak ona ta expozice nudná byla. Kroje, kroje, kroje, zvyky venkova apod. To prostě pro městské dítě je nezáživná věc. Zvlášť když ještě toho tenkrát byla plná televize díky přenosům ze Strážnice a jiným akcím kde se nosily kroje.

    OdpovědětVymazat
  5. [3]: Jezdim kolem tramvaji z prace. ...obvykle nastupuji na Arbesaku, ted jsem sel pěšky na Svandovo divadlo a v pěkném počasí jsem se šel projit kolem svahu Petřína k tomu narodopisnemu muzeu...Jinak jedu na Podbabu a pak vlakem do Kralup..

    OdpovědětVymazat
  6. Velice pěkný článek. Petřín, rozhledna, koleje na Strahově, ..., ty končiny znám, ale letohrádek si vůbec nevybavuju.

    OdpovědětVymazat
  7. [8]: Tak o tom žádná!   

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Dřív tam před ním byly nádherné záhonky a ohromné keře japonských dřevitých pivoněk. To bohužel zmizelo a je tam jen a jen trávník. Já tam chodila buď s babičkou nebo dědou a tak jsem ten Petřín měla pěkně prolezlej.

    OdpovědětVymazat
  9. Opět další várka krásných fotek a zajímavých informací. V Národopisném muzeu jsem nikdy nebyla, možná bych to měla někdy napravit. Letohrádek znám jen zvenčí.

    OdpovědětVymazat
  10. [11]: Tak já se školou . Ta expozice tam je asi pořád. Možná v jiné podobě, ale stále to je Národopisné muzeum.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....