Nedělní odpoledne stane se, pro mnohé chvílí volna ....

...... nědo si jen tak běhá po lese, jiný zas chodí zvolna .....

K mému nedělnímu odpoledni, jsem si prostě ten text z písničky Jiřího Schelingera

René, já a Rudolf musela do názvu vypůjčit. Ráno to sice tak ještě nevypadalo, ale přeci

jen kolem poledního se sluníčko nechalo přemluvit a začalo svítit. Původně jsem chtěla

začít s drcením větví po průklestu jabloní a jiným zahradním pracem. Jenže kde se vzal, tu se vzal synátor

a že mi jde tedy natáhnout tu novou střechu na altán, co jsme byli koupit.

Dost jsem měla strach jestli to vůbec na ten altán bude pasovat, takže jsem s radostí

souhlasila. A jen tak mezi řečí se zmínil, že pokud to zvládnem do půl druhé, máme

přijet za dcerou a že se půjdeme projít ke koníkům na Suchou. Místo znám, několikrát jsem tam byla

s kamarádem koňákem na kávě a pozorovali jsme jak na jízdárnách pracují s koníky.

Zvládli jsme všechno rychle, střecha se natahovala asi zatím nejlíp ze všech a

tak jsme mohli v klidu vyrazit a dojet k dceři ještě o něco dřív. To už sluníčko krásně svítilo

a tak jsme i s Matesem vyrazili na tříkilometrovou procházku. O cestě po které jsme šli

jsem neměla vůbec páru, je to cyklostezka i cesta pro pěší a vede docela pěknou krajinou.

Pokud se někdy podaří dát dohromady všechny podklady a pozemky a plány, přes údolí

sice povede další část D35, ale kdoví .....

---

Na začátku stezky stojí něco, co zdálky vypadá ako socha ducha nebo bílé paní, ale

je to socha sv. Anežky České

Zatím nedotčená krajina . Možná tu jednou bude stát dálniční most .....

Cyklostezka se kroutí v záhybech a syn by podotknul že se kroutí jak

špatně nakopnutej had. Jak je vidět, je velmi oblíbená. Ostatně Mates by mohl,

kdyby uměl, něco o tom povídat. A jen by nadával, že musel jít kvůli množství cyklistů

skoro pořád na vodítku.

Byť bylo kolem koníků celkem dost, jako vždy jsem měla skoro vybitou baterii a

tak jsem fotila jen minimálně. Ono navíc se kolem nich motalo dost lidí, takže by to stejně

za moc nestálo. Dali jsme si na terase restaurace (byla skoro celá plná, ulovili jsme posledni čtyři místa)

pivko, chvíli poseděli a vydali se na zpáteční cestu. V cíli totiž čekalo kafíčko a vynikající

koláč, který dcera pekla. S novým domem a novou kuchyní začíná objevovat kouzlo

vaření a pečení

Dva pohledy na další kroutící se cestu

Malé polní hupy. No na Moravské Toskánsko prostě nemáme ....