Už je to tu zas ..... ŘÍJEN

Dneska už od noci opět chumelí a tak místo

očekávaného a předpovídaného ledového nadělení zas přišlo nadělení sněhové.

A tak si dopřejeme něco podzimních barviček vrcholného podzimu.

Barviček opravdu zářivých a zářících .....

V tom momentálním nebarevnu obzvláště !

Nejtočitější ......

Když pravá ruka neví co dělá levá .... aneb Pane ministře, udělejte siuž konečně ve svých zákonech pořádek!

Poturčenec horší turka? nebo když pravá ruka neví co dělá levá která patří samotnému ministrovi?

Vždycky když se u nás zavede něco "k lepšímu" (modré zóny ve městech, likvidační zákon o vinotékách či kontroverzní EET) děje se tak velmi slavně a velmi nedovařeně. Další lahůdka z dílny MF ovšem sám pan ministr opět (pokolikáté že už?) o ničem neví.....

Teď momentálně to je neskutečná buzerace ze strany kontrolorů Finační správy a týká se časového údaje na účtence odesílané na FS. Nestačí jen hodiny a minuty, ale musí tam být i vteřiny! Pokud nejsou plať ševče pokuty! Takže, pokud investoval drobný živnostník aby nemusel na pracák nemalé peníze do EET, ale má pokladnu která "umí" jen hodiny a minuty a dorazí na něj kontrola má smůlu a zaplatí pokutu. Nejdřív bude kapat, tak dva tři litříky. Pokud nějakým způsobem chybu neodstraní (neobnoví za nemalý poplatek software, nebo nedej bože zjistí že tudy cesta nevede a pak musí zakoupit komplet nové softwarové vybavení) bude to už horší, neb zaplatí pokutu až do dvaceti tisíc. A pak že EET bude jen a jen přínosem a nikdo se nemusí bát žádných zbytečných vydání, pchá! Ovšem nejúžasnější byla reakce pana ministra byvše na toto dotázán redaktory televizí. S bodrostí sobě vlastní z něj vylétlo "Co je to za kravinu?" Ovšem vedle něj stojící zástupkyně FS na dotaz pana ministra odpověděla upjatě že to žádná kravina není a že podle zákona MUSÍ být na účtence hodina, minuta a VTEŘINA, jinak je to nezákonné! Je zajímavé, že to není poprvé co se stalo že pan ministr neví jaký je vlastně zákon byť vzešel z jeho popudu a jeho ministerstva.

Chtělo by se mi říci se dvěma klasiky. Je něco shnilého ve státě Dánském a velebnosti, jdu blejt!

Nejpokornější ......

Nejstatečnější ....

Ledově studené Klášterní zahrady .....

Přesně po týdnu od nafocení prvních zimních fotek

Klášterních zahrad jsem se na místo dostavila podruhé. Tentokrát ráno,

a za pořádného mrazu. Nevezla jsem si tentokrát foťák a tak ho zastoupil tentokrát

mobil. Nejsem moc příznivcem focení mobilem, prostě jako staromilec raději fotím aparátem,

ale vyměnila jsem s mužem můj mobil za mobil dcery která dostala nový a ten její původní

má na telefon dost slušný foťák.

A tak jsem v nějakých -12 °C a s řádně mrznoucími prsty udělala

těhle pár ledově ranních obrázků .....

---

Vím že to ještě chce vychytávat detaily, jako je rovný horizont, protože po srovnání fotky v editoru

mi pak něco na ní chybí.

Zoom už není to, co by se dalo chválit, ale líbilo se mi sluníčko prosvítající okny

Jako pohotovostní alternativa si myslím ten telefon jde, navíc je pořád po ruce což je velká výhoda.

Ale pro mne je to ale pořád jen náhražka.

A zatím co tohle píšu, ležím zas a opět v posteli, popíjím horké čaje, cucám Halls, a mám

okolo sebe hromadu kapesníků a na hlavě studenej obklad. Vymstilo se mi nedoléčení

minulého onemocnění a zase se mi to, tentokrát včetně teplot, vrátilo. Snad se mi to tentokrát podaří

i když tomu nedávám moc šancí, šéfová s jejím rozpuštěným mozkem v alkoholu to asi moc nepochopí

a bude chtít po mě plnit mé povinnosti. Byť jsem jí psala jasně že se potřebuju doléčit.

Nevím do jaké míry to pochopila ....

Už je to tu zas .... ZÁŘÍ

Jestliže srpen přináší lehké náznaky blížícího se podzimu,

září nás už v mnoha ohledech přesvědčuje o dost víc. Ranní mlhy jsou častější,

jednolitá zeleň lesů a parků dostává trhliny v podobě tu a tam se pomalu zlativších

stromů, květy které v tomto období na zahradě kvetou také patří k těm pozdějším

v kvetení a jejich barevnost začíná být tlumenější. Zahrádky restaurací osiří, neboť

většina návštěvníků už odjela, a občas počasí není nějakému sezení venku nakloněné.

Někdy se stane, že září ale ještě září slunečnými a teplými dny kdy je radost se vydat někam na toulky.

Prostě ještě naposledy nás nechává matička příroda v klamu, že podzim a zima jsou ještě

někde za horami a my si můžeme ještě spokojeně užívat léta. Jenže tomu tak není, tok

času je neúprosný a všechno má svou přesně spočítanou dobu .......

Zimní Klášterní zahrady .....

Klášterní zahrady v Litomyšli jsem sice v zimě už jednou fotila, ale

to byla zima nezima. Tedy mě byla, protože jsem je fotila v únoru před třemi

lety, ale zimu připomínala jen ta teplota. Tentokrát to ale jsou opravdu zimní fotky,

nejen co se týče teploty ale i sněhu. A zimně jsem je fotila hned dvakrát.

Poprvé nebylo sluníčko a tak jsou takové trochu posmutnělé, podruhé

se sluníčko zrovna klubalo ze svého lože, ale zas byl pořádný samec a navíc

jsem nebrala ssebou foťák, ale fotila jsem telefonem. Udělala jsem takový malý čenž

a vzala si dceřin která dostala k vánocům nový. Tenhle její má totiž o dost lepší foťák

a tak ho využívám v okamžicích, když nemám po ruce normální aparát, nebo se mi zdá

s ním zbytečné cvakat. Dělá fotky docela ucházející a navíc se dají dobře i případně doupravit

v editoru.

---

Okrasná jablůňka byla prostřeným talířem pro kosáky

Po kolikáté už, a pokaždé mne ten pohled uchvacuje

Stejně jako na tenhle druhý kostel

Cesta mezi dvěma epochami. I když ta novější budova vypadá omšeleji

než samotný kostel. Tedy až na tu promáčenou a proplesnivělou zeď

Příště si ukážeme jak to vypadalo když vstávalo sluníčko.....

Když se jde po cestě ....

...... anebo v běžkařské stopě, to se Bobímu líbí podstatně víc.

Tam se mu to lítá a běhá s jeho krátkejma nohama podstatně líp.

A taky toho využívá. Je pravdou, že většina fotek vzniká tak, že ho nechám

odběhnout co nejdál a pak ho přivolám zpátky a začnu fotit. Tím pádem to vypadá jako by byl

ohromně nadšenej z toho co je kolem něj. Spíš je to z toho důvodu, že si myslí

že mám nějakou mňamku a co kdyby jí dostal, že jo?

Na rovné cestě se mu ale líbí, tam se pak vyvaluje a dělá všeliké vývrty a výkruty.

Byť to vypadá že zrovna sebou seknul na ledu, je to zachycená jedna fáze z jeho

vyvalování se. Nejdřív válečka .....

......a pak oklepávačka

A pak pořádně pročuchat co je kolem dokola

Ještě naposledy do vysokého a pak už hurá domů

A tady to začne s odpočinkem. Pěkně zalehnout do oblíbeného křesla

Áááááá, pak se protáhnout .....

...... a večer si uhrabat pod hlavu ručník (mám ho tam stále připravený od doby kdy mi prozvracel

noci, co kdyby ...) a zahrabat se paničce pod deku

Tolik od Bobeše vše, a jsem na suchu. Tedy s fotkama. Ještě mám na jeden článek

fotky nejhezčího místa v Litomyšli v opravdové zimě a tím zas mám vyprázdněný archív. Kdy něco nafotím

na články zatím nevím. Mám už dlouho v plánu vyrazit na potok a podívat se po nějakých ledounech

ale zatím mi to nějak nevychází. Buď je mi zle a ležím, nebo musím dostát povinnosti a připravovat daně.

A co na to Bobeš? ....

..... no moc nadšení mu ani sníh, ani mráz nedělají.

Když je sníh mokrý tak se mu na srsti dělají při každé příležitosti hromady sněhových kouliček,

když je suchý a mrzne, tvoří se mu mezi prsty na nohou taky kouličky, ale mrznou a pak

ho to všelijak tlačí a bolí. A navíc strašně nerad leze do sněhu vysokého.

Dalším příkořím je pro něj navlečení do oblečku, čímž se sice zamezí alespoň

trochu tvorbě bambulí, ale zas to omezuje v pohybu a proč by se měl na

vycházce něčím nechat omezovat?

Takže suma sumárum, jsme na tom se zimou a sněhem oba stejně. Nemusíme jí.

Občas sice vyrazíme, pokud je hezky, ale jinak si raději hovíme doma a čekáme

až se to všechno venku přežene.....

Pokud se dá chodit po ušlapaných cestách tak to jde, to ho baví i běhat

Ale někdy mi dá velmi jasně najevo kam mu mám vlézt

Zkoušela jsem, jestli za mnou nepůjde do vysokého sněhu abych ho mohla vyfotit

jak v něm hopsá, jenže mohla jsem volat jak jsem chtěla, lákat jak jsem chtěla

nešel ani náhodou. Nejdřív to vzal běžkařům stopou .....

...... koukal na mě proč tam klečím v tom sajrajtu ....

..... pak se sice náznakem jakoby vydal za mnou po mojí stopě ....

....... pak se ale zastavil a začal se rozhlížet ....

..... aby nakonec začal skuhrat abych se vrátila zpátky, protože ON tam

za mnou prostě nepůjde ....

Tolik pro dnešek Bobeš, ale na pokračování naší cesty se ještě podíváme příště....

Osmý lednový den ....

..... a zase sníh. Ale i sluníčko. Po dalších dvou více

či méně prosněžených a zatažených dnech mezi pátým a osmým lednem,

vykouklo opět sluníčko, venkovní teplota byla veskrze příjemná a tak Bobeš vyfasoval

opět obleček, já vzala foťák a hajdy zas do lesa. Ovšem tentokrát už jsem zvolila raději

jistotu vyšlapané cesty při návratu zpět, abych zas nebyla nemile překvapena

nějakou záludnou závějí. Tam je totiž cesta vždy, díky restauraci a penzionu

Nad hrází, perfektně od místních šotoušku z OÚ protažená a posypaná, ale zpět, pokud se nechci

vracet po svých stopách zpátky, je to vždycky sázka do loterie.

S tím posypem sice dost štvou místní běžkaře, neboť oni cestu využívají

v zimě jako jednu z běžkařských tras. Na ní totiž, na rozdíl od horní cesty a pole, tolik nefouká

když zrovna není hezý a slunečný den. Pěkně si po ní putují až dozadu po

naučné stezce v závětří.

Ono běžkaření tady bují v hojné míře, jezdí ponejvíc starší generace. Když jsme

se nastěhovali a byla opravdu rok co rok zima s velkým množstvím sněhu, nechali jsme

se od místních udrndat a tak si kompletně celá rodinka, včetně tehdy čtvrťačky dcery,

pořídila běžky. Co budu dál povídat, po třech výletech šly běžky na půdu, a jestli

neshnily, leží tam dodnes..... prostě nechytilo mne ani sjezdové lyžování ani běžkování.

Nejdřív jsem se utěšovala, že možná až mi bude těch padesát a víc tak mne to třeba bavit začne,

ale žádný záblesk chuti se při padesátých ani dalších následných pěti dalších narozeninových

dnech nekonal a já jsem tedy tenhle druh pohybu zavrhla. Raději si to obejdu po svých .....

Už při poslední procházce jsem se snažila zachytit mezi stromy pomalu padající sníh

z větví který se lehounce snášel mezi nimi dolů. To se moc nepodařilo, a tak jsem si tentokrát

vzala dlouhé sklo a koukala a koukala dopředu a nahoru jestli něco nepadá, abych to případně zkusila

cvaknout. Něco málo se podařilo a tak si se mnou dejte jednu kratší sluníčkovou procházku.

---

Sněhu ještě bylo na stromech z předchozích, více či méně intenzivních přeháněk,

docela dost a bylo krásně znát jak při nich foukal vítr

A tak mělo taky co padat dolů

Chvílemi to vypadalo jak kdyby hustě chumelilo

Byly to takové malé sněhové bomby, občas mi spadly za krk, občas mi plácly do obličeje

Cestě, a větvím obtíženým sněhem jsem opět neodolala

Stejně tak ale jsem neodolala modré obloze na jejímž pozadí se krásně

vyjímalo krajkoví jilmových větví

Přehrada už byla zamrzlá, sice určitě neměla těch deklarovaných bezpečných 25 cm tloušťky ledu,

ale v pohodě unesla ty, kdo si tam vymetli malé kluziště. A tak jsme tam s Bobešem taky zabruslili.

Jako všichni psi před ním, i on v okamžiku kdy si uvědomil, že normálně tam je úplně něco

jiného znejistěl po naprosto sebevědomém nástupu na led a raději upaloval k břehu. Takže jsem si jen

trochu víc zblízka a z místa kde je normálně voda, vyfotila okolní zasněžené panoráma.

Kalinám trochu narostly čepičky

Stejně jako lavičce sněhová duchna. Už by se na ní tedy sednout moc nedalo ....

A co dělal a jak se tvářil Bobeš na tohle sněhové nadělení, tak to si ukážeme příště.....