Všechno na sluníčku bují a kvete II ....

Dnešní druhý nášup je zase jen složený

z kytiček které fofrem rozkvétají, anebo ještě díky tomu,

že vykvetly o něco později stále kvetou. To platí třeba o krokusech

které na záhonu kde jsou už pár let dávno nekvetou, ale ty

které jsem vloni sázela naposlední chvíli do zeme ještě jsou v plném květu.

Ale ám je v úmyslu zas nenechat na pokoji, ale jak jsem viděla u Libby,

chtěla bych je zasázet do trávy, aby to bylo vždycky po zimě veselejší. Stejně jsou

jen na jedné straně záhonu, protože jsem je potřebovala rychle dostat do země a

vybvírala jsem místa která byla nejdostupnější. Samotou kapitolou jsou pak hyacinty.

Ty mi dělají rok za rokem větší a větší radost .....

---

Čemeřicím už se to trochu krátí, jsou sice ještě v plném květu, ale ty

bílé už začínají měnit trochu odstín do zelena. Za to purpurová ta začala

o dost později a tak je v plné síle a barvě ...

Kde jsem přišla k téhle narcisce je mi pořád záhadou. Jestli jsem jí kdysi koupila nebo

jsem jí vyrýpla na chatě, vážně nevím. Najednou se mi zjevila v záhonu a rozkvétá jako první.

Nepočítám - li ty malé botanické, které si kupuji narychlené a pak je sázím do záhonku.

Bohužel arozdíl od ostatních moc ochotně se nemnoží, takže má tak jeden dva květy....

Tohle je zas taková vlaštovka mezi ozdobnými travami, která své klásky

zvláštní černofialové barvy ukazuje jako první.

To jsou ti mohykáni co se týče kvetení. Z drobnokvětých, které kvetly už koncem

února jsou dávno jen listy, pár velkokvětých se ještě drží, ale tihle jsou v plném

květu. A vůbec mi to díky té jejich optimistické barvě ale vůbec nevadí ....

Minule jsem vám ukazovala červený pieris, který jsem uchmátla ve městě, a takhle

mi kvete ten který jsem koupila vloni jako odkvetlý ve slevě. Říkala jsem si,

jestli z něj vůbec něco bude, a ejhle ....

A teď další voňavé krásky. Už pár let, hned 25.12. zlikviduju adventní věnce

a svícny a hned při nejbližší cestě do města jdu do květinářství a kupuju si rychlený hyacint.

Dlouho se mi nedařilo, když jsem je zasadila po odkvětu do země, aby se druhý rok

vůbec namáhaly vylézt, natož kvést. Nechávala jsem je totiž úplně zatáhnout a zaschnout

jak by se mělo u všech cibulovin. A když jsem je na podzim zasadila, povětšinou přes zimu

shnily. Pak jsem ale jednou zkusila jeden odkvetlý dát do země okamžitě po tom,

co jsem mu ustřihla odkvetlý květ, a ejhle! Na jaře vylezl i s dvěma poupaty na stonku.

A tak to jde rok co rok. Odkvetlé šup do země, a ty loňské lezou a kvetou. Je vidět

jaký je rozdíl v květech u těch které jsou v zemi nejdýl a ty které jsou nováčky v zemi.

Takhle kvetou ty které jsou tam už čtyři roky. Každá cibule má dva květy, krásně velké

a hlavně voňavé ..... navíc už mají i další cibulový děťátka, která se také snaží.

Tenhle je v zemi o rok míň, ale z jedné cibulky už jsou tři

Tyhle chuďátka jsou zasazená vloni. Jak rozkvétají, tak zjišťuji že není růžová jako růžová.

Ten vzadu je o hodně světlejší a nemá ten tmavší proužek. Stejně tak mi kvete

ještě jeden bílý, a ten zase má zelené špičky květů. Vůbec si neuvědomuji že ten,

který jsem koupila takový byl.

A teď moje dnešní akvizice. Té barvě nešlo prostě odolat....