Podzimní plody .....

Určitě

znáte

ty staré

jablůňky

podél

polních

cest. Stromy prastaré, které nikdo neošetřuje,

ale stále mají spousty sice malých i když v mnoha případech velmi

chutných plodů. Jsou krásně vybarvené, a když na ně svítí sluníčko

začnou se vám sbíhat sliny na to jak je ochutnat. Občas neodolám a pár

si jich utrhnu, nebo pokud je po cestě véc odrůd, ochutnám od

každé. Někdy je to šťavnatá lahoda, jindy suchá kyselá drť. A

občas si je vyfotím ...... víte že ta stromořadí kolemcest i

silnic vznikla díky tak neprozaické věci jako je válka? To

Marie Terezie s tím začala, protože díky těm alejím

nebylo vidět pochodující vojsko a navíc se mohlo

cestou osvěžovat právě plody ovocných

stromů. Bohulibé, že? A tak díky

válkám si dnes můžeme pbčas

na těch jablíčkách

pochutnat ......

Nejsou to ale jen jablka co jsem mezi plodová fota zařadila.

Ale i modré trnky, černá aronie, drobné šípky nebo zelené žaludy

spadlé na cestě mi poskytly inspiraci.

---

Původně mám tenhle článek rozepsaný už od včera. Začala jsem ho psát potom,

co jsme se vrátili s Bobešem od veta a než jsem šla já s výsledky na kontrolu

k očaři. Narozdíl od Bobeše jsem jakž takž v pořádku. Zákal tam sice není,

ale tlak je stále v jednom oku vyšší než má být, takže za půl roku na kontrolu.

Bobeš ten dopadl hůř. Opět se mu vrátil problém se zvracením a po dnešní

probdělé a proťapané noci skončil na kapačkách. Když jsem ho tam nechávala

bylo mi strašně, protože naposledy jsme tam takhle nechávali Matýska a on se už

domů živý nevrátil. Dojeli jsme domů a já vlezla do postele a vzbudil mne až

telefonát z veteriny že si ho nechají na kapačkách až do odpoledne protože

mu začalo týct z nosu a vypadá to na nějaký problém s horními dýchacími cestami

a že mu přidali do kapačky atb. Takže můj původní plán, ztrávit prodloužený

víkend na chatě tím ovšem padá .....