Rozhledna Kozlovský kopec .....

Nedělní ráno bylo krásně slunečné a přímo zvalo

k tomu vyrazit někam na výlet. Jenomže s kým. Můj muž na to

není a nikdy nebyl. Dcera která zas je na výlety jak divá, už neni

po ruce, takže zbývalo přesvědčit syna. Jenže než ten se vyhrabal s pelechu

sluníčko už bylo fuč za dost velkou hradbou čedých mraků.

Tak mi to alespoň nemusí být líto, říkala jsem si. Jenže mi to stejně

nedalo a když jsem viděla synovu přítelkyni jak tak trochu ztraceně

přechází domem, řekla jsem si že něco zkusím. Jen tak jsem

lehce naťukla, že mne napadlo zajet si třeba na Kozlovskou

rozhlednu, ale že to stejně nemá cenu protože je ošklivo a stejně by

asi nikdo jiný nechtěl jít. A k mému údivu se toho hned chytla

a vyrukovala na syna že jedem na výlet. On se s despektem na nás podíval

a prohlásil . "Proč jet, můžeme jít!"

"jet, nebo jít to je fuk. Hlavně vyrazit! " opáčila jsem na to já. A tak

se talky stalo. Odjeli jsme autem do města, nechali stát auto

u zdejšího parku Javorka (pro mne to po těch čtyřiadvaceti letech co tu bydlíme

byla premiéra, ještě nikdy jsem tam nebyla protože to je stranou

většiny mých aktivit ve městě) a přes něj jsme se vydali alejí

Maxe Švabinského na stoupání

k vrchu Kozlov kde stojí vysílač jednoho telefonního operátora a zároveň

místní rozhledna. Celou cestu bylo zataženo, ale když jsme přicházeli

ke Kozlovskému vrchu, dokonce se zatáhlo tak že to vypadalo jakoby

mělo snad začít sněžit a pěkně se rozfoukal vítr. Syn začal hned propátrávat

meteoradary jestli se na nás opravdu něco nechystá. Nechystalo. Ale

zima byla tedy ne kopci pěkná. Tak ono 651 m.n.m. je tak trochu znát.

Rozhodovali jsme se jestli vzít nejdřív zavděk teplem v Chatě Maxe Švabinského

která na kopci stojí nebo vlézt na rozhlednu. Nakonec jsme se shodli, že dáme

nejdřív rozhlednu a pak případné občerstvení. Zaplatili jsme dvacku vlezné

a vydali se zdolat 174 schodů na vyhlídkovou plošinu. Celý vysílač může mít tak

cca 50 m výšky a vyhlídková plošina je ve výšce 32,8 m. Schody mají jednu

nevýhodu, protože jsou dost úzké takže se člověku docela motá hlava než

vyleze nahoru. Pokud je pěkně čeká nahoře parádní rozhled, jenže jako

na potvoru bylo pěkně šeredně a vidět nebylo pořádně ani na Rybník

nebo Třebovou. Navíc tam foukalo tak až mne začalo bolet v uších

i hlava. Nacvakala jsem pár obrázků, ale spíš tak blízkého okolí

než nějakých pohledů do kraje. Ale i tak jsem byla moc ráda že jsme

se tam vydali. Syn slíbil že se tam za hezkého počasí vydáme znovu

takže jsem zvědavá jak svůj slib dodrží.

Slezli jsme dolů a s velkou radostí zalezli do zdejší "horské" chaty.

Po krátkém zahřátí jsme vyrazili na zpáteční cestu do města. V parku

jsme vyzkoušeli pár posilovacích strojů které jsou zde nainstalované

a já zalitovala že to nemám blíž. Musím říct že něco takového bych klidně

brala na zahradě. Je to paráda si takhle na čerstvém vzduchu protáhnout

tělo dost zábavným způsobem. Proč se potit v posilovně když se může

člověk pěkně potit na zahradě na vzduchu. Když jsme se dostatečně vyblbli,

hupli jsme do auta a náš čtyřhodinový výlet skončil. Tak doufám, že se

za hezkého počasí zas na rozhlednu vydáme .....

---

Pod Kozlovským kopcem je velká chatová oblast

Nad vískou Kozlov

A samotná víska

Je to taková zevlovačka. Autobus staví na kopci nad vsí, domků jen pár .....

A jsme na horách ...... Chata Maxe Švabinského. Kdo neví že je "jen" 600 m.n.m by řekl že se

ocitl někde v Orlických horách na hřebenech. A zároveň náš cíl, rozhledna ....

Schody jsou opravdu úzké

A když jste nahoře a zadaří se, tak můžete vidět tohle všechno

Jenže my viděli tohle ..... jinak tady by jste viděli právě směrem k Pardubicím a Vysokému Mýtu

Tam někde by měla být Velká Deštná

Pohledy na Třebovou

A tady za dráhou je Rybník (dráha a její části jsou ty dlouhé budovy v popředí)

Pohled směrem k Litomyšli

A Třebová z větší blízkosti, při zpáteční cestě