12 února 2013

Správnej adrenalín....

Ano, přiznávám jsem blondína. A jako taková jsem hrdě včera
vyrazila z domova do Prahy obuta tak jak jsem předpokládala že mi v Praze bude stačit. Tudíž sice v zimních botkách, leč na podpatku (i když nepříliš vysokém a hlavně! širokém) a z hladkou podrážkou. Očekávala jsem totiž že v Praze bude jako vždy touto dobou. Sucho, žádný sníh ani uklouzané chodníky, dopravovat se budu vždy jen kousek pěšky a pak už jen buď tramvají nebo metrem a tak mi zimních bot z traktorem nebude třeba. Ale jak šeredně jsem se zmýlila, jak nemilou si se mnou zahrál osud hru. Včera se přihnala odkudsi vlna nesoucí sněžení a večer už vyhrožovali meteorologové hustým sněžením postupně po celé republice. No potěš, snad se to Praze nějak vyhne nebo to bude tát a nezůstane ležet. Ráno jsem opatrně rozhrnovala závěsy a když jsem spatřila stále zelenou trávu bez známky jediné vločky zajásala jsem a srdce moje zaplesalo. Má mě přeci jen Pánbůh rád. A z dobrou náladou zalezla do koupelny dát si ranní sprchu....

Ovšem když jsem z ní zhruba po půl hodině vylezla a podívala se z okna sklaplo mi. No ano, jediné co jsem viděla a co způsobilo paniku nejen v mých očích, ale i v duši byly něžné bílé vločky zlehka se snášející na zem kde ten zatracenej sajrajt místo aby okamžitě roztál, začal se kupit a rozprostírat. Abych stihla autobus, koupit si něco k snědku na dnešek a ráno zítra vyrazila jsem s půlhodinovým předstihem, jelikož cesta mi trvá vždy krásných deset minut. Jenže ouha.....na zemi tři centimetry sněhu a na nohou boty které klouzaly jak kdybych šla po souvislé ledové ploše a ne po pražském chodníku, navíc celou dobu cesta z kopce způsobily, že jsem chůzí kterou by mi záviděla kdejaká gejša, cupitala k tramvaji místo pěti minut čtvrt hodiny. A to jsem ještě po cestě třikrát odvracela blížící se pád.... Když jsem zahlédla na autobusové zastávce že tam stojí autobus a řidič vidouce mé snažení na mne hezky počkal pronesla jsem v duchu Haleluja, svezu se k metru tedy autobusem....

Ale opět proradný osud zasáhl a já hned na první křižovatce zjistila svůj velký omyl. Autobus který dřív jezdil k metru Anděl nabral zcela jiný směr a to hore k Motorletu a dál na Lužiny. Ještě že další zastávka nebyla tak daleko a já místo z kopce se zase hrabala do kopce. Dohrabala jsem se akorát když přijela tramvaj a s vědomím že ta už nikam nemá šanci odbočit jsem do ní s úlevou zalezla. Nastal ovšem další problém. Nestihla jsem si včera vybrat z bankomatu s tím, že budu mít dnes spousty času to udělat. Jenže, čas se krutě krátil, já v peněžence stovku, nákup veškerý žádný a kde vybrat! Babo raď! Vlítla jsem do metra, naštěstí hned jelo a zase z něj vylítla jak čert z krabičky, rozhlédla se kolem a zahlédla tolik milovaný znak KB a bankomat. Potřebovala jsem si vybrat pětistovku jenže bankomat pro změnu poskytoval na rozdíl od všech u nás jen sudé výběry a já zase neměla čas zjišťovat kolik mám nebo nemám na účtě. Nacvakala jsem tedy čtyři stovky, popadla je a svištěla k východu. Říkala jsem si že bych si mohla stihnout tedy koupit něco hned vedle stanice a vběhla do jednoho obchodu a znáte zákon schválnosti, i když je před vámi jeden jediný člověk tak za ním zaručeně zkejsnete pěkně dlouho, což se samozřejmě i stalo. Jen jsem si koupila jeden stehení kuřecí řízek, zaplatila a přebíhám k druhému obchodu pro rohlíky a salám, když v tom z hrůzou zjistím, že už autobus stojí ve stanici a žádní lidé ve frontě na nástup.....

Blesklo mi hlavou že se domluvím se se sousedy, ti určitě pojedou nakupovat, tak jim řeknu ať mi něco vezmou. S tímto jsem se vrhla do autobusu abych si konečně v klidu sedla a kochala se věcí dosti nevídanou a to tím, jak se pomalu Praha halí do bílého hávu. Cestou ale mi začalo docházet, že pokud je v Praze už takhle, tak co teprve na Mníšku, tam je to o třista metrů výš, a v takové chumelenici je každý výškový metr znát! U Zbraslavi už nebylo vidět z okolí skorem nic, Radotín jakoby nebyl, a Cukrák? Ten asi někdo podřízl a zmizel. Postupně začal i sníh na silnici být ve větší vrstvě a když autobus sjížděl ze Strakonické do Mníšku už jel pomalu krokem. Poprosila jsem řidiče jestli by bylo možné a zastavil mi u chaty, protože představa toho jak se plahočím třičtvrtě kilometru zpátky tím sněhem k chatě se mi zrovna moc nezamlouvala. Zastavím, odpověděl, pokud se tam ovšem vyhrabeme. Naštěstí jsme se vyhrabali. Zastavil. Byl to dobrák.
Odtlačila jsem bránu která kladla dost odpor a konečně jsem se mohla zbavit těžké kabelky (vláčím v ní samozřejmě foťák) a tašky (na noťas, že). Koukám, u sousedů se kouří z komína tak jsem zaklepala a zeptala jsem se jestli pojedou na nákup. Nepojedou. Má v háji baterku. Super....

No a tak tu sedím, v pokoji už je pěkná saunička aby mi vyschly peřiny, přemýšlím na čem si udělám ten řízek a něco k němu protože tu nemám v malém vařiči plyn, mám tu k dispozici posledních deset litrů vody a mám zamrzlej záchod. Popíjím kafe, žvýkám k tomu chleba politý olivovým olejem, protože to je jediná věc která tu ještě zbyla a marně se snažím přijít na to, proč jsem se debil jeden debilní k tomuhle vlastně propůjčila....když bude nejhůř, opeču si chleba v krbovkách a řízek do nich hodím v alobalu. To by bylo abych si jako potomek zapálených skautů nevěděla rady!!!!

25 komentářů:

  1. NApínavě napsané. Zcela jsem to prožívala s Tebou... Taky přemýšlím, co tam na zapadlé chajdě (doslova)u Mníšku děláš...

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem ráno vyrazila v polobotkách!Zacalo snezit a snezit.To dobre znám:Zákon schválnosti!Tak at tam nezapadnes snehem!Hlavne,ze más ten chleba.

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkně napsané. Držela jsem ti celou dobu palce, aby vše dobře dopadlo. Jak se zdá, nestačilo to. Viz sousedi bez pojízdného auta. Co v tomhle počasí, proboha, děláš v chajdě?

    OdpovědětVymazat
  4. Jo a ještě tu mám kafe, protože to tu nemít tak to už se opravdu, ale opravdu strašně moc naštvu!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Krásný článek o nepředvídaném konci. Ale závidím Ti Vendy ten zálesácký pocit.Prej chleba s olivovým olejem.

    OdpovědětVymazat
  6. Máš ale zážitky! Dej si to kafčo případně něco ostřejšího, to Tě zahřeje na těle i na duši!

    OdpovědětVymazat
  7. Věřím, že ty si poradíš a věřím i tomu, že zažiješ něco pěkného a nezapomenutelného. Však fotečky budou určitě opět jedna báseň!

    OdpovědětVymazat
  8. [8]: Ten chleba s olivovým olejem mne naučila jíst dcera po návratu s Chorvatska, protože se to tam naučila. Ale musím říct že když je měkký chleba tak posolený a pokapaný je fakt mňamka. Někdy to zkus. Odjíždím zítra.

    OdpovědětVymazat
  9. [9]: Bohužel, to jsem nestihla koupit a tady jsou zásoby vyčerpány....takže jen to kafe nebo čaj

    OdpovědětVymazat
  10. [10]: Snad, potřebovala jsem se ujistit, že je všechno tak jak má být . Bohužel moc jsem toho nenafotila a nenafotím, dneska bylo celej den zataženo takže je jen pár fotek z lesa a zítra až se proberu k životu vyrazím zpátky.

    OdpovědětVymazat
  11. [12]: Tak to je vážný problém, když není ani rum! To se mi to píše, já sama jsem hroznej nepříjemnej asi 95% abstinent!

    OdpovědětVymazat
  12. [6]: A hlavně že tam máš SIGNÁÁÁL...

    OdpovědětVymazat
  13. Buď statečná, vždycky může být hůř. K sousedům se můžeš vpašovat, když bude nejhůř. Kdy jedeš domů? Až sleze sníh?

    OdpovědětVymazat
  14. po čase se na všechny těžkosti vzpomíná s úsměvem. napsala jsi to hezky napínavě.

    OdpovědětVymazat
  15. Tak tedy vítej, dočasná krajanko

    OdpovědětVymazat
  16. Tomu sa povie den blbec Skoda, ze nemas zemiaky, alebo slaninu.. ked som chodila s maminu na hriby tak sme ako zalesaci potom opekali

    OdpovědětVymazat
  17. [15]:Tak skorem u vysílače by to neměl být probléééém...ale i nemusel a pak by to byl taky průšvih, protože bych měla šílenej absťák....

    OdpovědětVymazat
  18. [16]:No vidíš, to mě nenapadlo, mohla bych se vpašovat mezi jejich několik koček a dostat pěkně granulky a mlíčko....ne, jedu dneska, sice došlo k takové trochu podstatnější změně plánu na dnešek, nicméně to mému návratu nebrání. Já si to tu nadýl vychutnám až nebude ta hnusná zima...

    OdpovědětVymazat
  19. [18]:Opravdu jen krátce dočasnou....dnes je návrat domů.

    OdpovědětVymazat
  20. [19]:Bývají tu lepší zásoby, právě pro takovéhle případy, jen bohužel tu dlouho nikdo neby a tak se nenakoupily. Brambory tu zmrznou anebo je sežerou myši.Aly ty hriby tu mám sušené

    OdpovědětVymazat
  21. Asi ti nezbývá nic jiného, než vyrazit na lov

    OdpovědětVymazat
  22. [24]:Neblo třeba, zvládla jsem to levou zadní. Tak když jsme předělávali na baráku plyn, taky jsem musela čtrnáct dní vařit jen v mikrovlnce, tak jsem si oprašila zašlé umění

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....