Konečně ty sněhové....( i když už to skoro zase roztálo)

V pátek, když jsem vezla muže do Solnice, což je za Rychnovem nad Kněžnou, jsme měli před sebou stále pěkně černou oblohu. Opravdu to vypadalo že tentokrát předpověď o tom, že nás zasype sníh nelhala a v okamžiku kdy jsme vystupovali v Solnici/Kvasinách u nádraží z auta dokonce začalo pršet a v tom dešti popadávat něco takového malého, kulatého zmrzlého. A já si říkala, no potěš, ještě tohle mi chybí....jet někde za nějaké chumelenice či slejváku. Oprava naštěstí byla krátká, pršet přestalo a dokonce zase i sluníčko ukázalo svou přívětivou tvář. ( nejsou žádné obrázky, nádraží bylo nezajímavé a zeď fabriky kde se vyrábí škodovky taktéž). Vyrazili jsme a tentokrát ta černota byla zase před námi , tedy tady u nás. Ale po sněhu stále ani památky. Z republiky už přicházely zprávy o tom kolik kde ho už je a tady nic. Jen déšť. V sobotu jsem opatrně rozhrnovala závěsy co mne čeká, ale ono zase jen deštivo a deštivo. To už jsem si říkala že nám se to prostě vyhne a mě to ani nebude líto, protože sníh v říjnu zrovna tedy nemusím. Ostatně nemusím ho vůbec.

Pak ale úderem čtvrté odpolední začalo tu a tam něco poletovat v tom dešti a postupně to houstlo a houstlo až se najednou rozpadal ten bílej sajrajt. Během půl hodinky ho napadaly tři centimetry....